Love will Remember

Třetí část

Otočil se ke mně čelem. Začal se smát. "A ty že nejsi děvka?" Zamračila jsem se. "Je to jediný důkaz, který ti můžu dát. A já ti ho chci dát, abys mi věřil. Vem si ho." Udělala jsem krok k němu. "Je mi to jedno. Už je mi to jedno." Přetáhla jsem si přes hlavu tílko. Zůstala jsem před ním stát jen ve své černé krajkované podprsence a legínách. Jeho obličej se změnil. Místo nenávisti a posměchu se v něm odráželo něco co jsem nedokázala rozeznat.

Zahodil triko, které držel ve svých rukách a udělal pomalý krok ke mně. Dívala jsem se mu do očí. Byly, jako tma ve které jsem se topila. Byly zlo samo o sobě a já mu propadala. Byly všechno špatné, ale já je chtěla.

Ten krok následovaly další až se dostal ke mně. Jednu svou ruku položil na můj bok a tu druhou a do mých vlasů. Zatahal mě za ně a já tak byla nucena zaklonit hlavu. Jeho rty se dotkly mé brady. O chvilinku později mého krku a nakonec skončily na mé klíční kosti, kde mou kůži nasály.

Mým tělem se prolívala chtíč a já musela zavzdychat, když pevně mou pokožku skousl. Odtrhl svoje rty ode mě a prudce se dal v před, že jsem musela couvat. Má záda narazila do dveří a já znovu zavzdychala. Svoje ruce jsem umístila na jeho vypracovaném břiše a nechala jsem ho pokračovat. Rozepl mi podprsenku. Nejdřív stáhl jedno ramínko a potom druhé.

Když jsme se přesunuli na postel, už jsem na sobě měla jen černé kalhotky, které nevydržely zrovna dlouho.

A tak se to stalo. Michael mi ukradl to jediné co jsem měla, ale taky to jediné, co jsem mu mohla dát.

Jeho polibky sázel na mé rameno a klíční kost, čímž mě uklidňoval, zatímco bolest z mého klína způsobovala opak. Byl něžný. A bolest nebyla tak velká, vlastně nebyla skoro žádná, jen kvůli tomu, že jsem na ni tak myslela, se jakoby zvětšovala, i když ustupovala.
Dělal to velmi opatrně, jako bych se mohla snad proměnit v páru a zmizet mu. Ale to jsem neměla v plánu. Jeho těle zrychlovalo až do chvíle, kdy mi skousl kůži a přestal se hýbat úplně.

Opatrně opustil moje tělo a lehl si vedle mě. Já jsem zůstala radši ležet ve stejné poloze."

Má vnučka na mě nevěřícně koukala. "To se opravdu stalo?" Přikývla jsem. "Ano." Trochu se zamyslela. "Nepředstavovala jsem si, že si o to přišla takhle. Všichni o popisují jako úžasný zážitek." Zasmála jsem se. "Pro holky to vůbec není úžasný. Bolí to a navíc se u prvního sexu vemtšina ani neudělá." Možná to bylo moc pro mou vnučku. "Ale musím říct, že na to vzpomínám dodnes. Vlastně to bylo i tak, že pro mě to nakonec vlastmě bylo krásné. Propadnout někomu, koho jsem tak moc milovala."

V tu chvíli se otevřely dveře. Můj manžel vešel dovnitř. "Karen. Myslel jsem, že už tu nebudeš." Karen se pousmála a začala se balit. "Neměla jsem, ale s babičkou jsme probíraly zajímavé věci a tak jsem zapomněla na čas. Stejně už půjdu. Zítra." Sklonila se ke mně a lehce mě jakoby objala. "Ahoj." Obešla dědu a zmizela venku.

"Ahoj lásko." Přišel ke mně blíž a políbil mě na čelo. Usmála jsem se. "Jak ses dnes měla?" Povzdechla jsem si. "Stejně. Dokud nepřišla Karen, četla jsem si a nudila jsem se. Naštěstí mi dělala společnost až do teď." Posadil se vedle mé postele. "A o čem jste si povídaly?" Úsměv mi z tváře opadl. "O té její knize, co má sepsat." "A o čem tedy píše?" Rychle jsem zamrkala. "O mně." Jeho obličej se trochu změnil. "O čem přesněji...?!" Povzdychla jsem si. "O všem. O všem na co se zeptá." Začal kývat hlavou, jakoby se mu v hlavě přehrávaly myšlenky na Michaela.
"A jaký byl dnes tvůj den? Co v práci?" Pro jistotu jsem změnila téma. "Nic zajímavého." "Proč si dnes přišel tak pozdě?" Povzdychl si. "Nepřišel, jen jsem dlouho mluvil s doktorem na chodbě." Ta slova mnou projela jako ostrý nůž. "Takže už to víš..." Přikývl a posadil se na mou postel. Sklonil se tak, že svou hlavu položil na mé rameno. "Nechci abys umřela. Proč jsme nemohli mít spokojený život jako spousta dalších párů?" Pohladila jsem ho po vlasech. "Kdyby sis vybrala mě a milovala mě, mohli jsme mít krásný život a i trochu času navíc." Silně jsem stlačila víčka k sobě. "Bude to pro mě osvobození. Už tak dlouho se nemůžu ani postavit z postele. Chci aby tohle utrpení už skončilo." Jeho dotčený pohled se setkal s mým. "Ale necháš mě tu samotného. Kdo mi tu zbude?" "Naše dcera." Postavil se. "Naše?" Zvedl obočí a sledoval mou reakci. "Je tvoje." Zakroutil hlavou. "To si myslí ona, ale oba moc dobře víme, čí je to dítě... Nemám tady nikoho krom tebe." Málem jsem se rozbrečela. "Jak tohle můžeš říct. Vždycky si ji bral jako svou. Vychovávali jsme ji spolu. Vychovával ji snad on? Udělal pro ni někdy něco? Nikdy nic. A proto jsi její otec jenom ty. Nikdo jiný. A to že nemá tvé geny neznamená, že to není tvá dcera." Usmál se na mě. "Pořád jsi bojovnice."  Políbil mě na čelo a bez jediného dalšího slova odešel.

Jak milé, vzhledem k mému stavu a tomu, že chtěl více času...

Tak a zde jsme se dozvěděli - lol to zní divně...
Dozvěděli jste se to, že mám dost ujetý představy a všud dávám krajky, bc krajky jsou best, you know! -Adyna 2016
U know další díl. I když tentokrát už je to trochu víc zajímavější.