S(t)ázka

Kapitola 8.

Nebylo to mezi námi tak jak dřív.
Ale snažily jsme se to ze všech sil předstírat.
Opatrně jsme se začaly spolu bavit o všedních věcech. Ale vždycky, když jsem se začala opatrně vyptávat na její stav, tak sklopila zrak a půl dne se mnou zase nepromluvila.

Možná nevěděla, jak dál.
Možná se rozmýšlela, jestli není načase ti to říct.
Ale možná taky ne...

Byla jsem z toho nesvá, ale doufala jsem, že jednoho krásného dne to zase budeme my dvě, že všechno zase bude oukej...

A taky- zdá se mi to, nebo začala opravdu hubnout? Zdá se mi, že skoro nejí a taky je unavenější a méně soustředěná.

Pořád jsem to zkoušela zjistit, ale evidentně mi to nehodlala říct asi nikdy!

Sama jsem se utěšovala představou, že jestli bude chtít ať to vím, tak mi to řekne sama.

Doufám, že to udělá brzy.
Odcizujeme se totiž čím dál víc.
A bojím se, že zůstanu ve třídě sama, jsem tak trochu jako černá ovce...

Magda by si vždycky cestu našla, je mnohem průbojnější než já. I když- teď se opravdu změnila, tak nevím a musím čekat...