Kapitola 15.

52 8 3
                                    

Achjo. Docela mě to s tím Lukášem mrzí.

...

Pak, když přišla Magda, tak jsem jí to musela říct. Ona už to koneckonců zažila. Mohla by mi třeba trochu pomoct, nebo tak něco.

Odpověděla mi, že ,,...to se stává." a že to budu muset ,,... nějak překonat."

Hmmm. Alespoň mám ještě ji. Ale tím si v poslední době nejsem zas tak jistá.

,,Proč ses rozešla s Martinem?" napadla mě otázka.
,,To není důležitý"uslyšela jsem odpověď.

Aha. Tak ono to není podstatné. Ale kdyby se jednalo o nějakou blbost, tak by mi to přece mohla konečně říct. Kdyby to blbost nebyla, tak tím spíš by o tom nechtěla mluvit. No, ale co já můžu asi tak udělat?

Dál jsem na ni nenaléhala. Nebylo to nutné. Ten den už se mnou neprohodila ani slovo, což byla dost smůla, ale vnucovat se nebudu.

Myslím, že se na tu událost teď dívá jinak i Lukáš. Když se na něj ve škole podívám, tak zjistím, že on se dívá na mě, ale pak rychle sklopí zrak.

Takovouhle scénku bych čekala v nějakém možná zamilovaném filmu. Nikdy by mě nenapadlo, že se to stane i v reálném životě.

Ale moc nevím, co to má znamenat. Magda se mnou o tom nechce mluvit. Možná mi tu jeho pozornost závidí.
Přestávám se zajímat o Magdin problém. Neřekne mi to a já se to budu snažit pochopit.

Jo abych nezapomněla, koncem týdne mám narozky... Teda nevrušuju se kvůli tomu jak malé dítě. Narozeniny pro mě znamenají hlavně dvě věci: a)je to příležitost, jak dostat dárky
b)...konečně mi bude 14!!!!!

Jupí!!!

Říkala jsem, že se kvůli tomu nebudu vzrušovat, ale kdo by se nevzrušoval, když už nebude pokládán jen za malé dítě????

:-D

Tak co tomu zatím říkáte?
Moc mě potěší každá hvězdička i komentář♥♡★☆

S(t)ázkaKde žijí příběhy. Začni objevovat