S(t)ázka

Kapitola 26.

Jen, co jsem dorazila domů mi zazvonil mobil. eSeMeSka. Od Lukáše. Tak si ji přečtu. Píše, jestli bych s ním zítra někam nezašla.
Odpovídám: no jo, ale tak snadné to nebude, bydlím daleko.

Za minutku zase.
To nebude problém. Dáme si někde sraz.

Hej, nebere to nějak moc rychle?? Co??

Píšu mu: Hmm, ale dneska ne.

Odpověď: Ok, tak zitra, domluvime se vecer. L

No, tak to je zajímavé. Že by mě chtěl vzít na rande?

Teď jsme obědvali, ale já jsem nějak neklidná...

Musím si vyčistit hlavu.

Sedím ve svém pokoji na křesle. Podívám se z okna, a ejhle, ono prší! Ideální počasí na procházku v dešti. Miluju procházky sama se sebou a navíc v dešti. Připomíná mi to scénu z muzikálu Rebelové.
Hodím na sebe kabát a vycházím z domu. Deštníky jsou pro fňukny.

Jdu parkem a déšť mi kropí ty krátké vlasy a já se cítím skvěle...
Proč se mi tak dobře přemýšlí jen v dešti???
Cítím se svěží, v klidu, pohodě uvolněná...
Pomalu se vracím domů.

Otevírám dveře a vcházím dovnitř. Běžím nahoru do koupelny, asi se osprchuju. Beztak už mám mastné vlasy.

Z koupelny vycházím asi o hodinu později. Jsem teď v pohodě.

Byla jsem v pohodě, než zazvonil mobil. Pomalu jsem ho začala hledat, a pak jsem uviděla, že mi volá Lukáš.

Chci to vůbec zvednout, ptám se sama sebe. Pak mi došlo, že nemůžu nic pokazit a stiskla jsem zelené sluchátko.

,,Ahoj, to jsem já,"uslyšela jsem
,,Našel jsem skvělé místo. Můžeme se zítra sejít na náměstí před KFC, dejme tomu ve... čtyři?"zeptal se Lukáš.

,,Ehm, no, tak jo?!"říkám já.

,,Tak super, budu tam."odpověděl on a zavěsil.

Wow, to bude něco...

Díky za zájem snad vás to baví.
Díky za hvězdičky i komentáře.

♥♡★☆