Už jsme spolu skoro nemluvily. Asi po týdnu jsem se odhodlala se jí zeptat. Ve vlaku v našem tichu jsem tlumeným hlasem pronesla:,,Magdi, co se děje? Můžeš mi to říct, já tě nebudu soudit.''
Čekala jsem. Bylo ticho. Magda se připravovala něco říct. Viděla jsem jí to na očích.
,,Ehm, Stázi nezlob se ale já ještě nejsem tak úplně připravená o tom mluvit. Zatím ne."
Klepala se jí brada a myslím, že i kolena.
,,Dobře, tak budu mluvit já. Chtěla bych, aby to mezi námi bylo tak jak dřív."
,,No jó, to já taky. Ale já jsem se asi trochu změnila, ale můžeme to zkusit."
Byla jsem opravdu ráda. V poslední dobe jsem se poprvé cítila v pohodě.
ČTEŠ
S(t)ázka
DiversosZačíná to jako docela obyčejná holka a obyčejná sázka... Postavy i jejich životní osudy inspirovány skutečností... Je to knížka, ve které se nesmíte bát přemýšlet...♥♡
