S(t)ázka

Kapitola 45. Dům - ...

Sešla jsem dolů do kuchyně s cílem udělat si snídani. Vzbudil mě budík nastavený na sedmou. Rychle jsem ho vypnula a potichu sešla do kuchyně. Snažila jsem se být zticha, protože ostatní ještě stále spí.

Vzala jsem si krajíc chleba, položila na něj plátek másla a to zalila zlatavým vodopádem medu. Moje oblíbená snídaně a večeře v jednom. Pak jsem si jídlo odnesla na stůl a posadila se na židli se zeleným potahem.

Civěla jsem na hodiny, zatímco jsem si ukusovala chleba.

Tik, tak. Tik, tak. Tik, tak...

Dojedla jsem chleba a přesunula se do koupelny. Tam jsem si kartáčem prohrábla vlasy a vyčistila si zuby.

Nakonec jsem se vydala zpátky nahoru do svého pokoje. Na své nástěnce jsem uviděla papírek.

Dneska jedeme omrknout dům.

Ach jo, mě se tam tak nechce! Mě se teď nikam nechce! Chci být zalezlá doma před krbem a opékat si marshmallows....
To byla bláhová představa. Nemáme krb, ani marshmallows. Ale ráda bych to někdy zkusila...

Asi po půl hodině civění do zdi jsem uslyšela ve vedlejších pokojích hluk. No sláva, už jsou vzhůru.

Později jsem už nasedala do auta. Já mám s naším autem malinký problémek. Vždycky, když auto jede, tak nějak stále stejně vrčí. A mě to během čtvrt hodinky ukolébá...

Ale tentokrát zůstanu vzhůru. Chci totiž vědět, kudy pojedeme.

Pak najednou auto zastaví a my vystupujeme. Zastavili jsme před bledě modře omítnutým asi dvou- nebo tří- podlažním. Střecha má tvar jehlanu, okna jsou olemována ozdobnými kudrlinkami a nad vchodovými dveřmi je menší stříška podepřená dvěma mohutnými sloupy.

Táta odemyká dům a všichni vcházíme.

Už předsíň, nebo spíše hala, mě ohromila. Je tady tolik místa a navíc okno. Dále jsem pokračovala podle sebe a představovala si tady náš nábytek. Po prvním patře nás provedl táta, má totiž už vymyšlené, kde bude jídelna, koupelna a tak...

Horní patro jsem si prošla společně s Bellou, abychom se domluvily, kde budou naše pokoje. Nahoře je jedna místnost, která by se hodila jako šatna, pak čtvercový a obdélníkový pokoj a malinká místnost se starodávnou věžičkou. Bohužel se tam nevejde postel, jinak bych si toto nádherné místo zabrala sama pro sebe.

Dále tady máme pokoj do pravého úhlu, ale ten bude asi taťkův.

Nakonec jsme se po důkladném dohadování a argumentování dohodly, že můj bude čtvercový pokoj, který je sice menší, ale má více oken a Bella dostane obdélníkový, zato ale větší pokoj.

Vrátila jsem se pak zpátky do svého pokoje a přemýšlela jsem, jak si to tady asi zařídím a jakou barvou budu chtít vymalovat stěny. Zavřela jsem oči a všechno jsem si zkusila představit. U okna bude stát můj stůl, vedle druhého okna budu mít postel. U stolu chci mít svou otáčecí židli. A co ta další stěna? Co takhle křeslo? Sedací pytel? Menší gauč?
Nevím. A na protější stěně chci mít poličky, rámečky s fotkama a knihovnu. Na poličkách a na oknech rostlinky. Na podlaze jsem si představila kulatý chlupatý kobereček a na stropě jemný lustr.

Dost dlouho jsem tam stála a přemýšlela nad barvou stěn. Nakonec jsem se rozhodla pro okurkově zelenou. Je to taková optimistická a veselá barva a na druhou stranu taky jemná...

Po chvíli jsem uslyšela taťku volat svoje jméno, tak jsem poslušně sešla dolů a nastoupila do auta.

Abych pravdu řekla, ten dům mi připadá trochu staromódní, jako nějaká vila. Ale myslím, že se mi v něm bude líbit žít. Doufám...

.
.
.

Uff, dalo mi to celkem zabrat, nicméně to stálo za to. Doufám, že se vám další díl líbil. Ocením každou hvědičku i komentář.

♥♡★☆