S(t)ázka

Kapitola 17. Zbytek narozenin

Ráno po blahopřání taťky a Isabely, mojí o dva roky starší sestry, jsem se vypravila do školy.

Vůbec jsem neměla náladu na to, strávit sedm hodin v nějaké budově a ,,dozvědět se něco nového", jak s oblibou říkají lidi.

Když jsem dorazila do třídy a sundala si batoh ze zad, tak na mě ,zaútočila' objetím Magda.

Páni. Ona má vážně už trochu kostnaté tělo. Je hubená jako já.
A má na sobě ty kalhoty, které jsme spolu nedávno obdivovaly v tom shopíku...
Ale má dobrou náladu a já taky, tak proč si to kazit těmi otázkami nad její postavou??? Protože by potom se mnou nemluvila a to já nechci, mám koneckonců narozeniny a mám právo si je užít!

Od Magdy jsem dostala jako dárek vonnou svíčku, což je super.
Zbytek třídy se nezajímal. Docela mi tedy vrtá hlavou, jak si mohlo všech dvacet lidí ,,nevšimnout" toho, jak mi Magda potřásá rukou a předává drahocenný balíček se svíčkou, ale to je naše třída.

V poslední hodině se psala písemka. Teda málem. Mohu říct, že díky mě.
Stali se to následovně: Crrrr. To byl zvonek. Pak si do třídy nakráčela učitelka chemie Kokešová a usedla za katedru. Po krátké kontrole absence ohlásila ...vytáhněte si papíry, dáme si písemečku.

Celá třída začala brblat a honem hledat popřípadě vytrhávat papíry.

V tu chvíli jsem vycítila šanci a vymrštila jsem ruku nahoru.
,,Ano Nová, co si přejete?" ptá se úča.
,,To mi nemůžete udělat", povídám, ,,mám narozeniny!".
,,No, tak dobře..."souhlasila ona s tím, že písemka se odkládá.

Myslím, že narozeniny jsou prospěšná událost.

Večer jsme si s rodinkou udělali mini oslavu. Táta mi objednal pizzu a rozbalila jsem si dárečky. Potom mi Isabela zapálila svíčku na muffinu se slovy přej si něco!

A nejsem na takové věci stará?! Ptám se sama sebe.

Ale pak beru muffin do rukou, nadechnu se, foukám a v duchu vyslovuju svoje tajné přání...

Ahoj, tak snad se líbí. Dejte vědět, jestli mám pokračovat.♥♡★☆■□●○