S(t)ázka

Kapitola 40.

22:03 :

,,Ahoj Stázi, nechtěla bys zítra někam zajít?"

Volá mi Lukáš. Asi si myslí, že ho ignoruju, nebo co. Jen teď pořád myslím na jiné věci, než by on chtěl.

,,A víš že vlastně jo? Chtěla jsem s tebou totiž mluvit."povídám já.

,,Proč mi to neřekneš hned?" zeptal se trochu naštvaně.

,,Ehm, ono je to na dlouho... A po telefonu je to blbé, snad chápeš..."

,,Ok tak kolem... hmmm... čtvrté na náměstí?"

,,Tak fajn, kdyby něco, tak ještě dám vědět."utrousila jsem a típla mobil.

Okej, zítra mu to budu muset říct. Aspoň už to budu mít za sebou...

Ťuk, ťuk, ťuk.

Jsem ve svém pokoji a někdo mi klepe na dveře.

,,Dááá-le."houknu a čekám, kdo přijde.

Bella.

Zírala jsem na ni a čekala, co z ní vypadne. Ona na mě taky zírala, a proto jsem si odkašlala:,,Ehm, ehm..."

A pak promluvila:,,Ahoj zlato."

,,Hmmm." ozvala jsem se. Neměla jsem moc náladu na návštěvy.

,,Poslyš, vím, že se ti nikam stěhovat nechce, a..."

Díky moc, teď jsem na to asi deset minut nemyslela a ona mi to zas připomněla...

,,...a chci abys věděla, že se na mě můžeš kdykoli a naprosto s čímkoli obrátit..."

,,Tak dobře, díky, ale momentálně nejsem v nejlepším rozpoložení. Ale jo, budu si to pamatovat, a kdyby něco...obrátím se na tebe..."

Pak Bella zaplula zase do svého pokoje.

Jdu si lehnout, už je dost pozdě...

.

.

Ahoj, doufám, že se dobře bavíte. Pokud se vám příběh zatím líbí, tak mi prosím dejte hvězdičku. Pokud spokojeni nejste, napište mi komentář, ať vím, co vylepšit.

♥♡★☆