S(t)ázka

Kapitola 24

Byla jsem zvědavá, co tím Lukáš myslel, ale ještě se mi nechtělo s ním mluvit. O čemkoli. Proto jsem na něj po vyučování nečekala a vystřelila ze třídy. Pak na mě ale před školou zavolal a já se otočila. Rychle a výmluvně jsem nlmu sdělila, že vlastně něco mám a chtěla jsem jít. On mi pak ještě nadiktoval svoje číslo. Tak jo.
Domů se mi nechtělo, tak jsem se rozhodla jít do nemocnice navštívit Magdu. Nebylo to vyloženě moc daleko od školy, ale slušná procházka. Před budouvou jsem na okamžik zaváhala. Rozmýšlela jsem se, ale nakonec jsem vkročila dovnitř. Ucítila jsem zápach jódu a oslepila mě bílá barva. Kvapně jsem se vydala k recepci a zeptala se na Magdu Poláchovou. Sestra mi odpověděla, že první návštěva k ní bude smět za týden či dva, to se prý uvidí podle toho, jak se bude její stav vyvíjet. Pak se ale zeptala, jestli má něco vyřídit.

Nadechla jsem se a vychrlila na ni tlumeným hlasem:,,Vyřiďte, že ji Stázka pozdravuje a že asi prohraje tu sázku. Ona tomu bude rozumnět. Děkuji, nashledanou."

A odcházela jsem domů. Na nádraží jsem si musela chvíli počkat, protože mi ujel vlak, ale bylo mi to docela jedno.

Ve vlaku mi začalo docházet, co všechno jsme s Magdou dělaly společně. A taky jak to bude divné. Totiž, jezdily jsme spolu každý den vlakem do školy a pak domů. Potom jsem spolu někdy třeba zašly do nákupáku nebo podobně.

Později:

Dala jsem si sprchu. Už je docela pozdě, ale ne zas až tak, abych si nemohla zalézt do postele s knížkou. Vtom mi zazvoní mobil. Začnu se rychle hrabat z postele, ale už je pozdě. Čeknu volajícího... moment, Lukáš?
Třeba si s tím mobilem hraje jeho mladší sourozenec. Nebo má mobil v zadní kapse od kalhot? Ale je pozdě večer, malí sourozenci už spí a pyžamové kalhoty nemívají kapsy.
Asi mi opravdu ch-t-ě-l zavolat.

Ale nebudu mu volat zpět, protože jsem zvědavá, co tím myslel. Ale nebudu se ho na to ptát. Protože pak by věděl...že mě to zajímá...

Čtěte dál, děkuju za hvězdičky i komentáře.

♥♡★☆