S(t)ázka

Kapitola 47. Nehoda...

Už se ani moc nerozhlížím kolem sebe. Vidím jenom smutek. Už tady totiž brzo nebudu... Uff, ti znělo jako nějaká stará babizna... Ale má to i dobré stránky. Poznám nové a možná lepší lidi, prostředí a podobně.
Taky jsem teď tak zamlklejší a moc nejím, jo, to bude to negativní naladění.
Ach jo. Už jen tři dny. Opravdu, jen tři. Středa, čtvrtek a pátek.
Ve středu asi budeme malovat a samozřejmě půjdu do školy. Ve čtvrtek mám poslední možnost dopsat si všechny písemky a obecně dořešit všechny školní záležitosti. Potom v pátek naposledy uvidím Magdu a Lukáše a budeme stěhovat nábytek atd.

Dlouho jsem přemýšlela, co Magdě a Lukášovi asi tak řeknu. Nakonec jsem se rozhodla dát jim oběma malé překvapení. Ale o tom až později...

Tyjo, jsem taková unavená a přetažená. Vcházím do koupelny a zavírám dveře. Myslím, že by mi bodla horká koupel.

Později:

Jo, tak s tou koupelí jsem měla pravdu. Cítím se o dost líp. A hele, něco mě napadlo. Sice už je pozdě, nooo. Je teprve šero a jde vidět Měsíc v úplňku.

Hodím na sebe jen tak mikinu a jdu ven. Miluju procházky při měsíčku.

Jdu do blízkého lesíka. Posadím se na zábradlí dřevěného mostku a s pohledem na oblohu se oddávám tichému šumění potůčku. Moje oblíbené místečko...

Najednou moje smysly zbystří, uslyším lehký zvuk. Pak se nedaleko objeví známá postava. Co asi dělá Lukáš v lese v noci(ehm, ehm)?

To už se nedovím, protože uslyším jakoby křupnutí. Pak hned padám dolů, dolů do říčky, a za letu proklínám staré a ztrouchnivělé dřevo.

Sakra, ta je studená!

Lukáš se začne pohybovat směrem za zvukem.

Já na nic nečekám a prchám do tmy. Připadám si jako přerostlý rampouch. Utíkám pryč proto, že se s ním do pátku nechci vídat mimo školu. Bylo by to příliš bolestné. A taky bychom asi neměli o čem mluvit.
Může to brát jako takovou formu celibátu, napadá mě, když otevírám domovní dveře.

Ale aspoň jsem, poprvé za dlouhou dobu, ucítila vzrušení, takový ten zápal útěku a taky- radost, i když popravdě nevím z čeho.

Ahoj, doufám, že se líbí. Prosím napište mi do komentářů, jak si vy představujete to překvápko a co podle vás dělal Lukáš v lese.
Nezapomeňte na hvězdičky.

♥♡★☆