S(t)ázka

Kapitola 32.

Ráno se probudím a jdu si udělat snídani. Obléknu se a vycházím z domu. Venku je dost zima..

Později:

Stojím před nádražím a přemítám, jestli má smysl tam jezdit.
Nevím, co s tím, tak jsem se rozhodla zavolat Magdě na mobil.

,,Ehm, ahoj Magdi, jak to jde?" zeptala jsem se, když to zvedla.

,,Jé, ahoj Stázi. Mám se fajn, už mě pustili domů, tak si to užívám. Co děláš ty?" ptá se ona.

,,Aha, no jo, takže už jsi doma... Hm. No, já stojím na nádraží, protože jsem tě chtěla navštívit, ale..."

,,No, to neva,"povídá ona. ,,Ty, Stázi, nechceš se za mnou na chvíli stavit...?"

Později:

Jasně, že jsem chtěla. Překvapilo mě, že mě Magda zve. Ale taky to, že ještě měla sádru a berle, ale chovala jsem se, jakože nic. Zůstala jsem u ní až do oběda, dlouho jsme se neviděly. Ale jsem ráda, že je to zase ta stará zlatá Magda a chová se stejně jako dřív. Povídaly jsme si spolu teď mnohem otevřeněji a upřímněji. Úplně o všem jsme spolu mluvily. O škole, o tom jak byla v nemocnici, taky říkala, jak se změnilo chování jejích rodičů, když se všechno zjistilo, ale o té své nemoci mluvit nechtěla, a tak jsem ji do toho netlačila.

Večer:

Tak tu zítřejší schůzku asi musím zrušit. Jsem totiž nemocná. Tedy nevím to jistě, ale dobře mi není. Je mi dost blbě, tak doufám, že to Lukáš pochopí. Protože jestli ne, tak... je to jeho mínus...

:-D

Ahoj, tak snad jste spokojeni s vývojem děje. Přeju vám šťastný nový rok!!!

♥♡★☆