S(t)ázka

Kapitola 18. Změny

Napadlo mě udělat nějakou změnu v mém životě, jako když už mi je čtrnáct.

Mohla bych....

Například začít s nějakým sportem? Když jsem byla mladší, tak se mi moc líbily baletky. Takže v mých sedmi mě taťka přihlásil do baletu. Bylo to mnohokrát horší a těžší, než jsem si představovala. Trenérka byla krutá a jednotlivé cviky náročné, ale já jsem tolik toužila být půvabnou baletkou, že jsem to nechtěla vzdát, i když jsem kvůli toho častokrát brečela...
Asi o rok později jsem před domem na ledě upadla tak blbě, že jsem si na dvakrát přelomila nohu. Když se mi to uzdravilo, tak ta noha byla slabá a skoro bez svalů. Takže se dá čekat, že když se mě táta zeptal, zda-li chci v baletu pokračovat, odpověděla jsem jasně, že ne!!!

Takže od té doby nedělám žádný sport, snad kromě bruslení, ale to jen okrajově.

Netvrdím však  že to musí být sport. Do toho se mi totiž popravdě moc nechce.

Co třeba změnit styl oblíkání?
Ne.

Nebo...

Později:

Myslím si, že změna není důležitá. Anebo jestli je, tak se to ukáže časem.

Momentíček...

Jsem po sprše. Dívám se sama na sebe do zrcadla. Odmotám si vlasy z ručníkového turbanu a trochu ten mokrý chomáč rozčešu.

Hmmm. Mám opravdu dlouhé vlasy.

Mé kaštanové a mírně vlnité háro mi sahá do pasu. Co kdybych si nechala ostříhat vlasy? Třeba na mikádo?

Nééé. Nedokážu si představit život bez douhých vlasů. Vždyť bude všechno jiné! A já budu vypadat taky jinak. Možná hezky jinak...

Zkusmo jsem vlasy smotala tak, aby mi konečky dosahovaly k ramenům.

No jo. Zajímavý pohled.

Ale ne. To neudělám. Jsem na své vlasy pyšná a taky zvyklá. Hodně lidí komentující moje vlasy o nich mluví  jako o daru. Možná je to dar.
Ale nedokážu se vzdát své dlouhé hřívy.

Takže změna se bude muset ukázat časem...

Děkuju za přečtení a těším se na poznámky od Vás, čtenářů.

♥♡★☆