S(t)ázka

Kapitola 25.

S bušícím srdcem jsem dopadla na postel. Lukáš mi zase zavolal. Zřejmě kvůli domácímu úkolu, ale třikrát za sebou. Jenomže pro mě to skoro nic neznamená. Nějak, nevím proč, ale nic to se mnou nedělá. Je to divné. Nechám to plavat. Zalezu do deky a pomalu usínám.

V noci:

Nechápu, co se děje, ale něco mě přinutilo vstát. Ano teď, i když je asi půlnoc. Tak jsem se rozhodla uvařit si meduňku. Pomalu se procházím po domě, je tu tma a všechno se tudíž zdá jiné...
Uslyším cvaknutí konvice a pak nalévám vodu do hrnku.
Podívám se z okna. Jo, je to praštěný nápad. Vždyť je tam zima...

Ale co, řeknu si, vypiju čaj a otevřu domovní dveře. Je tam opravdu zima, ale je krásně. Nechávám se chvíli unášet tichým šuměním nočního města a nakonec dveře zaklapnu a zamknu na tři západy. Pro jistotu...

Ráno:

Vstávání není zrovna moje nejoblíbenější aktivita. Ale - dneska je sobota, takže se z postele nehnu aspoň do deseti. Moment, nemohla bych jít navštívit Magdu?

Sbíhám dolů do kuchyně, kde si ostatní zrovna připravují snídani.

,,Tati, mohla bych zajít za Magdou?"ptám se.
,,Ale proč?"
,,No, ona je vlastně v nemocnici, zlomila si nohu. No a dnes je víkend..."
,,Hmm, ale do oběda ať jsi doma."

Tak jsem vypadla. Stejně jsem neměla nic jiného na práci. Lístek na vlak jsem si musela koupit sama, ale to je jedno...

Později:

Zase stojím před tou děsivou budovou. Sestra mě dovede k pokoji a upozorní, že tam můžu být jen chvilku, brzy prý dorazí její rodiče. Ti mě moc nemusí. Zhluboka se nadechnu a vcházím...

Magda leží na lůžku a je připojená na nějaké přístroje. V obličeji je bíla jako stěna, tak vypadá jako zombie. Ale jakmile mě uvidí, tak se rozzáří.
,,Stázi," zašeptá chraplavě.
,,Ahojki Magdi,"odpovídám já.

Rozhodla jsem se neptat se na její stav, bylo by to blbé, tak radši vyprávím drobné klípky ze školy a od nás doma. Půlhodinka uplyne jako nic a přicházejí její rodiče.

,,Dobrý den"pozdravím zdvořile, ale nestojím jim ani za ,,fň".

Chvíli postávám na chodbě a potajmu poslouchám za dveřmi. Magda o mně mluví jako o nejlepší kamarádce, která za ní jako jediná přišla. Potom odcházím.
Venku se mrknu na hodinky, stíhám to skvěle.

Odjíždím vlakem domů nabitá pozitivní energií a po dlouhé době se zase cítím ve své kůži.

Moc děkuju za zájem, moc mě to motivuje. :-D

♥♡★☆