S(t)ázka

Kapitola 46. Jak?!

Stojím na náměstí. Čekám na Magdu. Jdeme spolu do KFC. Asi naposled. Protože ani nevím jak, ale už za týden odjíždíme. Dneska(pondělí) jsem ještě ve škole zařizovala poslední věci ohledně známek a přestupu na novou školu. Třídní to dneska oznamovala třídě. Bylo mi tak trapně. Protože jsem v sobě cítila hodně pohledů vyjadřujících : kdo? Ona? Ona s námi chodí do třídy? To jako vážně?
Magda mě v tu chvíli pohladila pp rameni, jako by mi rozumněla.

Pak mávnu na přicházející Magdu. Potom vstoupíme dovnitř do budovy a jdeme k pultíku.

,,Tak, co to bude?" ptá se nás holka ne o moc starší než Bella.

,,Ehm, dáme si dva longery a dvoje hranolky." odpovídá i za mě Magda.

Dáváme si vždycky to samé. Obě dvě.
Následně si s jídlem jdeme sednout před prosklenou stěnu. Jednou mě napadlo, že by lidem na tomto místě měli platit, protože jim děláme něco jako živou reklamu.

Není tady narváno, jedna rodina a osamocený chlap.

Pak obě chvíli bezeslova žvýkáme longery. Nevíme, co říct. Pak Magda konečně promluví:,,Tak co ten dům?"
Moc mi to neulehčila.

,,Ale jo, jde to." řeknu bezbarvě.

,,Hele, pamatuješ na pitíčko?" zeptá se Magda, aby uvolnila napětí.

No jo, pitíčko. Minulý rok jsme si sem vyrazily na Halloweena a Magda se oblíkla jako pětiletý capart a pak té prodavačce řekla, že chce to dobloučké pitíčko.

Takhle ze sebe dokáže cvoka udělat jen málokdo. A málokdo to tak udělá na vlastní nebezpečí, aby pobavil kamarády.

Usmála jsem se při té vzpomínce.

,,Nebo tužžka!" vyslovila protáhle Magda.

To bylo zas tenkrát... to by bylo na dlouho.

,,A netopýr?" popichovala mé Magda.

Dlouhá historie.

Tentokrát už jsem vyprskla smíchy. Prodavačka se na mě divně podívala, ale bylo mi to fuk.

,,Došlo ti někdy, kolik spolu máme zážitků? Že skoro každé slovo chápeme jinak než ostatní lidi?" napadlo mě.

,,No jo." zamyslela se Magda.,,Nebo šuplík?!"

,,Tak už dost. Pro jistotu. Nechtěla bych, aby nás odsud vyhodila..." uzavřela jsem já.

,,A teď budeš muset odjet. A na naše zážitky se zapomene..." řekla Magda.

Potáhla jsem a zkusila jsen to skrýt zakašláním. Pak mi po tváři začala stékat slza...

Asi o pět minut později jsme seděly venku ve sněhu na lavičce.

Rozbrečela jsem se totiž naplno. Ta prodavačka nás vyhodila se slovy odháníte mi potenciální zákazníky!!!

Jak může taková megera dělat takovéhle sociální povolání? Jak?! Každopádně tohle bude slovo prodavačka...

Ahoj, tak doufám, že se bavíte. Jen bych upozornila, že se po-ma-lu, po-ma-lin-ku blížíme do velkého finále. Napište mi do komentářů, jak by to podle vás mělo dopadnout. Taky mi prosím posílejte hvězdičky.

♥♡★☆