S(t)ázka

Kapitola 30.

Další den ale Lukáš nebyl ve škole. Lidi samozřejmě říkali všelicos. Nechápala jsem to, ale bylo mi to fuk.

Po škole jsem se chtěla jít projít do parku, tak jsem jen čekala, kdy ten úmorný den skončí.

Pak jsem před školou uvažovala o tom, jestli bych neměla jít navštívit Magdu, je tam přece tak sama... Ale nakonec jsem tento nápad vypudila z hlavy a návštěvu nemocnice jsem odložila na víkend. Pak totiž budu moct přijet ráno.

Cesta vlakem se táhla, tak jsem se rozhodla napsat Lukášovi, jako co mu je, že nebyl ve škole. Hned mi odpověděl:

Byl jsem na zravotni prohlidce a pak uz mi nestalo za to vracet se do skoly na dve hodiny. L

Aha. Tak to má dobré rodiče, dalo by se říct. Mě by táta nikdy neomluvil na celý den, povinně jsem musela do školy. I když jsem se snažila nafingovat nějakou nemoc pomocí teploměru a horké vody...

Ale pak už jsem vystupovala na nádraží. Potkala jsem tam Poláchovy, rodiče Magdy, ale ani si mě nevšimli. Tak jsem pokračovala směrem domů.

Tam jsem ze sebe shodila školní batoh a přezula si boty. Pak jsem v kapse u kalhot ucítila vibrace. Lukáš mi píše:

Nechces nekam zajit?

No ták, včera jsem si to užila, ale nemusí mě někam brát každý den...

Napsala jsem mu:

Rada bych sla, ale nechce se mi ;-). A

Coze:-)? odpověděl mi.

Když to nepochopíš, tak se na to vykašli, říkám si. Píšu mu:

Njn ne kazdy den se mi chce a mam volno. A

Pak jsem vyrazila do parku a mobil nechala doma, jakožto odprostění-se od civilizace.

Ahoj, tak snad jste spokojení. Kdyby se vám to líbilo, tak dejte hvězdičku a taky mi můžete napsat komentáře, jak by to asi mělo pokračovat (vlastní názor)

♥♡★☆