Pořád nevím, jak dál. Ale měla jsem pravdu: Magda zhubla a to docela znatelně. Teda třeba se jen trochu vytáhla do výšky - nevím.
Dneska večer jí zavolám. Dlouho jsme spolu nemluvily po telefonu. A nebude mi sklápět zrak, nebo to neuvidím. A nebudu se stydět, protože si to předem připravím.
Jediné, co se může stát je, že mi to típne. Takže domuveno.I když popravdě - já mluvila sama se sebou. To se mi v poslední době stává docela často, jsem teď dost osamělá.
Hmm. Třeba je to znamení. Mohlo by to (že už si s Magdou nerozumím tak jako dřív) znamenat, že se nemám upínat jen na jednoho člověka a bavit se i se zbytkem třídy.
Tedy nejsem člověk, který přikládá normálním zjevům velký význam. Ale moje situace je tak do očí bijící, že to sakra něco znamenat musí. No jo no.
Večer:
Tak sedím doma na posteli, civím na mobil a moc se mi do toho nechce.Je pozdě, třeba už spí...
Blbost, spí v osm večer jó???
Beru do ruky telefon a naťukám její číslo.
No tak, nic tím nezkazíš...
Do toho. Mačkám zelené sluchátko...
...a...
Magda to zvedla skoro hned, skoro jako by ten mobil zrovna držela v ruce. Třeba mi sama chtěla zavolat!!!
Nic v tom sluchátku neslyším, tak musím začít mluvit já...
,,Ehm, haló! Ahoj Magdi!"
To jsem řekla přehnaně vesele. Asi mi po ní začínalo být smutno...
,,Ahoj Stázi" ozvala se Magda
...
ČTEŠ
S(t)ázka
De TodoZačíná to jako docela obyčejná holka a obyčejná sázka... Postavy i jejich životní osudy inspirovány skutečností... Je to knížka, ve které se nesmíte bát přemýšlet...♥♡