Pochopení

37 3 0
                                    

pesbes
Pod tetováním byly jizvy. ....
Některé malé, jiné velké. Proto se tak bál otce, a proto chodil s Etyy..
Poprvé jsem také v jeho pohledu viděla neskutečnou bolest a slzy.. Obejmula jsem ho a lehla si mu na hruď.
" Moc mě to mrzí.... Pověz mi prosím pravdu..Prosím"
Chvíli nic neříkal a když promluvil, znělo to tak hrozně bolestně.
" Jsi moc chytrá víš to ?? ................Tady nežiju od malička...Žiju tady od sedmi let. Do té doby jsem žil v Itálii. Do doby, než mi moje rodiče umřeli. Byl jsem malej a ještě jsem to nechápal,a proto jsem vzal v pohodě, když mě dovezli sem, k mému strejdovi a tetě. Už jsem se naučil jim říkat rodiče a tak. Teta byla anděl,  všechno mi dovolila a milovala mě.  Vzala mě jako za vlastního syna kterého nikdy neměla. Potom onemocněla.. Měla rakovinu. Na kterou, když mi bylo 13 umřela. A strýc začal chlastat a mlátit mě. Jednou mě zmlátil na tolik, že jsem na chvíli ztratil vědomí. Od te doby už to nikdy neudělal. Taky náš vztah se zúžil jen na ahoj a věci ohledně Ester. Asi si říkáš proč neodejdu, ale já nemůžu. .. Když bych odešel tak mě udá za ublížení na zdraví a přestane dávat  peníze mojí nevlastni sestře. Je jí teď 15 a žije v Americe, v Miami proto mě  zaujalo to kde bydlíš. Ona by bez peněz od táty  nepřežila. A udal by mě za  ublížení  na zdraví, protože když mi bylo sedmnáct,tak jsem zmlátil jednoho kluka a on mě z toho vysekal. Byl jsem opilej, jinak bych to neudělal neboj a taky toho strašně lituju. On mě potřebuje k obchodu.  Já ho ke svobodě.Relativní. To je všechno.  To tetování jsem si udělal abych zapomněl .....A je to cool. A teď už víš všechno. ."
Celou dobu jsem ho bedlivě poslouchala a tiše plakala. Celou dobu jsem ho brala jako takovyho egoistickyho kluka a teď vím jaký je doopravdy.
"Spolu to zvládneme neboj" Snažila jsem se ze sebe vypravit něco smysluplnýho ale moc to nešlo.
"Ach Annie ty si myslíš  že  je všechno tak jednoduchý. ."
"Ne ne,já  vím  jak se cítíš !!! Jenom nejsem  zrovna utišující typ."
"Jo jo promiň. .. Já  jenom jsem o tom ještě  s nikym nemluvil tak nevím  jestli mam bejt rád  nebo spíš Mít  strach.. Já  vážně nevim, omlouvám se "
"Pšš... " utišila jsem ho a protoze už mi začínala byt zima a jemu očividně  taky tak jsem vzala svou chlupatou  deku , sedla jsem si mu na klín, obejmula jsem ho a přehodila přes  nás  deku. Seděli  jsme na zemi svijeli se v náručí a oba se ubírali do svých  myšlenek. On mě hladil po zádech  a lehce libal na čele. Cítila jsem se  tak v bezpečí a uklidněně.......
Takhle jsme seděli asi hodinu a nikdo nemluvil. Nebylo takove trapné ticho spíš to ticho kdy je opravdu lepší  nic neříkat. Potom jsme si lehli do postele a koukali na jak jsem  poznal vaši  matku. Když  byl čas  oběda,  tak jsem na sebe hodila tílko a šla  udělat  oběd.
"Tak co si dáš ??"
"Hmmm ukaaž..." koukal do lednice a potom mi utěrkou  zavazal oči
"Heej petere co to dělaš??"
"Uvidíš. Teď se nelekni" řekl, vzal mě  do náruče a posadil na linku. Nevím  proč  ale tak nějak  jsem  mu plně důvěřovala. Slyšela  jsem  jak otevírá  ledničku  a různý skříňky a něco  krájí.
"Aa otevři pusu"
"To je rajčee"
"Jooop a co tohle"
"Fuuuj to je kečup!!"
"Jaký fuuj?" zasmál  se dal  něco  vařil.
Když  to měl hotový tak připravil na stůl.
Potom mě  zase vzal do náruče  a posadil ke stolu.
"Mužu už  se kouknout ??"
"Nee"
"Ach jooo"
"Otevři  pusu"
"Hmm, mňáaam to je dobrý! Co to je za špagety? ?" Vydala jsem ze sebe s plnou pusou.
"To je recept po babičce z Itálie,  ještě  nikdy jsem je nikomu nedělal. "
"Jsou fakt výborný !!"
"To jsem rád" když  mě  nakrmil rozvázal  mi oči a já viděla  jak se uculuje.
"Co jee ??"
"Koukej" řekl  už  s nekontrolovanym zachvatem smíchu. Vzal svuj  mobil a zapnul přední  kameru. Vzala jsem si ho od něj  a uviděla  jak mam špagety  uplne všude.
"Bože, musim si to jít umejt !"
"Náhodou  je to roztomilý! " Zkonstatoval a ládoval se špagetama.
Já si umyla obličej a rozpustila vlasy. Taky jsem  si dala řasenku  a trochu se přepudrovala. Když  jsem se vrátila do obýváku  tak na stole ležel  nedojedený talíř, a lísteček.  Vzala jsem lísteček  a přečetla  ho, stalo tam -......

Bílá nevinnostKde žijí příběhy. Začni objevovat