pesbes
Pod tetováním byly jizvy. ....
Některé malé, jiné velké. Proto se tak bál otce, a proto chodil s Etyy..
Poprvé jsem také v jeho pohledu viděla neskutečnou bolest a slzy.. Obejmula jsem ho a lehla si mu na hruď.
" Moc mě to mrzí.... Pověz mi prosím pravdu..Prosím"
Chvíli nic neříkal a když promluvil, znělo to tak hrozně bolestně.
" Jsi moc chytrá víš to ?? ................Tady nežiju od malička...Žiju tady od sedmi let. Do té doby jsem žil v Itálii. Do doby, než mi moje rodiče umřeli. Byl jsem malej a ještě jsem to nechápal,a proto jsem vzal v pohodě, když mě dovezli sem, k mému strejdovi a tetě. Už jsem se naučil jim říkat rodiče a tak. Teta byla anděl, všechno mi dovolila a milovala mě. Vzala mě jako za vlastního syna kterého nikdy neměla. Potom onemocněla.. Měla rakovinu. Na kterou, když mi bylo 13 umřela. A strýc začal chlastat a mlátit mě. Jednou mě zmlátil na tolik, že jsem na chvíli ztratil vědomí. Od te doby už to nikdy neudělal. Taky náš vztah se zúžil jen na ahoj a věci ohledně Ester. Asi si říkáš proč neodejdu, ale já nemůžu. .. Když bych odešel tak mě udá za ublížení na zdraví a přestane dávat peníze mojí nevlastni sestře. Je jí teď 15 a žije v Americe, v Miami proto mě zaujalo to kde bydlíš. Ona by bez peněz od táty nepřežila. A udal by mě za ublížení na zdraví, protože když mi bylo sedmnáct,tak jsem zmlátil jednoho kluka a on mě z toho vysekal. Byl jsem opilej, jinak bych to neudělal neboj a taky toho strašně lituju. On mě potřebuje k obchodu. Já ho ke svobodě.Relativní. To je všechno. To tetování jsem si udělal abych zapomněl .....A je to cool. A teď už víš všechno. ."
Celou dobu jsem ho bedlivě poslouchala a tiše plakala. Celou dobu jsem ho brala jako takovyho egoistickyho kluka a teď vím jaký je doopravdy.
"Spolu to zvládneme neboj" Snažila jsem se ze sebe vypravit něco smysluplnýho ale moc to nešlo.
"Ach Annie ty si myslíš že je všechno tak jednoduchý. ."
"Ne ne,já vím jak se cítíš !!! Jenom nejsem zrovna utišující typ."
"Jo jo promiň. .. Já jenom jsem o tom ještě s nikym nemluvil tak nevím jestli mam bejt rád nebo spíš Mít strach.. Já vážně nevim, omlouvám se "
"Pšš... " utišila jsem ho a protoze už mi začínala byt zima a jemu očividně taky tak jsem vzala svou chlupatou deku , sedla jsem si mu na klín, obejmula jsem ho a přehodila přes nás deku. Seděli jsme na zemi svijeli se v náručí a oba se ubírali do svých myšlenek. On mě hladil po zádech a lehce libal na čele. Cítila jsem se tak v bezpečí a uklidněně.......
Takhle jsme seděli asi hodinu a nikdo nemluvil. Nebylo takove trapné ticho spíš to ticho kdy je opravdu lepší nic neříkat. Potom jsme si lehli do postele a koukali na jak jsem poznal vaši matku. Když byl čas oběda, tak jsem na sebe hodila tílko a šla udělat oběd.
"Tak co si dáš ??"
"Hmmm ukaaž..." koukal do lednice a potom mi utěrkou zavazal oči
"Heej petere co to dělaš??"
"Uvidíš. Teď se nelekni" řekl, vzal mě do náruče a posadil na linku. Nevím proč ale tak nějak jsem mu plně důvěřovala. Slyšela jsem jak otevírá ledničku a různý skříňky a něco krájí.
"Aa otevři pusu"
"To je rajčee"
"Jooop a co tohle"
"Fuuuj to je kečup!!"
"Jaký fuuj?" zasmál se dal něco vařil.
Když to měl hotový tak připravil na stůl.
Potom mě zase vzal do náruče a posadil ke stolu.
"Mužu už se kouknout ??"
"Nee"
"Ach jooo"
"Otevři pusu"
"Hmm, mňáaam to je dobrý! Co to je za špagety? ?" Vydala jsem ze sebe s plnou pusou.
"To je recept po babičce z Itálie, ještě nikdy jsem je nikomu nedělal. "
"Jsou fakt výborný !!"
"To jsem rád" když mě nakrmil rozvázal mi oči a já viděla jak se uculuje.
"Co jee ??"
"Koukej" řekl už s nekontrolovanym zachvatem smíchu. Vzal svuj mobil a zapnul přední kameru. Vzala jsem si ho od něj a uviděla jak mam špagety uplne všude.
"Bože, musim si to jít umejt !"
"Náhodou je to roztomilý! " Zkonstatoval a ládoval se špagetama.
Já si umyla obličej a rozpustila vlasy. Taky jsem si dala řasenku a trochu se přepudrovala. Když jsem se vrátila do obýváku tak na stole ležel nedojedený talíř, a lísteček. Vzala jsem lísteček a přečetla ho, stalo tam -......
ČTEŠ
Bílá nevinnost
FanfictionZ Maiami do Norska, z horka do zimy, ze šťěstí do smutku, to je můj příběh a můj život. Když už se všechno zdá krásný tak se to pokazí, všechno. V mém životě není ale věc které bych litovala i když jsem už udělala spostu chyb. Až na jednu které budu...