Bílá nevinnost

Ztracená u lesního muže

Stálo tam:

Omlouvám se,Ester přijela brzo....
50dkg rajčat
Jeden Pytlík špaget
Sul
Pepř
Bazalka
Šafrán
Parmazán
Eidam
Dobrou chuť :*

Byla jsem absolutne zmatená. Nevěděla jsem, jestli mam brečet, nebo se smát, nebo bejt naštvaná. Ale co jsem věděla bylo to, že se na něj nemůžu zlobit. On za to nemůže. ..A taky mi došlo, že  už  zase nemam nikoho..
Byl už večer , když  jsem seděla  na gauči a sledovala jak se kostky ledu pomalu rozpouští. Proč se nemůže led v mém životě taky tak jednoduše  rozpustit..Proč to nemůže  byt tak jednoduché?? Utápěla jsem se ve svých myšlenkách  az do doby než  zazvonil mobil.
"Haloo?? Aa ahoj Zoey, samozřejmne je tady, hned  ti ji dám.,..Ann volá Zoey"
"Nechci s ní mluvit!!"
"Cože  ?? Pojď  honem ať  Zoey neprovolá majland"
"Hhhh bože"
"Jee Ann no konečné, proč mi nezvedas mobil ?? A neodpovidas na zprávy,  a proč  sis zrušila  facebook?? A ......"
"Tak dost!! Nemám  chuť  s tebou  mluvit!!"
"Ale noták Ann co se stalo? ? a Viděla  jsi ty fotky co jsem ti poslala?? "
"Nech me na pokoji!!"
"Panebože  Ann tak co se teda stalo ??"
"Všechno se stalo !! Dej mi pokoj!!" Řekla  jsem  naštvaně a zavěsila.

"Ann co to bylo ??! Jak to s ní mluvíš??!"
"Nechte mě bejt!! Všichni! " zařvala jsem , hodila na sebe bundu, boty  a šla.
"Kam jdeš? ?"
"Ven!"

Rozběhla  jsem se k jezeru. Šla  jsem po kraji a mířila rovnou k Peterovu místu. Vylezla jsem na plošinu a posadila se na studenou,  zasněženou zem. Všude  byla tma jen světla z domů zářily. Okolo byly všude hory a lesy... Proč musím být zavřená v tomhle bílém vězení  ze kterého  není úniku? A je někdy  šance  že  si tu zvyknu?? Nebo že najdu někoho  kdo by mě miloval a odvezl mě z téhle pustiny ??

"Petere víš co bych chtěla  k vánocům??"
"Nee to nevím zlato"
"Chtěla  bych velkého méďu !!! A taky Ten náramek  od Pandory !! Nee  ten náhrdelník  s těmi  růžovými  diamanty jak jsem ti ukazovala..."

A do háje co ted ?? Kam mám jít  ?? Co mám  dělat??

"Petere neříkal jsi že  o tomhle místě nikdo neví??"
"Ehhmm promiňte, já ,my, teda noo přistěhovali jsme se nedávno a tak jsem zkoumala  okolí a našla jsem  tohle místo..Omlouvám  se. . Nevěděla jsem že je vaše.. "
"Aha .. tak už  radši  jdi  Joo??"
"Už jdu .." opatrně jsem jí obešla a když jsem procházela kolem petera viděla  jsem  jak mi něco  chce říct ale pak to spolknul a otočil se zpátky na Etyy. Sešla jsem dolu a vydala se po nějaké mikro cestě do lesa. Domů jsem nechtěla a tak jsem zkrátka  šla a šla. Začínala mi být už  dost zima když  jsem se rozhlédla  kolem. Tma zhoustla a já ted nevěděla  kudy jsem přišla. Takže výborně !! Gratuluji Ann, ztatila ses!! Už  jsem  chtěla  vykročit  zpátky  když  jsem  uslyšela ten zvuk z mých nejhorších  nočních  můr. Vlčí zavytí. Okamžitě jsem zpanikařila!! Rozběhla jsem se prostě na druhou stranu  od toho vytí. Běžela  jsem a větve  stromů mě šlehaly do obličeje. Věděla jsem že za mnou ten vlk běží, ale nevěděla jsem jak je daleko ode mně. Začaly mi docházet síly, Potřebovala jsem se  zastavit,  ale nemohla jsem. Najednou jsem uviděla malé světlo. Nevím co to bylo ale pro mě to byla naděje na život. Z posledních  sil  jsem zrychlila a běžela  k tomu světlu. Ted už   jsem  viděla zřetelně malou chalupu. Nikdy se mi tolik neulevilo jako teď. Ještě  jsem se chtěla  otočit a v momente kdy jsem uviděla to zvíře a spustila jsem  oci z cesty , zakopla jsem a spadla. Byla jsem jako zkamenělá a tak mi nezbylo nic, než křičet a doufat že  tady nebydlí  nějaká stará babka. Vlk už  byl pár metrů ode mně,  když  někdo  otevřel  dveře a vystřelil z pušky. Okamžitě  jsem se zvedla a otočila. Střílel muž a já  už  málem  omdlela štèstím když  se  ten vlk dal na útěk,  dokud jsem neviděla dalšího!!
"Pozoor" zakřičela jsem  na toho muže  protože za ním stál ten druhý vlk. Muž  vystřelil a trefil toho vlka do břicha. Ze stromů už vylézal další  ale muž  o pět  rychle vystřelil a vlk se lekl a utekl.
"Pojď honem " řekl  muž  a podržel  dveře. Vešla  jsem do chalupy. Na stěnách  byla parohy a hlavy ruznych zvířat. Byla tu malá kuchyňka, houpací křeslo,  televize, stůl a malá pohovka.
"Posaď se, chceš  čaj nebo kafe ?? Musíš  byt zmrzlá"
"Čaj prosim.."
Muži mohlo byt něco  kolem padesáti. byl vysoký, s vousy stredne dlouhé vlasy. Když  dodělal čaj  posadil se  do houpací ho křesla.
"Tak a teď  mi řekni co si dělala  v tuhle pozdní dobu tady  v lese? To ti nikdo nevaroval že  se tu potulují vlci ?? V létě je nepotkáš ale teď  v zimě je jich plno. Nemaj co žrát, a tak utečej na všechny.."
"Noo, já jsem se byla projít a pak jsem zabloudila..My jsme  se  nedávno přistěhovali a tak to tu moc neznám..Nejdřív jsem šla od té horní plošiny kousek od jezera po takove cestě a potom jsem se tak nějak  ztratila."
"Hmmm tak to máš  docela štěstí  protože to je pěkných  pár kilometrů. Nebýt mě,tak by tě roztrhali na kousky."
"Děkuji moc.. Omlouvám se  že vám přidělávám potíže."
"Ha ha ha.. prosimtě, jsem rád že zas po dlouhé době vidím živou duši.Sem nezajde nikdo jak je rok dlouhej. Všichni  se mě bojej a řikaj mi lesní muž...."