Bílá nevinnost

Nečekaně jasné

"No.. Tak je mi 18, jmenuju se Jacob Jensen, žiju s tetou protože mi rodina s mojí holkou umřela při autonehodě. .." v jeho hlase zněla strašná bolest a trochu i zlost.."Od te doby jsi jediná s kym se bavim. Přestal jsem se s ostatními bavit protože mi to furt připomínali a někteří si z toho i dělali srandu... Po té nehodě jsem měl takový deprese že jsem i málem skočil pod auto jenže nakonec jsem na to stejné neměl. Byl jsem se s tim dokonce léčit. No.. Toť vše.."
"A proč jste se vybourali ??"
"Bože... Ty si tak hrozně zvědavá Ann..." řekl zahořkle, ale pořád jsem slyšela že ho ta rána v srdci moc bolí. Nedivim se mu.. Po tom co 'zemřela' Zoey jsem cítila neskutečnou prazdnotu a bolest a to mi zůstala celá rodina a měla jsem Petera. Jemu už nikdo nezůstal..
"Jeli jsme zrovna na Vánoční trhy. Bylo 21 prosince. Když jsme jeli po dálnici tak začala strašná sněhovà vánice. Provoz se uplně zastavil. Nebylo vidět na metr. Než jsme se stihli vzpamatovat tak se najednou před námi vynořilo auto a v plné rychlosti do nás naboural!!" Selhal mu hlas a v očích se mu zaleskly slzy."Za ruku jsem držel Ann a svého bratra. Seděl jsem uprostřed a to mě zachranilo. Ale oni... oni.. umřeli !! Držel jsem je za ruce ! Ale už jim nešlo pomoct nešlo to !! Bylo pozdě.... po nárazu hned zemřeli ale já musel přežít! Proč já Ann proč ?? Proč nemohla žít Annie, měla by mnohem lepší život! ! Nebo Donald, bylo mu teprve 10 !!  Nebo máma a táta !! Ale hlavně né já!!!" Už téměř křičel a při pohledu na něj se mi sevřelo srdce. Po tvářích se mu kutálely slzy a bylo vidět jak trpí. Svíral pěsti a nehty si zaryval do kuže. Litovala jsem že jsem ho donutila mluvit... Opatrně jsem svou dlaň položila na jeho ruku. Neuhnul ale ten pohled kterym se na mě podival říkal vše.  Taky jse začala brečet...
"Ann zlato neplač. Už je to dobrý."
"To ja bych mela uklidňovat tebe ne ty mě.." po tváři mu přejel na pár sekund náznak úsměvu.  Přivinul si mě k sobě do nàruče a já si sedla mezi jeho nohy a boky mu obejmula svýma nohama. Hlavu jsem mu položila na prsa a cítila jeho zadrhavany dech od pláče a tlukot srdce. Hladil mě po vlasech a jezdil rukou po zádech. Raklhe jsme si tam potichu plakali a utápěli se ve svých myšlenkách a vzpomínkách... Věděla jsem jaké to je přijít o někoho kdo pro vás znamená všechno ale nedokázala jsem si představit přijít naráz o všechny.
K Jacobovi jsem cítila najednou ohromnou náklonnost a mnohem vic jsem ho chápala a sdílela jsem jeho pocity a cítila jsem ještě něco. .. Ne.... To nejde.. nemůžu. .. Nesmím ....

Z pohledu Jacoba

Držel jsem Ann jemně v náručí a přejížděl jsem prsty po jejich úžasně jemných vlasech. Nechtěl jsem aby mě viděla takhle naprosto zničeného a bez zábran.. Takhle mě ještě nikdo neviděl. .. Nechápu proč jsem ji začal něco říkat. Když divala se na mě tak nevině a já už to konečné musel někomu říct.  Dusil jsem to v sobě roky ale nevím jestli se mi ulevilo.. spíš jsem tu dlouho potlačovanou bolest znovu nechal vyjít na povrch. Nechtěl jsem tim ale ublížit Ann... Ona se tak moc podobala mé staré Ann. Taky byla tak něžná a tak zranitelná. Ale na veřejnosti byly obě silné. Má Ann ale byla v jedné věci jiná. Záleželo ji hlavně na sobě samé. Kdybych ji tohle řekl tak sice bude smutna ale nerozbrečela by se protože by nedokázala pochopit mou bolest. To tahle Ann dokázala. Akorát nevim jestli to je dobře. Jen jí tím ubližuju.. V tom zafoukal vítr a prolétl Ann ve vlasech. Ucítil jsem vůni růží z jejího šampónu. Najednou jsem se znenadání uklidnil a na hrudi ucítil zvláštní pocit. Hruď se mi uplně sevřela skoro jsem nemohl dýchat a pote mě zalila vlna horka. V tu samou chvíli Ann zvedla hlavu a podivala se na mě jako by to cítila taky. Divala se mi hluboko do očí až jsem měl pocit že vidí skrze mě. Najednou mě políbila...

Z pohledu Ann

Ten polibek byl....Nepopsatelny. Přitiskla jsem své rty na jeho a on jen na vteřinu zaváhal překvapením ale pote mi polibky začal oplacet ! Nejprve je se líbali pomalinku, lehce, jako by se ten druhý měl v naší náruči rozpadnout. Poté jsme už ale oba cítili neskutečnou touhu a naše polibky narůstaly a byly uplně naléhavé. Nakonec nám došel dech a tak jsem se od něj lehounce odtrhla. Stále jsme se ake pevně drželi v objetí a rychle oddechovali. Srdce mi bušilo jako o závod. Mezi námi bylo to ohromení a vzajemné city skoro vidět.. Až teď  mi bylo jasné že jsme od první chvile co jsme se viděli cítili to samé akorát jsme si to nebyli schopni přiznat... Došlo mi že ten pocit že mě při hodinách a na obědě sleduje nebyl můj výmysl... Sledoval mě nyní zmatenýma ale toužícíma očima. Tentokrát on políbil mě. Po chvilce si opatrně lehl na záda a já se lokty opřela o zem, ležela jsem na jeho těle a skláněla se nad jeho překrásnym obličejejem. Nejednou se z ničeho nic začal smát. Opravdově a hlasitě. Připadalo mi to jako ve snu. Měl dokonalý melodický smích. Jeho břicho se zvedalo tudíž jsem i ja nadskakovala. Musela jsem se taky začít smát i když jsem vůbec nevěděla proč.
"Čemu se směješ ??"
"Já nevím tohle byla věc která mě v životě nikdy nenapadla.. Vylil jsem si ti tu srdce a ted tu na sobě ležíme při západu slunce a líbáme se jako bychom se měli vidět naposled! A prostě to na mě všechno dolehlo a přijde mi to strašně k smíchu. " Mluvil všechno přes sebe až mě to rozesmálo ještě víc. Překulila jsem se na zem a oba jsme se smáli jako největší blázni. V tu chvíli nic kolem mě neexistovalo. Jen On a já. Jen Ann, Jacob, oranžové nebe a padající listí. Kdybych tohle někomu řekla určitě by mi nevěřil. Bylo to jako v tom nejromantičtějším filmu s koncem šťastně až do smrti...
Bohužel tohle nebyl film......
Ahojky :) Jak jste si určíte všimli , tak jsem kousek napsala z pohledu i někoho jiného než Ann. Zkrátka se mi to zrovna hodilo a tak jsem zkusila pohled Jacoba. Tenhle typ psaní se mi docela zalíbil protože  je to zas trochu oživení a aspoň si představíte jake to je byt někdo jiný :)  Takže jsem se rozhodla že v tom budu pokračovat a čas od času to proložím jiným pohledem. Třeba příště se rovnou můžete těšit na pohled Zoey :)
- S láskou Autorka ♡