Bílá nevinnost

Nová škola

Po 5 měsících

Cele prázdniny jsem strávila bud u tety nebo s georgem. S georgem to bylo takové.... jiné.... sice jsem ho milovala ale pořád to bylo něco jako když. ... Já nevím. . Jako bych k němu vzhlížela nebo jako bych se spíš bala mu cokoliv říct nebo abych třeba něco nepokazila.... To asi nechápete ale zkrátka je pořád ten co je slavnej a taky když se potkáte s někým slavným tak je to jako by to byl nějakej bůh nebo tak a ja ho tak prostě pořád beru...... Bohužel všechno jednoh končí a Já musim po tak dlouhe době znova do školy. Vůbec se mi nechce kor když nikoho neznám... Ráno jsem vstala oblékla si džíny a takovej svetřík, učesala se , lehce se namalovala a vyšla. Do školy mě veze táta.
Když tata zastavil před školou tak jsem čekala snad všechno jen ne tohle.. byla to prostě uplne normální dalo by se říct že i moderní budova, cela obložená dřevem . Čekala jsem ze to tu bude starý rozbitý a prostě hnusný a ono to tu bylo i moderní. Rozloučila jsem se s tátou a šla dovnitř. Tam to bylo všechno taky moderní a čisté což jsem ze stare školy moc neznala.. Vrátna mě poslala do nějaké třídy na konci chodby. Na chodbě tu postavali studenti ale jinak tu bylo dost ticho. Vešla jsem do te třídy a všichni na mě upřeli zrak, byl to deprimující pocit.. pomalu jsem ze sebe vypravila tiché ahoj ale pochybuji že to vůbec někdo slyšel. Všichni seděli v lavici nebo na ni . Bylo tu docela dost holek a pár kluků. Všechny ty holky byly dost hezky to jsem musela uznat. Byly to převážně blondýnky. Ty kluci byli takový průměrný no.. Ale tak oproti Georgovi je asi každej divnej..
Misto bylo v poslední lavici vzadu tak jsem se opatrně vydala tam a čekala že třeba někdo něco řekne ale ono nic, nikdo prostě nic neříkal jen mě sledovali.. když jsem si sedla tak se zase začali bavit jako bych tam nebyla. Vytáhla jsem si teda mobil a začala jsem si psát s Georgem. Bohužel měl asi něco z kapelou takže neodepisoval..naštěstí za chvilku začala hodina. Do třídy vešel učitel byl vysokej, měl černy vlasy a oči. Vypadal mile.
"Takže dobrý den, Já vás tu vítám opět po prázdninách a jak jste si už asi všimli tak přišla nová studentka - Prosím pojď za mnou a představ se nám " řekl a pokynul rukou. Opatrně jsem se zvedla a ostychavě došla před tabuli. Když jsem tam tak stala a všichni na mě koukali tak jsem si ze všeho nejvíc přála najednou zmizet a už se tu nikdy ne ukázat.
"Tak Představ se nám"
"Hmmm noo tak jmenuju se Ann Fidgeraldová, je mi 18.. Při stěhovala jsem se sem z Maiami, aa ráda kreslím, zpívám... " Byla jsem ráda že jsem ze sebe dostala aspoň tohle. vazne mě nenapadalo co více bych měla říct. Náštěstí už po mě nikdo nic nechtěl.
"Tak abych se ti představil i ja, ja jsem Thomas Sommerfelt a jsem tvůj třídní. Kdybys kdykoliv něco potřebovala tak řekni. " přikývla jsem a šla zase na misto. Jo byl vazne milej. Potom nám jen zopakoval řád a takový ty věci. O přestávce si mě nikdo moc nevšímal, spíš jsem viděla jak na mě nenapadně koukaj ale nemaj odvahu za mnou jít. ..
Uff konecně zazvonilo na poslední hodinu. Mela jsem ještě chvilku času a tak jsem si sedla před školu a čekala. Bohužel jsem si i zapomněla sluchátka. Tak jsem tam jenom seděla a čekala. Najednou jsem uslyšela smích a pláč. Otočila jsem se a za rohem někoho viděla. Vstala jsem abych líp viděla co se děje. Za rohem tam stala skupinka lidi nejspíš ze školy a na zemi seděla nejaka holka.
"Prosím vraťte mi to" prosila a teprve ted jsem si uvědomila že nemá bundu ani boty.
"Ale, ale, ale Sí sí by chtěla bundičku a botky joo ?? A co za to ??"
"Nic nemám. ."
"Hmm tak to asi nedostaneš botičky. ," ted už mi došla trpělivost. Chudák holka ..
"Heej co to děláte? ?" Zakřičela jsem na ně. Všichni se hned otočili.
"Ty ses ta nová? ? A už si vyskakujes?? Abys nedopadla jako Sí sí. "
"Nechte jí na pokoji, co vam udělala? !"
"Hele, nepleť se do cizích věci! "
"Tohle dělat nesmíte!"
"Taak dost namam na tebe čas! "
"Tak ji pusť a ja toho nechám "
"Bla bla blaa.. " celou dobu mluvil kluk asi tak starej jako ja s namyslenym ksichtem. Já už se s nim nehodlala dál bavit. Rozhodla jsem se že tam prostě půjdu. Přišla jsem blíž k nim, kupodivu všichni ustoupili a Já jsem mohla pomoct postavit se te holce.
"Dejte mi tu bundu a boty"
"Nee, holčičko, moc si o sobe myslíš! " tak a dost. Jedním krokem jsem byla u něj a vrazila mu pěstí do nosu. Bylo to možná ještě lepší než když jsem praštila toho kluka na lodi. Hned pustil bundu i boty a chytnul si nos ze kterého se mu spustila krev, nikdo se neodvážil nic říct. Ty věci jsem podala te holce a vzala ji dal od nich. Ještě za mnou zavolal "děvko" ale na to už jsem nereagovala, pouze jsem tahla za sebou tu holku někam do bezpečí. když už jsme byly dost daleko od nich tak jsem se konečně zastavila. "Jak se jmenuješ ??" zeptala jsem se jí. "Cecilie.."