Ten týden utekl jako voda. Procestovali jsme celou Paříž a nějaká mista ve Francii. Bylo mi líto že už odjíždíme. Chtěla jsem tu zůstat napořád. V tomhle místě, v tomhle hotelu, v tomhle pokoji, na tomhle balkoně. .... A ne se vrátit zase do světa problémů. Už jsem měla zbaleno a Peter dobaloval poslední drobnosti. Letět nám to mělo za dvě hodiny....
Stáli jsme na letišti a hledali náš let. Všude bylo hrozně moc lidí takže to bylo dost obtížný.
Najednou se ozval naš let. Už jsem zamířila k naší hale když mě peter chytl za ruku a tahal na druhou stranu.
"Georgi co to děláš ?? Musíme na druhou stranu! "
"Neboj důvěřuj mi."
"To jde dost těžko když jde o to aby nám nepropadly letenky !!"
Na to už nic neřekl a stále mě tahal jinam. Zastavil se až v hale 8 kde jsme na poslední chvíli nastoupili do letadla do Německa - do Vídně.
"Tak a můžeš mi teď už Konečně vysvětlit , jak to že jsi měl letenky do Vídně a proč vůbec letíme do Vídně když máme letět do Dánska a potom do Norska ??!"
"Klid Ann, tohle je můj hlavní dárek k narozeninám. "
"Dovolená v Německu ??!!" Vůbec nic jsem nechápala....
"Ne , nech se překvapit."
"Nemam ráda překvapení !!"
Potichu se zasmál, obejmul mě kolem ramen a už nic neříkal. Položila jsem mu hlavu na rameno a na chvilku usnula..
Když jsem se probudila tak už jsme přistávali. Tak dobře no spala jsem docela dlouho. .
Vystoupili jsme z letadla, a čekali u silnice. Za chvilinku přijelo velký cerny auto. Kufry jsme si dali do kufru ,nastoupili dovnitř a jeli. George pořád mlčel a jen se prihlouple usmíval. Konecne promluvil.
"Taak Annie, Já ti teď zavážu oči a dám ti sluchátka ano ?."
"Georgi to už je trochu moc nepřijde ti ?! Nesnáším když mi někdo něco taji, a ty už si mě dovezl do Německa jedeme bůhví kam a ty mi ještě chceš zavázat oči a dát sluchátka ?!!"
"Notaak, klídek joo, gkud mi aspoň na chvilku důvěřovat." Už jsem nic ani nestilhla říct proto že mi dal pusu zavázal oči šátkem, na uši dal
sluchátka a Pustil mi jejich písničky. Jedine pozitivum na to bylo to, že mě celou dobu držel za ruku. Když auto zastavilo, opatrně mě dostal ven. Cítila jsem benzín a tak takže jsme byli pořád ve městě. Prošli jsme několika dveřmi, a pak mě někde posadil a asi odešel. Chtěla jsem si sundat šátek z oči ale někdo mě rychle zastavil takže mě ještě ke všemu nechal hlídat. Fakt super. A rak jsem tam seděla a čekala. Už jsem mela chuť začít nadávat tomu člověku kterej tu byl se mnou, ale on mě najednou pomohl vstát a vedl jinam. Šli jsme po schodech nahoru a Já už začínala byt opravdu nervózní ! Najednou mi ten chlap rozvazal oči a sundal sluchátka. Přede mnou byla jen černo. Najednou se ta opona roztáhla a Já nemohla uvěřit svým očim.
"Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí mila Annie, hodně štěstí zdraví.. " zaznivalo všude kolem. A Já pochopila že tohle není sen, ale stojim na kraji obřího podia ,přede mnou stoji obrovský dort a u něj cela skupina Union j a spolu s nimi mi zpiva i Dalších 10 000 fanoušků. Nemohla jsem se hnout, jenom jsem tam stala s rukama na obličeji dokud mě někdo nepostrcil kupředu, tudíž už mě všichni viděli. Šla jsem tedy dal a všichni začali ječet a tleskat... Bylo to vazne jako ve snu každé fanynky Union J.
"Míla Ann my všichni ti přejeme všechno nejlepší! ! A hlavně bud šťastná, pokud by to šlo. .. tak se mnou." Rekl George a to už jsem to nevydržela a začala brečet nehoraznym štěstím! Rozběhla jsem se za Gergem a pevne ho obejmula. Ostatní se jen smáli. Pote jsem všem poděkovala. Nakonec kluci zase zpívali a Já (protože mě George donutil) zpívala s nima. Tohle bylo to nejlepší co mě v životě potkalo..... Milovala jsem ho....
ČTEŠ
Bílá nevinnost
FanfictionZ Maiami do Norska, z horka do zimy, ze šťěstí do smutku, to je můj příběh a můj život. Když už se všechno zdá krásný tak se to pokazí, všechno. V mém životě není ale věc které bych litovala i když jsem už udělala spostu chyb. Až na jednu které budu...