Taylor

17 2 2
                                    

Napsala jsem Georgovi že nakonec pojedu. S rodičema jsem se domluvila že tu "školu" si nahradím o prázdninách. Ještě jsem hodně přemýšlela a nakonec jsem dospěla k závěru že George bude má volba. ... Aspoň zatím. .. Vím jak tím ublížím Peterovi ale nemám jinou možnost. Peter zase odjel za Ester a napsal mi jen že musí odjet a kdybych si to rozmyslela tak ať se ozvu.. Bylo mi hrozně ze tohle musím dělat ale prostě to tak musí být ! Zítra odlétáme takže si ještě musím zabalit. Tam bude teplo takže jsem si zabalila ty staré věci.

Seděli jsme na letišti, když George konečně promluvil po 7 hodinové jízdě autem.
"Takže sis vybrala mě? ?"
"Georgi... ............. Asi ano "
"Asi ??"
"Jo vybrala jsem si tebe stačí ??"
"Ann no tak, prosím nebud smutná vždyť já tě taky miluju ! A on to pochopi"
"Nepochopí Georgi"
"Ale ano, chce to čas.. tak si aspoň Prosím zkus teď užít tenhke zájezd. .."
"Dobře no " řekla jsem a chytla ho za ruku. Možná má pravdu s tim že si to mám užít ale copak to jde ?? Ano Ann jde to jen musíš chtít !! Faajn fajn už nic neříkam .... (Paranoidní Ann se bavi sama se sebou :D)
Cesta letadlem proběhla v klidu. Když jsme dorazili na letiště tak akorát nějaká holka chtěla podpis. Potom jsme se šli ubytovat do hotelu. Byl to spíš takový rodinný penzion.Bylo to tu malé ale utulné a hrozně romantické. Všude samé kytky a podobně. Nejkrásnější ovšem byl balkón. Představte si prostě takový ten starý balkón s květináči na zábradlí plné levandulí a hlavně výhled na Eiffelovku !! Tohle bylo jak z nějakeho toho super romantického filmu!! Bylo to dokonalý! Stála jsem tam a kochala se tou krásou. George ke mě přistoupil a zezadu mě obejmul.
"Ann miluju tě"
"Já tebe taky zlato" odpověděla jsem a polibila ho na tvář. Jelikož bylo už pozdní odpoledne tak nemělo cenu jet hledat Jackovu milenku. Aspoň jsme se šli projít po městě. Potom večer jsme si sedli na ten balkón a koukali na nebe.
"Myslíš že existuje život na těch hvězdách ??"
"Nevím možná. .... Nebo někde ve vesmíru určitě.."
"Nekdy si říkám že třeba právě teď se někdo z hvězdy kouká na zemi a taky si říka to samé. . "
"Ann moc nad tim dumaš, nechceš jit spíš dělat něco lepšího? ?"
"A co tim myslíš ??"
"Noooo......."

Byl to ten nejúžasnější večer! !! Možná lepší než s Peterem protože jsem neměla strach že někdo přijde a všechno zkazí.. George nebyl jen šamponek jak říkal Peter, byl něco víc.... Byl jako nějaký můj princ co mě zachránil ze spárů te zimy..

Po obědě jsme se vydali hledat Taylor. Musím říct že to nebylo nic jednoduchého. Ve Francii naštěstí Taylor Smith moc neni protože to je Americký jméno ale i tak je jich asi 15. Naštěstí 5 jich je v Paříži a ten zbytek v okolí. Vydali jsme se po Paříži. První bydlela v Takovým paneláku. Vypadalo to tu celkem udržovaně. Za chvilku vyšla z domu žena asi kolem dvaceti.
" Dobrý den, my hledáme paní Taylor Smith. "
"To jsem Já !" Řekla znacně opilym hlasem.
"Znáte Jacka O'Briena ??"
"Ne proč ??"
"Aha no potřebujeme najít jeho ženu, tak se omlouváme že rušíme nashle"
"Čauu" řekla a zase se odpotacela ode dveří. Možná dobře že to ona nebyla. Tak jsme jeli dál. Před námi byl řadový dům. Zazvonili jsme a vyšla žena s dítětem v náručí.
"Dobrý den" pozdravila nás. Vypadala mile ale dost unaveně
"Dobrý den neznáte náhodou Jacka O'Briena ?? "
"Ne neznám je mi líto proč? "
"To je jedno, děkujeme Na shledanou"
"Nashle"
Tak zase nic , jeli jsme dál a tohle byl takový rodinný domek celý porostlý břečťanem a všude byly květiny. I když to bylo zarostlé tak i přesto to vypadalo udržovaně a čistě. Chtěli jsme zazvonit ale z poza domu se ozvalo
"Pojďte sem a opatrně na květiny"
To se o ty kytky tak boji ?! Prošli jsme kolem domu a vzadu na zahradě bylo malé jezírko a taky spoutu kytek. Tenhle dům byl oploceny živým plotem takže tu bylo větší soukromí. Až teď jsem si všimla ženy vycházející z domu. Měla slaměný klobouk a džínové monterky. Teprve když jsem ji viděla do obličeje tak jsem přišla o řeč. Mohlo ji být asi čtyřicet. Měla Zrzavé kudrnaté vlasy k ramenum a uhrančivé modré oči. Na rtech jí hrál radostný úsměv.
"Dobrý den, jste paní Taylor Smith?"
"Ano to jsem co potřebujete? ?"
"Znala jste Jacka O'Briena? ?" Až teď přestala zalévat a zastavila se. Pohlédla na nás a zase jinam.
"Ano znala....."

Bílá nevinnostKde žijí příběhy. Začni objevovat