Bílá nevinnost

Ne všechno je ideální..

Další den ráno hned po jak jsem otevřela oči se mi v hlavě začal přehrávat včerejšek. Od začátku až do konce... No ty vole !! Co to se mnou je ?? Vždyť mám George, včera jsem si na něj ani nevzpomněla. Ale možná přece kdybych ho opravdu milovala tak bych necítila tohle k Jacobovi... Byla jsem zmatená hrozně moc zmatená ale necítila jsem se špatně že jsem vlastně George podvedla. Vstala jsem a byla jsem uplne mimo. Vůbec jsem nevěděla co dělat dřív ale jedno jsem udělat prostě potřebovala. Začala jsem skákat po pokoji a křičet a válet se po posteli a po zemi a tancovat a pořád jsem jen křičela joo. Potřebovala jsem to ze sebe všechny ty pocity nějak dostat... když jsem zrovna skákala na posteli a házela polštářem, rozletly se dveře a v nich stal táta. Neuvědomila jsem si že je ještě doma. Jeho výraz byl k nezaplacení.
"Ann jsi v pořádku ??" Zeptal se s otevřenou pusou a vytrestenyma očima tikajicima po mem pokoji.
"Jo jsem promiň já.." nevěděla jsem co říct. ..
"Já jsem v pořádku" dokončila jsem větu a slezla z postele.
"Jo dobře. ... udělam ti kafe a trochu to tu poklid jo ?" Řekl s nechapajicim výrazem a odešel.
Musela jsem uznat že se mi hodně ulevilo. Fakt hodně. Poklidila jsem ten bordel, oblékla se a šla dolů.

Přišla jsem do školy a byla cela rozzářená protoze jsem se neuvěřitelně moc těšila až uvidim Jacoba a budu se ho moc třeba jem letmo dotknou. Vešla jsem do třídy posadila se a čekala. Zazvonilo a on nikde, myslela jsem že mu třeba ujel autobus a tak jsem čekala dal. První hodinu jsem měla matiku s naším třídním Thomasem. Matika byla předmět který mi vůbec ale vůbec nešel. Nikdy. Většinou jsem se ale snažila poslouchat a vnímat co říká abych to pochopila jenže ted to nešlo. Prostě at jsem se snažila sebevíc pořád mi hlavou lital včerejšek a Jacob. Najednou se mě někdo dotkl. Strašně jsem se lekla až jsem uplně naskočila.
"Ann haloo já jsem tady !!" Vzpamatovala jsem se pohledla na pana učitele jak mi lomcuje s rukou a mluvi na mě. Celá třída měla záchvat smíchu a já zrudla protoze jsem vůbec nevěděla co se děje.
"Prosím ?? Pardon ja nedávala pozor." Už se smal i Thomas.

Pohled Thomase

Prostě jsem se musel smát jelikož ona vypadala jako by se právě probudila. Viděl jsem jak je uplně mimo a tak jsem ji vyvolal a myslel si že se probere jenže ani to s ni nehlo. Musel jsem k ni dojít a třást s ni dokud se neprobrala.
"Tak aspoň že to přiznáš Ann. Pojď vypočítat ten příklad na tabuli a příště davej pozor jo?" Řekl jsem ji přátelskym hlasem a pořád jsem se ale smal. Přikývla vstala ale najednou zavravorala narazila do rohu stolu a shodila si penál na zem. Cela třída (i se mnou ) se začala smát nanovo. Pomohl jsem ji to sebrat a radši při cestě k tabuli šel za ni kdyby třeba zase zakopla. Stoupla si k tabuli a koukala na příklad. Bylo evidentní že vůbec nevěděla co dělat. Matika ji většinou nešla ale aspoň něco zkoušela jenže ted vůbec nechápala. Bylo mi ji lito a tak jsem ji poslal si sednout a zavolal k tabuli Victora. Po hodině se ji musim zeptat co se ji děje protože když jsem ji po zbytek hodiny pozoroval tak zase nepřítomně koukala z okna a na ústech ji hrál lehký úsměv.

Zazvonilo a tak jsem se u ni zastavil. Tentokrát mě vnímala.
"Ann děje se něco ?? Jseš úplně mimo."
Zčervenala a sklopila oči.
"No asi jako trochu. .. Omlouvám se ja priste už budu dávat pozor."
"Tak fajn. Kdybys něco potřebovala tak vis kde mě najdeš jo ??" Přikývla a já se dal na odchod.

Z Pohledu Ann

Ach Bože musim se dát do kupy! Nejde abych byla pořád takhle mimo. Do toho mě ale ještě znervozňovalo to, že Jacob stále nedorazil. Rozhodla jsem se že mu zavolám. Volala jsem mu nejmíň desetkrát ale on mi to nebral. Možná je nemocnej a spí nebo třeba zaspal nebo už he na cestě a má vyplej zvuk nebo tak...

Šla jsem na oběd a už i Cecilie si všimla že něco není v pohodě. A Jacob stále nedorazil.
"Hele Ann co je to s tebou ? Od rána furt někoho hledáš a o hodinách jsi naprosto mimo. O matice si prej vůbec nereagovala, říkala mi to Alice. "
"To jev pohodě. Asi jsem se jen blbě vyspala..." Opatrně jsem se na ni koukla a bylo vidět že mi ani trochu nevěří ale díky bohu mě nechala být.
Po oběde jsem šla čekat na autobus když jsem si všimla te tak známé postavy. Zastavil se mi dech a ja nevěděla co dělat. Tohle jsem nečekala nebyla jsem připravená.... Chtěla jsem se rozběhnout zpět do školy ale všiml si mě a zamával mi. Ne jistě jsem šla k němu a měla jsem pocit jako bych ma čele měla napsáno miluju někoho jiného. Došla jsem k němu a on mě políbil. Vůbec se to nepodobalo včerejšímu polibku od Jacoba, tohle byl tvrdý polibek bez lásky. I když možná to byl jen muj pocit... Bala jsem se ted cokoliv říct jako by každé mnou vyslovené slovo byla lež.
"Ahoj Ann tak jedem k tobě ??"
"Co ??"
"No jestli jedem k tobě jsem hrozne unavenej zůstanu přes víkend. " Co si o sobě mysli ??! Co kdyby se třeba zeptal ?! Ale potřebovala jsem s nim mluvit a přes to všechno mu to říct.
"Fajn" nasedli jsme do auta a jeli směrem ke mně.
"Tak co jak si se mela ?? Já měl napilno proto že jsme ted začali psát nový písničky do alba - Láska je Krásná. " Sevřelo se mi hrdlo. Pořád mi to stěžoval víc a víc...
"Fajn. Mela jsem se fajn."
"A na to album mi nic neřekneš ?? Bude tam i písnička o tobě" nee ne nee Georgi dost.....
"Líbala jsem se s jinym klukem !" Vypadlo ze mě tak rychle že jsem to nedokázala zastavit...
"COŽE? ??!!!!!! To myslíš vážně !!! Jen tak mi to oznamuješ ??!!!!"
"Promiň ale prostě .... Já ho miluju."
"Prosim ???? Ty ho miluješ ???? Vždyť miluješ mě !!!! Jenom mě !!!! Všichni milujou mě !!!!!!!!! Jak si vůbec dovolujes něco takovyho říct ?! Ja pro tebe dělam první poslední a ty mi řekneš že miluješ jinyho ??!"
"Georgi nekřič Prosím.... Omlouvám se ale nemůžu už takhle dál..... a ty jsi mě taky podvedl.." Řekla jsem a slzy už mě pálily v očích. Bolelo mě co říkal..
"Co ?? Já tě nikdy nepodvedl ! Vymyslel jsem si to abys žárlila !"
"Takže si mi lhal ?!"
"Jo !!!"
"Zastav chci vystoupit!" Řekla jsem relativne klidným a chladným hlasem. Lhal mi a jestli je něco co nesnesu tak je to lež.
"Zastav !!!!" Už jsem zakřičela protoze jel pořád rychlejc.
"Doprdele zastav !!" Zařvala jsem ale on furt mlčel a jel už skoro 200. Vždycky jsem mela strašný ztrach z rychle jízdy. . Strach ve mě narůstal a už jsem jen šeptala at zastaví protoze jsem nemohla mluvit. Křečovitě jsem zaryvala nehty to desky před sebou a mela zavřené oči a jem doufala v konec. Strachy jsem už brečela brečela.
"Georgi Prosím ne.." šeptala jsem marně. V momentě kdy už jsem se smirila se smrtí tak zastavil. Pomalinku jsem otevřela oči a nadechla se. Ani jsem si neuvědomila že zadržuji dech.
"Vystup z mého auta " Řekl ledovým hlasem a ja se pokusila otevřít dveře. Vůbec jsem ale neměla silu. Když po chvilce pochopil že je ne otevřu tak se naklonilna otevřel je sám. Chytla jsem se rámu dveří a zkusila jsem se postavit. Klepaly se mi nohy a když jsem vstala zatocila se mi hlava tak že jsem upadla na čtyři. Neschopna vstát jsem se po čtyřech dostala dal od auta aby mohl Georg odjet. To taky v mžiku udělal. Já tam seděla na trávě s rozklepanym tělem. Po nekonečné době jsem se mohla postavit a dojít domu. Bylo mi hrozne špatné od žaludku a stále jsem se třásla. Když jsem si odemkla zamirila jsem rovnou na záchod kde skončil Můj oběd. Pote jsem se dobelhala nahoru a na posteli se naprosto zhroutila....

Z pohledu Zoey

Ležela jsem na zemi, dokuřovala svou cigaretu a hleděla na bílou zeď. Všude jen zeď. Už jsem se skoro těšila az přijde Sam a odvede mě za nějakým chlapem. Včera byli dva tak dneska uvidíme kolik jich bude mit zájem. Vstala jsem a koukla se na kalendář co je dnes za den. Pátek.....Jo mám výročí! Půl roku tady v novém domově. V domově kde jediné co mam je jidlo pití cigarety za odměnu a jednu knížku.. Tak moc mi Chybí Čerstvý vzduch, vůně po dešti, Tráva lechtajici na bosich chodidlech.... Chybí mi rodina a přátele a Ann... Ta mi chybi strašně moc... Zároveň ji ale proklinam za to že jsem tady.... knížky přece musela čist a neni přeci jasne co jsem napsala ? Copak jsem musela ji napsat jasný vzkaz na obal knihy aby si toho všimla ?? Copak už na mě nadobro zapomněla ?? Asi ano.. nikdy ji na mě nezáleželo... ted už si na mě ani nevzpomene.. nikdo si na mě nevzpomene, jsem přece mrtvá...... Měla jsem chuť zakřičet že ale žiju jenže jsem se naštěstí včas zarazila jinak by mi Sam vzal cigarety. Zoe buď poslušná, slychavala jsem často, Zoey tohle je pro tebe pocta. Ty lidi za hodinu s tebou plati neuveritelné peníze. Važ si toho. A tak podobně. Můj den se skládal ze tři věci - jídla, pár hodin spánku a sexu. Když jsem mela Velké štěstí tak mě sam vzal do jídelny a mohla jsem aspoň s někým mluvit. Jednou jsem dokonce mohla se Samem koukat na film protoze ten den jsem mela narozeniny. Už jsem si chtěla zase sednout když jsrm uslyšela klapnuti zámku a dveře se otevřely.
"Vstavej máš speciálního hosta. " Říkal Sam a hrube mě vystricil ze dveří. Dovedl mě tou důvěrně známou chodbou az nakonec do sprchy . Tam jsem se před jeho očima umyla. Ze začátku jsem všechno pro brečela a stašne se styděla stát před nim nahá ale časem jsem si zvakla a ted už je to u mě na denním pořádku. Pote jsme šli do šatny kde jsem si oblékla to ck si zákazník vyžádal. Bylo tu všechno na co jste si vzpomněli. Od těch nejprilehavějsich šatů po dlouhé večerní až k civilnímu oblečení a latexovým overalum. Take jedna cela sekce patřila spodnímu prádlu.
"Dneska civil a sportovní prádlo. Je to ženáč tak asi chce nahradit manželku." Přikázal Sam a já už šla k spodnímu prádlu. Vzala jsem si tanga ( žádný jiný typ tu nebyl) a sportovní podprsenku. Pote jsem šahla pro džíny a triko. Tohle oblečení jsem ještě na sobě neměla. Většinou chtěli něco extra nebo jen prádlo a tak.. nalicila jsem se vyrazili jsme. Šli jsme do prvního patra což bylo červene patro. Ja měla nejradši bílé patro i když tohle bylo zase nejbliž k povrchu země. Těsně před dveřmi mě zalila ta známa vlna nevolnosti. Pocit že budu mit sex z naprosto cizim většinou hnusnym chlapem..... Sam zaklepal a téměř okamžitě otevřel muž, kolem 35 let Hubený, sportovně stavěný, s hnědými vlasy a strništěm. Patřil k tem hezčím.. Když si mě všiml prohlédl si mě od hlavy až k patě a ušklíbl se.
"Hmm hezká.. A doufám že v pokoji nejsou kamery.."
"No za menší částku se samozřejmě všechno dá vypnout... Pochopte že nejvíce nám záleží na bezpečí našich dívek."
"Můžete se spolehnout že o tuto divku bude maximálně postaráno. A kolik je mala částka??"
"No.... 200 dolarů? ?" Řekl spíš jako otázku Sam. S lidma to uměl velmi dobře. Vždycky získal to co chtěl. ... Tenhle pan se zamračil ale nakonec vytáhl z kapsy peněženku a dal Samovi 200 dolarů.
"Už máte kompletní soukromí. Zaplaceno máte na celý den takže až budete chtít jist tak zazvonte. Příjemný zážitek." Dořekl Sam postrčil mě do dveří a odkráčel pryč. Ten chlap mě uvolnil misto abych mohla projít a zavřel dveře. Sedla jsem si na postel a čekala. Pokud klienti nechtěli tak jsem mela zakázáno mluvit.
"Takže ty jsi Zoey ?"
"Ano pane" sednul si Těsně vedle mě a skoro zašeptal.
"Zoey Scottová ??" Vytřeštila jsem oči. Moje celé jméno nikdy nikomu neříkal už jen pro to aby mě nemohli nahlásit.
"Jak to víte??"
"Zoe, viš, já tu nejsem kvůli sexu... přišel jsem tě zachránit.".......