Bílá nevinnost

Jo já vim, je to na hovno...

Další den Zoey odjela se strejdku na policii a nasledně domů.. Já tu zůstala s výčitkami svědomí a depresí... Pořád mě ale utěšovals myšlenka na Jacoba. Až spolu zase budeme mluvit... Až mu řeknu všechno co mě trápí.. všechna tajemství.. Zkusila jsem mu zase napsat
9:42
Jacobe ?? Všechno v pořádku? ? :'
10:03
Haloo Jacobe??
11:47
Jsi v pohodě? ? :'(

Takhle jsem mu psala celý týden. Do školy nepřišel a neodpovídá na zprávy. Mám o něj hrozny strach... Co když je třeba v nemocnici?! Nebo ....?? Ne to určitě ne, nemůžu hned myslet na nejhorší! Rozhodla jsem se napsat dopis. Ne uplnè pro něj, spíš pro sebe. Vzala jsemsi sešit a napsala nadpis :
Dopisy pro tebe - jsi pro mě jako slunce v těch nejdeštivějšich dnech 1.
Nevím jak začít.. je toho tolik co bych tu chtěla říct ale nemam dost papírů.. No tak asi od začátku .. Hned jak jsem tě potkala poprvé, tak se ve mně něco pohnulo.. Říká se tomu láska na první pohled. Dřív jsem na ni nevěřila ale teď už ano... Nikdy bych neveřila ze poznám někoho jako ty.. Vim že nejsi dokonalý, ale to nikdo není dokonalý a vím že i ty máš své chyby i když je nevnímám. Známe se tak krátce ale máme toho spoustu společného., Já vím jsou to kraviny ale oba Máme radi vineu a džus s příchutí multivitamínu... Jacobe já nevím co se to děje ale mě se o tobě i zdá.. Třeba dnes v noci se mi zdálo jak jsme byli ve válce a my to přežili a ty jsi mě konejšivě obejmul a políbil na krk.. Jo jsem asi blázen.. Ale kdybys jen věděl co se mnou děla když si představím že se třeba někdy zopakuje to, co tam na ostrůvku. . Každá představa toho jak se mě dotykas jak bys mi říkal dobré ráno lásko a miluju tě.. Jacobe já.. Je to sice rychlé., hodně rychlé ale.. Víš zamilovala jsem se do tebe.. vím to...Miluju tě.. Prosím ozvi se ...
Další týden zase nic.. Pane boze jak on mi strašně chybí... Vždyť já už teď nemám nikoho.. Nemam komu tohle všechno říct, nemám komu bych řekla o Jacobovi... Jo ja vim je tu Cecilie ale tu já těma svejma řečma furt nemůžu otravovat.. Čas od času mi to holt ujede a začnu jí povídat jakej mam o něj strach ale na ní je vidět že už ji to nudí..jo a taky je na mě naštvana, že jsem se rozešla s Georgem.. Je na jeho straně což mě dost mrzí ale.. Co s tim nadělám. Nesmim přijít ještě o tuhle kamarádku. A ještě k Zoey... Od doby co dorazila domů se neozvala ani jednou.. Taky to celkem bolí když mě ignoruje a nenávidí... Já nevim ale přijde mi že čim víc se člověk snaží bejt hodnej a laskavej tak tim víc má smůlu! Proč ?? Co jsem komu udělala? ? Pomohla jsem šikanovaný holce, nakonec jsem Zoey zachránila, snažim se s lidma vycházet, i když to někdy moc nejde, doma se s rodiči nehádám jako většina jiných lidi, starám se o Teddyho a další věci. A co ostatní? ? Ty šikanujou, chlastaj, kouří, rozhazujou penězma, střídaj kluky  každý týden ale jsou doprdele šťastný! !! A já?? ležím den co den v posteli a brečim protoze já už nevim jak jinak dát tu vnitřní bolest najevo, začala jsem čist i když mě to nikdy nebavilo, kluka co jsem měla jsem ztratila a ten kterýho miluju... Fakt strašně moc miluju je někde v prdeli a ja vůbec nevim co se s nim děje nebo jestli ted nemyslí na nějakou jinou.. třeba na Cecilii.. ty se totiž podle mě líbí. Neřekla mi to ale já myslim že to tak je. A já už jsem ho párkrát ve skole taky přistihla jak kouká po Cecilii... Bože nesmim na tohle myslet!!! Pořad je tu ještě naděje !
Dopisy pro tebe - Miluju tě proto jaky jsi uvnitř, ne proto jak vypadáš 2.
Jacobe co si mám sakra myslet ?? Jednou je to jako bys mě miloval a pak jako bys mě nenáviděl! ! Co si mám teda vybrat ? Teda vím co bych chtěla ale hlavně chci už konečně vědět pravdu!! Co se děje? Proč se mi neozyváš ??Chci tě zase vidět. Chci vidět tvůj usměv, tvé oči.. slyšet tvůj hlas... Chci vědět jestli někdy budu patřit tobě. Já vím že asi ne, ale naděje tu pořád je ne ?? Naděje že jednou přeci jen napíšeš, že přijdeš do školy, že mě obejmeš a řekneš že už mě nikdy nepusťíš... Jenom tahle naděje mě drží při životě. To je ten důvod Proč se ráno probouzím... Jacobe řekni mi co mám udělat abys mě miloval ? Co mám udělat abys odepsal?? Já chci bojovat jen mi řekni jak!! Jak ??! Jak ti mám říct že tě miluju když tu nejsi ?! Jak ti mám tohle všechno říct když jsi pryč ?? Jacobe miluju tě.. tak prosím dej mi odpovědi...
Jsem už totalně zoufalá !! Zoey se neozývá, Jacob taky ne, rodiče se zase hádají a Teddy musel zůstat na veterině, protože snědl něco špatného a museji mu to vyndat ze žaludku nebo tak něco.. Jo a ve škole mám tři 4... Vzhledem k tomu že nemám co dělat, jsem se rozhodla že půjdu ven. Oblékla jsem se už teple a vyrazila. Neměla jsem vůbec tušení kam jdu. Něco mě pořád táhlo k ostrůvku ale nesmím tam jit... Akorát bych myslela na něco co nechci.. Došla jsem tedy na rozcestí k Peterovu mistu nebo na ustrůvek. Věděla jsem že správné by bylo jít na Peterovo misto ale... Vydada jsem se na Ostrůvek. Cesta byla po dnešní noci trochu namrzlá ale stále se dalo s přehledem projít. Když už jsem byla dost blízko, uviděla jsem tam někoho sedět. Na dálku moc dobře nevidím ale Peter je tak jedinečný že ho nejde nepoznat. Na vteřinu jsem zaváhala a chtěla se vrátit ale pak mě napadlo že vlastně on jediny mi teď zůstal. A krom toho jsem s nim chtěla mluvit. Jakmile jsem došla k němu a posadila ss vedle něj, tak mi to přišlo jako deja vu. Když jsem sem přišla s Jacobem, přesně takhle jsme seděli..
"Ahoj.. Nevadí že jsem tady??Jen nevěděla jsem že o tomhle místè někdo ví."
"Ann, bydlím tu mnohem dele než ty, myslíš že tu je misto které bych neznal? ?" Jak mluvil tak se na mě ani jednou nepodival. Až po dlouhé chvíli mlčení, když jsem vůbec nevěděla co říct se na mě konečně podíval. V tom pohledu byly vřelost, lítost a myslím že i bolest.
"Emm no co Ester??" Zeptala jsem se opatrně.
"Ester ?? "Dlouho se odmlčel.."Krom toho že poslední dobou absolvuju snad všechny party a večírky na počest 'našeho' dítěte tak nic novýho..Jo akorát.. Táta mi řekl že konečně jsem jako jeho syn.."
"Až ted, myslela jsem že tě vždycky bral aspoň trochu za svého syna??" Vyletlo ze mě než jsem to stihla zastavit.
"No ano ! Můj 'otec' mi ted řekl že jsem jako jeho syn... jenže to já bejt nechci.. Nechci bejt syn tohohle kokota co mu jde jen o prachy !! Můj táta umřel a jen jeho jsem byl syn!! S tímhle člověkem mam společný maximálně nějaky DNA jinak nic... Jsem jeho otrok... Musim žit a 'milovat' tu kurvu se kterou ani nemam ditě ale musím dělat že je moje!! Já už takhle dál nemůžu Ann !! Vždyť.. Co jsem komu do hajzlu udělal ??" Skončil a oba jsme mlčeli. Nebylo co říct.. Jen jsem mu položila hlavu na rameno a jeho slova visely ve vzduchu.. Kdyby jen věděl jak moc mu rozumím...