30 Japonských Legend A Nejen To

Autoskopie

  Sedíte u svého rodinného stolu, za okny je sychravé počasí a vy přemýšlíte, jak naložíte se svou vypjatou situací. Prožíváte nelehké chvíle protkané velkým tlakem a stresem. Náhle se vedle vás zjeví člověk, který má podobnou tvář té vaší. Dokonce s vámi rozmlouvá a vy začínáte mít strach o svůj rozum. Mozek je pro naše lidstvo velkou neznámou a některé publikace a legendy připouštějí, že je možné zažít Autoskopii, neboli setkání se sebou samým. Naše paměť prý dokáže ze vzpomínek a stresových impulsů vyvolat určitou projekci. V takovém případě se staneme svědky zajímavé situace, v jejíž hlavní roli uvidíme svého dvojníka, v některých záznamech je uvedeno, že s takovým dvojčetem můžete navázat i verbální komunikaci. Mimotělní zážitek mohou lidé vnímat i jako trojrozměrné obrazy.

Přenesme se do roku 1961. Doris Kingová se věnovala klasickým domácím pracím. Myla nádobí, utírala prach. Když vstoupila do jídelny, spatřila na zemi tmavočervené skvrny. V té chvíli ji nenapadlo se pídit po jejich vzniku a automaticky je setřela. Na druhý den se na tom samém místě objevily znovu. Po bližším prozkoumání připomínaly krev. Paní Kingová zpozorněla, ale spíše se přikláněla k názoru, že si z ní někdo utahuje a teď se náramně baví. Problém však přetrvával a několik dnů se dělo úplně to samé. Manžel si ke všemu všiml, že se jeho žena chová podivně. Rozhodl se celou záhadu rozluštit a přilepil na podlahu umělohmotnou fólii. Skutečně na nich nalezl dvě rudé skvrny, rychle to běžel říci manželce do ložnice, jenže ve dveřích se s hrůzou zarazil. Paní Kingová měla na tváři stopy po tmavočervené tekutině, která byla naprosto shodná s tou v kuchyni. Vyděšený pan King neponechal nic náhodě a fólii odnesl na nejbližší policejní stanici, kde v laboratoři potvrdili, že jde o lidskou krev. Celá situace ho vyvedla z míry, byl si jistý, že jsou se svou ženou v ohrožení, ale nedokázal pochopit kým. Rozhodl se, že vše vezme do svých rukou a požádal svého souseda o pomoc. Společně se vyzbrojili nabitými puškami a hlídali dům po celou následující noc. Až nad samotným ránem je z přirozené únavy vyrušil nesnesitelný křik, který se rozlehl po domě. Oběma bylo jasné, že vše vychází z ložnice. Okamžitě vběhli dovnitř k paní Kingové, která měla celou tvář od krvavých skvrn. Manžel ji ihned otíral kapesníkem, ale objevovaly se další, jakoby vylézaly kožními póry. Po nějakém čase vše ustalo. Lékař na kožním neshledal žádná poranění a podle výpovědi nedokázal manželovi podat jasné vysvětlení. Spontánní krevní výrony pokračovaly i nadále. Po několika týdnech se o případ začal zajímat přední docent psychologie z univerzity v Houstonu, již po pár rozhovorech v něm našla Doris Kingová oporu a člověka, jemuž se chtěla se svým trápením svěřit. Vypověděla, že vždy před objevením skvrn na podlaze v kuchyni se jí zdál prapodivný sen, kde rozmlouvala se svojí dvojnicí, která ji neustále opakovala, že vše bude v pořádku. Byla naprosto identická, měla stejné pohyby a hlas jako ona. Navzájem se oslovovaly křestním jménem a vše nasvědčovalo tomu, že jde o další paní Doris Kingovou. Jakmile se skutečná Doris probudila, tak pocítila nepříjemný chlad. Pokaždé se v kuchyni na podlaze objevily ty záhadné krvavé skvrny. Zjevování éterického protějšku se stupňovalo a zasahovalo Doris i do denního života. Parapsychologové a lékaři nedokázali vysvětlit, co způsobuje tyto stavy. Zazněly teorie od manipulace mysli, až po hysterii. Křesťané si byli jistí, že jde o stigmata a poukazovali na domněnku, že si vše může paní Kingová způsobovat sama. Ovšem to bylo vyloučeno, jelikož rodina nebyla křesťansky založená. Jako nejvhodnější vysvětlení se nabízel psychosomatický úkaz.