Díky královu rozkazu...

6

Wiliam si konečně sundal helmici a z pod ní vyklouzla záplava dlouhých, kaštanově hnědých vlasů, které se kroutily v přírodních vlnách a končily kdesi hluboko na zádech. Šátek, který zakrýval levé oko, teď ležel na stole a lady Willow chvíli mrkala, aby oko přivyklo zpět světlu. Delší a rozšklebenější jizva se táhla kousek z pod oka přes tvář až na spodní čelist, druhá o dost slabší a kratší, ji z části kopírovala asi o centimetr vedle.

Zíral jsem na ni s otevřenou pusou a vypadal nejspíš jako blázen. Jak to, že mě to nenapadlo? Jak jsem mohl být tak slepý? Jak to, že jsem to nepoznal? Ptal jsem se v duchu sám sebe.

Zvedla hlavu, aby se mi mohla podívat do očí. Krásnější modré oči jsem zatím ještě neviděl. Měly barvu modré oblohy za letního dne, kolem zorniček s tmavším odstínem. K tomu všemu je lemovaly dlouhé, husté, černé řasy. Byl jsem z toho jediného pohledu ztracený. Nevěřil jsem na lásku na první pohled, ale ta mě teď dostala, naprosto nepřipraveného.

„Teď už mi dáte ten dopis od krále?"

Mlčky jsem jí ho podal. Nevěděl jsem co říct. Musela se cítit dost mizerně, když jsem ji vzal vše, co bylo do té doby její. Otočil jsem se Malcolma, který taky na tu proměnu koukal s otevřenou pusou jako já.

Lady Willow si stoupla ke krbu, kde hořel oheň, rozlomila na dopise královskou pečeť a začala číst. Všichni jsme ji pozorovali a správce mě občas probodl pohledem. Díval jsem se na ni a byl jsem uchvácený její štíhlou postavou, kterou jsem před tím, v domnění, že je muž neviděl. Jejími kaštanovými vlasy, do kterých se jí odráželo světlo z ohně, i profilem jejího obličeje. Párkrát spustila ruku s dopisem podél těla a zavrtěla hlavou, vždy ale začala číst dál. Nakonec se opřela rukou o krbovou římsu, lehce se nahrbila a dívala se do plamenů. Netrvalo dlouho a narovnala se v zádech. Zvedla hlavu a otočila se na mě. Pomalým krokem došla až ke mně.

„Král mi všechno v dopise vysvětlil," pokrčila rameny.

„Chtěla jsem od něho pomoct, ale tohle..." rozhodila zoufale rukama.

„Dal mi velkoryse na vybranou. Buď se stanu vaší ženou nebo odejdu do kláštera. Po všech těch trpkých letech jsem si to tady zamilovala a nehodlám to tu jen tak opustit. Takže ano, stanu se vaší ženou. Král to tak chce. A královna taky."

Složila dopis.

„Půjdeme ven a oznámíme to ostatním, mají právo to vědět."

A tak jsme šli. To, že jim chce jejich paní něco oznámit, se rozkřiklo rychlostí blesku, takže zanedlouho byli všichni na nádvoří.

„Poslouchejte pozorně. Z vůle krále, připadá Abottovo panství, veškerý majetek a državy, tady siru Angusovi Nerdgardovi, on je jejich novým majitelem. Od teď je to Nerdgardovo panství. Prosím vás, buďte všichni jakkoli nápomocní, siru Nerdgardovi a ulehčete mu převzetí."

„A co bude s vámi, lady Willow?" ozvalo se z davu.

„Lady Willow se stane mojí ženou. Je to králova vůle a já ji nechci za žádnou cenu o panství připravit, ani ji odsud vyhnat," odpověděl jsem na vyřčenou otázku já.

Davem to zahučelo.

„To je všechno, můžete se rozejít po své práci," řekla Willow a otočila se na mě.

„Mám jen jednu podmínku, sire Nerdgarde. Mohlo by ke sňatku dojít ještě dnes večer? Lord Reghold se tady určitě brzy objeví a tím by mu bylo doufám jasné, že jeho plány jsou jednou pro vždy v háji."

„Tak rychle? To jsem nečekal, ale je-li to vaše podmínka nebo přání, jsem pro. Máte pravdu, že tím taky vypálíme tomu de..., tomu bídákovi rybník."