Díky královu rozkazu...

13

Ráno sešla Willow dolů na snídani.

„Jak jsi se vyspala?" zeptala se jí Megan.

„Dobře, kde je Angus? Že by ještě spal?"

„Ne, ten už je dávno po snídani, po které si zavolal Dunmora a pět vojáků a jeli do vesnice, aby zjistili co bude potřeba opravit a zajistit pro ty chudáky, kteří ztratili střechu nad hlavou. Záleží mu na nich."

„Ale Angus říkal, že bude mít rozcvičku se svým mužstvem, tak jak to, že to změnil?" Willow byla smutná, chtěla se na ně jít podívat, jak spolu budou bojovat a koho hlavně chtěla vidět, byl Angus.

„No, tohle mu nejspíš připadalo důležitější a hlavně, cvičit můžou až se vrátí."

„No jo, máš pravdu."

„Co budeš dělat ty po snídani? Teď budeš mít více času, když máš manžela, který ti s vedením panství pomůže."

„Ještě je spousta práce tady na hradě, nebudu jen tak sedět a koukat se jak jiní pracují. Vlastně teď mě napadlo, co musím udělat. Angus nemá moc věcí na sebe, na bojišti se asi denně nepřevlékají do čisté košile a tak mě napadlo, že mu s pomocí Elsie nějaké ušijeme, zásoby látek máme dost."

Zašla pak rovnou za Elsie a obě se společně pustili do práce.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Když jsme ráno dojeli do vesnice, všichni tam už byli na nohách a uklízeli po včerejším požáru. Dunmor Treters mě představil, ale všichni už o novém pánovi věděli, takže to pro ně nebyla žádná novina. Spolu sse správcem, ze kterého se vyklubal příjemnej a chytrej chlap, jsme sestavili seznam potřebných věcí a pomohli vesničanům s opravami domků a úklidem. V čase oběda, jsem poslal Dunmora s vojáky zpět na hrad, aby si odpočinuli a poslali na pomoc dalších pět mužů. Mě pohostili obědem ve vesnici a neustále se omlouvali, že nemají nic lepšího a já jim pořád dokola vysvětloval, že je to dobrý. Zpátky jsem se s ostatními vrátil až pozdě večer. Dohodl jsem se s Malcolmem, že si ráno před snídaní dáme slibovanou rozcvičku a šel jsem do hradu. V sále u stolu seděla Willow, Megan, Elsie a něco šily.

„Dobrý večer, dámy."

„Angusi, konečně jste se vrátil," vyhrkla Willow.

„Stalo se něco?"

„Ne nic, jen...ale nic, vše je v pořádku," Willow nechtěla přiznat, že Anguse ráda vidí a že se o něj bála. Tyhle pocity pro ní byly nové a zcela nečekané.

„Dobrá," usmál jsem se.

„Elsie, Megan, doděláme to zítra. Elsie, zajdi do kuchyně, ať připraví pánovi večeři."

„A ať donesou nějaké jídlo i vojákům, kteří se vrátili se mnou, děkuji," dodal jsem.

„Spolehněte se, oba," Elsie odešla.

Megan skládala šití a Willow si mě prohlížela. Usmál jsem se.

„Asi bych se měl před večeří trochu opláchnout a převléknout, jen nevím, jestli už mám včerejší košili, kterou mi vzala Elsie, čistou."

„Mám pro vás překvapení, Angusi. Pojďte se mnou do vašeho pokoje."

Co to může být? Byl jsem zvědavý a natěšený jak malý kluk. Šel jsem Willow v patách, která ještě po cestě zaúkolovala nějaké děvče, aby mi nachystalo vodu na koupel. Vešli jsme do mého pokoje.

Willow přišla k posteli a vzala do ruky košili.

„Tady máte nové tři košile, Angusi. Zítra došijeme další a ještě nějaké další oblečení přibude."

„Děkuju moc, Willow, to muselo dát práce."

Usmála se.

„Vy vládnete mečem a já jehlou."

„Jak jsem vás viděl, tak mečem vám to jde taky skvěle. Zajímalo by mě, jak vám to jde, když nemáte pásku přes oko."

Znova se usmála.

„Kdo vás to naučil?"

„Harold. Chtěla jsem to umět, abych se mohla bránit, kdybych to potřebovala a že jsem ho musela dlouho přemlouvat. Nakonec se nechal. Po smrti Abotta jsem si řekla, že už vedle sebe žádného chlapa nechci, ale odříkaného největší kus, že jo?"

Na to jsem neměl co říct.

„Chtěla byste si zacvičit zítra s námi?"

„Vám by to nevadilo?"

„To bych to nenabízel."

„Moc ráda."

Nechtěl jsem Willow říkat pravdu, že vadilo, protože od toho, aby se jí nic nestalo, teď měla mě. Jenomže, když jsem viděl jak byla pyšná na to, že to umí, neměl jsem to srdce jí to zakazovat. Na druhou stranu, to budou další chvíle, které strávím v její blízkosti a na to jsem se těšil.

Koupel jsem měl připravenou.

„Odložte si a já vám sundám ty obvazy. Než budete hotov, dojdu si pro čisté a pak vám to znova namažu a obvážu."

Provedl jsem. Po očistě jsem se oblékl do kalhot, Willow mně namazala a obvázala a já si na sebe vzal jednu z nových košil. Padla mi jako ulitá. A oproti těm, které byly kdo ví kde, byla tahle z jemného plátna a nikde mě neškrtila.

„Ještě jednou moc děkuji, ta košile je báječná."

„Ale nepřehánějte, Angusi, je to jen košile," na Willow však bylo vidět, že ji má pochvala moc potěšila.

„A co vaše zranění? Doufám, že se o sebe staráte stejně tak dobře jako o mě?"

„Ano, nemusíte mít strach, ráno i před večeří mi to Megan kontrolovala."

„Tak to jsem rád."

Kdy na mně nějakému chlapovi takhle záleželo nebo se staral jak se cítím já? Nikdy. Přeci jenom bude mít Megan pravdu, že je Angus jiný. Pod tou drsnou slupkou tluče dobré srdce. Pomyslela si Willow.

Vyrušilo nás klepání na dveře. Willow šla otevřít.

„Nesu večeři pro sira Nerdgarda, lady Willow."

„Děkuji, Moly, dej to na stůl, prosím tě."

Byl jsem udiven, sama kuchařka mi přinesla večeři. Buď mě toužila znova vidět nebo je to omluva za ten včerejšek.

Položila jídlo na stůl.

„Kdybyste měl málo, stačí někoho poslat nebo přijít a dostanete nášup. Chlapci ve strážnici se už taky cpou. Zasloužíte si to, pane."

„Děkuji vám, Moly a věřte mi, že lepší jídlo jsem nikde nejedl a to ani u krále. Máte můj obdiv a velké díky."

„Ale...to...já, děkuji, pane," Moly byla překvapená a radostí bez sebe zároveň a díky tomu málem narazila hlavou do dveří.

Willow se na mě dívala z pod přivřených víček, s roztomilou vráskou na čele, jak se na mě mračila.

„Proč se mračíte, nic jsem neprovedl, řekl jsem Moly jen čistou pravdu, věřte mi. A nemračte se Wilow, dělá se vám vráska na čele a ta vám vůbec nesluší."

Na to se na mě usmála.

„Jo, to je mnohem lepší."

Došel jsem ke stolu.

„Mohu vás dnes pozvat já, na kus masa a sýra, na víno a jiné dobroty, které tady čekají na snědení?"

Willow váhala.

„Tak aspoň na pohár vína? Prosím."

„Dobře, víno si dám."

Posadili jsme se, nalil jsem nám víno a jeden pohár jí podal. Napili jsme se, bylo skvělé, přesně jako to včerejší. Nevím, jestli za to vděčím vínu, ale po dlouhé době jsem se na dnešek vyspal naprosto výborně, tedy až po tom, co jsem ulehl do postele. Tak odpočatě a svěže jsem se ráno necítil už roky. Doufal jsem, že to dnes nebude jinak.