Díky královu rozkazu...

36

Netrvalo dlouho a my měli možnost v dálce vidět první řady našich nepřátel v čele s králem Lochem. Jestli mě mé oči neklamaly, po pravici krále jel ve zbroji zrádce Brodrick. Díky kopci nebyli všichni vidět, proto jsem ještě nemohl odhadnout jejich počet. Havran neklidně hrabal levým předním kopytem do země. Pohladil jsem ho po krku, nahnul se a řekl mu pár konejšivých slov, abych ho trochu zklidnil. Čekali jsme.

Někde vzadu našeho seskupení jsem uslyšel křik a řinčení zbraní. Mráz mi přeběhl po zádech. Otočil jsem se po zvuku a v první chvíli jsem si myslel, že nás překvapili a napadli zezadu. Zjištění, že se pletu, bylo o dost hrozivější. Byli jsme napadeni vojáky z vlastních řad. Ti, kteří ještě ráno slibovali, že padnou za krále, právě vyměnili zástavu našeho krále, za barevnou ohavnost krále Locha a nemilosrdně kosili překvapené vojáky. Nesmíme se nechat obklíčit, musíme porazit ty zrádce a nechat si tak volnou cestu k případnému ústupu, měl jsem brzy jasno.

Otočil jsem koně a hnal se dozadu.

„Prvních deset řad zůstane na místě a bude nadále střežit prostor před námi, ostatní do boje, zabijte každého zkurveného zrádce, nesmí zvítězit,"řval jsem na celé kolo a postupoval dopředu, meč připravený k boji.

Netrvalo dlouho a byl jsem u nich, nezasloužili si nic jiného než smrt. Nebyli v přesile, zatím, což nám dávalo výhodu, i když už stačili zabít dost našich. Chvíle překvapení hrála v jejich prospěch. Tohle nikdo nečekal, ani král, měl by vyměnit své informátory a špehy. Vztek, že jsem byl tak hloupě oklamán, mě hnal vpřed. Všiml jsem si, že Harold a polovina mých mužů mě následovala, ostatní zaujali místo vedle krále, který dál čekal a díval se dopředu.

Vedl jsem Havrana mezi zrádce a ze sedla proléval jejich krev. S některými mi pomohl i Havran, koho jsem nezabil hned, toho dorazil kopyty, byli jsme sehraná dvojka. Občas jsem v zorném poli zahlédl Harolda a musel jsem se usmát, i jemu šla práce od ruky. Z pachu krve se mi zvedl žaludek. Ostří mého meče zasvištělo vzduchem, díval jsem se do vyděšených očí sotva sedmnáctiletého kluka, který ještě chvíli stál, než se jeho hlava sesunula z krku dolů a tělo ji brzy následovalo. Postavil se na špatnou stranu, no nejspíš neměl na výběr, plnil jen rozkazy svého pána. Ten bojoval o kus dál. Když se na mě otočil, byl jsem překvapený, lord Pergcham byl vždy ke králi loajální, proč se k němu obrátil zády? Netušil jsem co mu za to slíbili a popravdě mi to bylo jedno. Naše pohledy se střetly. Byl jsem ve výhodě, z Havrana bych s ním byl brzy hotov, ale to bych nesměl být já. Nedalo mi to, přeci jen jsme bojovali bok po boku ve stejných bitvách, seskočil jsem tedy z koně, abych na tom byl stejně jako on. Jednou na tuhle mojí čestnou stránku, dá-li se tak nazývat, dojedu. Blesklo mi hlavou.

Stáli jsme proti sobě, každý svůj meč připraven k útoku a oba jsme vyčkávali. Nechtěl jsem zaútočit jako první, ale ještě nebyli pobiti všichni zrádci, musel jsem si pospíšit. Provedl jsem výpad, který lord vykryl. Byl mi rovnocenným protivníkem. Chvíli jsme se navzájem oťukávali, než jsem přitvrdil. Lehká lest a jeho kabátec se zbarvil na rameni krví. Bylo vidět, že rána je hluboká a meč už díky ní nedrží lord tak pevně.

„Otče?"ozvalo se za lordem Pergchamem.

Mé oči na chvíli přestaly sledovat cíl a trestem mi byla rána na tváři. Už se nenechám tak snadno rozptýlit, usmál jsem se. No, asi to jako smích nevypadalo, lord se v té chvíli stáhl o kus dozadu. Za jeho zády se krčil,  lordův syn. Byl sinalý a vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Hádal bych mu ne víc než šestnáct. Měl ho nechat raději doma. Už mě nebavilo tancovat dokola a tak jsem vyrazil do útoku. Prvních pár ran vykryl, ale síla mu ubývala. Jedním seknutím mě ještě lehce zranil předloktí, ale víc už jsem mu nedovolil. Dva, tři údery a propíchl jsem ho, zemřel prakticky okamžitě. Vytáhl jsem meč z těla a skočil po jeho synovi. Chytil jsem ho za límec kabátce a donutil jsem ho sklonit se ke svému otci. Neprotestoval.