Díky královu rozkazu...

48

----------------------------------------------------------

Uvnitř společenského sálu panovala dusná atmosféra a situace se mohla vyhrotit každým okamžikem.

Rhona stála před králem a špičkou meče mířila na jeho srdce. Králova stráž držela v šachu Rhonu, dva horalové, s podobnými rysy v obličeji, jako jejich nejvyšší, mířili svými meči na stráž. Ostatní, ať už byli na kterékoli straně, stáli proti sobě. Willow zůstala překvapením stát. Já přemýšlel, co za takto vyhrocenou situací může být.

„Rhono?" zavolala překvapeně Willow.

„Ptala jsem se vás, lady, co se stane, když nebude chtít, že jo?" v jejím hlase byla slyšet zuřivost.

„Ano, ale..."

„Král o tom nechce ani slyšet."

„Nedám vát to území!" zakřičel na ni král.

„Tak zemřeš, hloupej králi!" procedila mezi zubama Rhona.

Willow se ke mně naklonila:" Oni ho zabijí. Jeli se mnou, protože chtějí zpět horské území, které kdysi patřilo jejich předkům, než jim ho sebrali. Já jim slíbila, že ho dostanou, za vaši záchranu nazpátek, něco jako odměnu. Myslela jsem, že král bude rozumný a za jejich pomoc jim ho dá. Jenomže podívej, vždyť on se chová, jakoby ty hory byly ze zlata. Udělej něco nebo se všichni navzájem pobijí."

Má žena měla pravdu, byl nejvyšší čas přivést krále k rozumu.

„Jdi s chlapci raději na stranu, jistota je jistota. Malcolme, Harolde, Jamesi, máte je na starosti," odpojil jsem se od nich a zamířil ke králi.

Položil jsem mu ruku na rameno:" Dnes už bylo prolito dost krve, je nejvyšší čas uklidnit vášně, které nikam nepovedou. Složte zbraně a zkusme vyjednávat.

„Já s těmi barbary vyjednávat odmítám!" odsekl král.

„Pak zemřeš," zopakovala svou hrozbu Rhona.

„Jak jste nás to nazval?" rozčílil se Artair.

„To máme za naši pomoc?" vztekal se Cormag.

Já nad tím jen kroutil hlavou.

„Na to už jsem unavený," zašeptal jsem, spíš sám pro sebe a pak jsem zařval, že mě muselo být slyšet až na nádvoří.

„A dost!"

Všichni ztuhli a podívali se na mě. Zabíjel jsem pohledem.

Tak o tomhle Sloan mluvil, usmál se Cormag.

„Hádáte se tady, jako báby na tržišti," řekl jsem znechuceně.

„Ve vší úctě, můj králi, opravdu nevím, proč jim to horské území nechcete dát," poznamenal jsem.

„Proč bych měl?"

Tohle už na mě bylo moc. Král mi připomínal malé dítě, kterému berou hračku a ono se jí nechce vzdát.

„To vám rád vysvětlím," na to jsem krále popadl a i když moc nechtěl, dostrkal jsem ho k nejbližším dveřím. Ty jsem otevřel a oba jsme za nimi zmizeli.

„Kam šli? Doufám, že nechtějí utéct?" otočila se Rhona na Willow.

„Ne, nemějte strach, Rhono. Angus krále přesvědčí, chvíli počkejte," odpověděla s úsměvem Willow.

-------------------------------------------------------------------

„Za tohle bych tě měl hodit k Brodrickovi. Mohl bys tam přemýšlet, jak se chovat ke svému králi," zařval na mě za dveřmi.