Díky královu rozkazu...

14

„Jak to vypadá ve vesnici, Angusi?" zeptala se mě Willow.

„Pomalu se tam život vrací do starých kolejí. Pomohli jsme uklidit a začali s opravami, takže dvě rodiny se mohly vrátit, zbytek se bude průběžně dodělávat. Na pomoc přišli i příbuzní. Dunmor si vzal na starost, že na to dohlédne. Při obědě mi říkali, že se jedna rodina rozhodla, že půjde zkusit štěstí jinam, protože mají Regholda plné zuby, jak tady otravuje vzduch. No, řekli to trochu jinak, ale tohle je má zkrácená verze."

„To ne...nechci, aby kvůli tomu bastardovi trpěli ostatní a museli měnit své zaběhnuté životy, zatím co si viník sedí nabubřele na svém sídle, nechá se obskakovat vyžírkama a stejnejma lumpama jako je on sám."

Willow vstala a začala vztekle chodit po pokoji.

„Za celou dobu, co jsem se starala o mrzáka Abotta se tady ani jednou neukázal, ne, že bych o to stála. Ještě tři měsíce po jeho smrti mi dal pokoj a pak ho napadlo, že jsem hloupá husa, která nejspíš čeká na vhodného manžela, za kterého se začal považovat. Myslel si, že mě oblbne sladkejma řečma a pitomejma dárkama. Moc dobře vím o co mu šlo, schválně si tipni, Angusi."

„O majetek a tvé tělo?" byla rozlobená, až mi zase začala tykat. Nechal jsem ji, proč bych taky neměl.

„Jo přesně, chlapům jde vždycky jen o majetek a postel."

Au, tak to zabolelo, doufám, že se tohle přesvědčení jednou změní.

Willow pokračovala dál: „A věř mi, že ten bordel, co tady zanechal Abot, když odtáhl do války, bylo dost těžký dát dohromady. Abott seděl na nastřádaném majetku jak žába na prameni a všichni kromě něho se na panství měli špatně. Postupně jsme to s Dunmorem dali do pořádku a lidi se opět začali mít dobře, jako za správy panství Abottova bratra. Ten, když pak zemřel a šeptalo se, že ho Kendrik zabil, převzal péči jako jeho nástupce a to byl konec. A tohle vydřené navrácení panství do lepších časů, chtěl Reghold shrábnout do své kapsy. Po těch třech měsících, co jsem pochovala manžela, mi začalo peklo. Kdykoli mě viděl venku, hned se ke mně a mému doprovodu přidal a nedal mi pokoj. Pořád jezdil na přátelské návštěvy a já se ho nemohla zbavit. V tu dobu mě napadlo, přestrojit se za muže a kupodivu to zabralo, když jsme někam jeli tak zdálky byla vidět jen skupina jezdců a tak nás nechal být. Párkrát jsem se dala zapřít a do hradu ho nepustila, ale byl čím dál tím víc hrubý a vtíravý a když se vyslovil, jestli bych si ho nevzala, musela jsem něco udělat. Tak mě napadlo napsat královně. Vdát jsem se musela stejně, ale díky bohu ne za Regholda. Musím si s nimi ráno promluvit, Angusi a přesvědčit je, že můžou zůstat, že teď si tady ty a s Regholdem to vyřešíš."

„Už jsem s nimi mluvil, Willow a pokusil se jim to rozmluvit. Řekl jsem jim přímo, že Regholdovi brzy určím hranice, kam až může svým chováním zajít a jestli je překročí, tak vyvodím důsledky. A jestli mě k tomu přinutí, postavím se mu klidně s mečem v ruce."

„Jako, že ho zabiješ?"

„Jestli bude tak blbej a donutí mě k tomu, pak ano. Nebo jestli ti, už jako vdané paní, bude dál ztrpčovat život a pokusí se ti zkřivit byť jen jeden vlásek, tak si ho pak podám s velkou radostí."

Skoro jsem si přál, aby blbej byl.

„Na to mi řekli, že si odchod ještě rozmyslí, ale klidně za nimi zajdi, na tebe dají víc než na mě."

Willow pokývala hlavou.

Ládoval jsem se výborným jídlem. Willow se na mě dívala a v jednu chvíli natáhla ruku, nejspíš si chtěla vzít kousek sýra, ale nakonec rukou ucukla, jakoby dělala něco špatného nebo zakázaného.