Díky královu rozkazu...

12

„Večeři jste moc nedala, tak jsem to vzal přes kuchyň."

Položil jsem tác na truhlu pod oknem, protože na stole měla Willow spoustu lahviček, mazání, obvazů a jiných tajemných věcí.

Otočil jsem se na ni. Stála tam a její pohled se střídavě díval na mě a na tác s jídlem.

„Děkuji vám."

„Není vůbec za co."

„Posaďte se tady na židli a vyhrňte si rukáv, nejdřív se podívám na tu ránu o které mi říkal Camron."

Nechtěl jsem se s Willow hádat, že je to zbytečné a udělal jsem co po mně chtěla.

Sedla si naproti a prohlížela si ten škrábanec, který mi tam, mojí vinou, zanechal Malcolm. Měla krásné ruce, její štíhlé prsty zkoumaly ránu.

„Opravdu to není hluboké, ale je potřeba to vyčistit a na pár dní to raději překrýt obvazem, aby se vám tam nedostala špína."

Vzala do ruky jednu lahvičku, nalila trochu obsahu na složený čistý kus látky a postupně z jednoho konce na druhý, mi ránu potřela. Štípalo to, jakobych s tím prolezl kopřivy. Pak na to natřela nějakou mast a zručně to obvázala.

„Teď ta dlaň."

Natáhl jsem ruku dlaní nahoru.

„Tohle ale hluboké je, buď to jen zavážeme a vy tu ruku nebudete pár dní používat, aby rána mohla srůst nebo vám to sešiji. Pak tu ruku budete moct používat, ale i tak bude potřeba ji šetřit."

Nechtěl jsem jí do toho nijak mluvit, ale na bojišti jsem utrpěl i jiná zranění, která se jen zavázala a musel jsem fungovat dál, zároveň jsem nechtěl její zkušenosti nijak podceňovat. Taky se mi pozornost a péče, jakou mi věnovala, moc líbila.

„Rád bych se zítra účastnil rozcvičky s Malcolmem a ostatními, takže volím tu druhou možnost."

„Dobře."

Následovala očista ze stejné lahvičky jako před tím, jenom z ní teď nalila trochu tekutiny rovnou na ránu. Tak tohle nebyly kopřivy, tohle štípalo jako svině. Willow navlékla nit do jehly, oboje namočila do té samé tekutiny, která mě teď pálila v ráně a sešila mi to. Znova to namazala mastí a zavázala.

Jeden pramínek vlasů se jí uvolnil z účesu a padal jí přes oko. Aby lépe viděla na šití, pokoušela se ho odfouknout zpět, což se nepodařilo. Vzal jsem ho mezi prsty a zastrčil ho za ucho.

Podívala se na mě.

„Jste nějaký bledý, je vám dobře?"

„Jsem v pohodě."

Willow mi asi moc nevěřila, vstala, nalila víno a pohár mi podala.

„Napijte se."

Poslechl jsem ji. To víno bylo výborné, sladké a teplé s nějakým kořením. Vypil jsem všechno. Usmála se a dolila mi.

Ten druhý pohár jsem si už hodlal vychutnat.

„Ještě se podívám na vaše záda."

„Tam nic..."

„Nelžete, když jsem byla u vás, všimla jsem si toho. Nebudete se přece chovat jako malý kluk. A když už jsme u toho, tak vám to lehce krvácí, máte špinavou košili."

Pokrčil jsem rameny. Udělám cokoli, abych s ní mohl být co nejdéle. Svlékl jsem se.

Teprve teď, si Willow prohlédla tu mojí zpropadenou jizvu přes hrudník.