Díky královu rozkazu...

49

Dovnitř sálu vešla královna, kterou následovalo několik služebných. Královna nesla v náručí syna, kterého předala jedné ze služek a šla směrem k nám. Všichni jsme se uklonili.

„Než se začnete rozčilovat, můj pane, chtěla bych na svojí omluvu říct, že už jsem to prostě nemohla déle vydržet. Komorná mě sice informovala, že je obléhání u konce, ale musela jsem se přesvědčit na vlastní oči."

„Nevím, Angusi, kdo vlastně v našich rodinách vládne,"pošeptal mi do ucha král. Já jen na souhlas pokýval hlavou.

Král se usmál a šel královně naproti.

„Dovolte mi, má drahá, abych vám představil Rhonu a její věrné. Jen díky jejich odvaze, síle a početní převaze, byl Loch poražen."

"Ráda vás poznávám, Rhono," pozdravila ji královna a lehce se usmála.

Rhona jí úsměv oplatila: "Já vás taky."

„Nesmím zapomenout ani na lady Willow Nerdgardovou a její doprovod," pokračoval král," bez jejího odhodlání, bychom zde takhle nestáli."

Úsměv, tvář královny neopustil, spíš naopak a když uviděla, že před ní stojí sama Willow, s hlavou skloněnou, tak k ní rychle zamířila.

„Lady Willow, moc ráda vás opět vidím," s těmito slovy ji objala.

„Potěšení je i na mé straně, královno. Jsem ráda, že jste v pořádku," odvětila Willow.

„Muži se snažili, abychom nijak, během obléhání, nestrádali. Ani já, jiné ženy nebo děti. Pojďte má drahá, popovídáme si v mém pokoji, ať si tady řeší ty svoje chlapské záležitosti, musíte mi vyprávět vaši výpravu do hor."

Na to se královna rozloučila a spolu s Willow odešly ze sálu.

Král se posadil na trůn a všichni jsme čekali, co bude dál.

„Rhono, všichni jste mými hosty. Veselme se a radujme se z porážky krále Locha a mého bratra. Zítra ráno bude připraven královský výnos, který vás stanoví vlastníky horského území," král se odmlčel, protože v sále propukl jásot, který Rhona jedním pohybem ruky umlčela, aby mohl pokračovat.

„Zároveň bych Vás chtěl požádat o doprovod na hrad krále Locha, kde probereme nastalou situaci s jeho dcerou, která se po otcově smrti ujme vlády, jako právoplatný dědic. Pevně věřím, že společně vyjednáme ty nejlepší podmínky pro život bez válek a staneme se všichni mírumilovnými sousedy."

Král ukončil svoji řeč a čekal, co na to Rhona, která nyní hovořila se svými muži.

„Slova krále, mají stejnou váhu jako psaný papír. Věřím, že jich dostojíte. Pojedu s vámi na Lochův hrad a nejen já, ale i můj bratr Cormag a stovka horských bojovníků. Když teď dovolíte, králi, půjdu ven, spravím ostatní na čem jsme se domluvili a budeme slavit vítězství," Rhona se uklonila.

„Výborně! Domluveno!" zvolal král.

-----------------------------------------------------------

Seděl jsem u ohně, mezi slavícími horaly a sledoval Alexe s Camronem, jak se jim pletou pod nohama. Chycením králova bratra si u nich vydobyli trochu respektu a neúnavně předváděli všem, kdo měl chuť nebo nestačil utéct, jak to všechno bylo.

Kousek opodál seděl Harold a nemohl spustit oči z Rhony. Ta se najednou odpojila od ostatních a šla směrem k němu. Výraz zděšení v jeho tváři mě rozesmál. Bylo na něm znát, že má ze setkání tváří v tvář strach. Čekal jsem co bude dělat dál a dobře se bavil.