Díky královu rozkazu...

43

Camron pomohl Alexovi na nohy a podal mu jeho meč. Pak pomohl i Willow. Oba chlapci teď stáli vedle ní, každý z jedné strany, svůj meč v bojové pozici a na tváři naštvaný výraz.

Kdyby nás nechala, určitě bychom ho dostali. Běželo oběma hlavou.

„Omlouvám se, pane Tavisi. Chlapci mě chtěli jen chránit," omlouvala se Willow.

„Jo, nikdo jí nezkřiví ani vlas!" sykl Camron.

„Přesně, my naši mámu ochráníme. Jsme její stráž, přesně jak chtěl Angus!" přidal se Alex.

Tavis se musel smát. Výhrůžky i jejich bojové postavení, ho pobavilo. Přes to, ale oba hochy za statečnost, s jakou chránili svou matku, obdivoval.

„Tady není nic k smíchu!" procedil mezi zuby Alex a už se chtěl na smějícího se válečníka znova vrhnout. Willow ho však za kabátec chytila dřív, než stačil napáchat další škodu.

„Tak už dost!" řekla zostra,"oba dva se uklidněte a okamžitě odložte zbraně. Nehrozí nám žádné nebezpečí."

Poslechli, ale výraz v obličeji se jim nezměnil.

Od ohně se k nim blížil Artair.

„Už dlouho jsem se tak nenasmál, Tavisi. Ty, který jsi najednou zvládl porazit deset mužů, sis neporadil s párem dětí? Nějak nejsi ve své kůži," poplácal ho po zádech.

Willow si všimla, že krvavá skvrna na Tavisově rameni, se za tu chvíli zvětšila.

„Posaďte se, prosím, podívám se vám na vaše rameno. Je potřeba ho ošetřit," poprosila Tavise.

„Není třeba, postará se o to náš léčitel, lady," odmítl její služby Artair.

„Nenechám na sebe sahat tím řezníkem," přerušil ho Tavis,"jen ať napraví to, co spáchala dýka jejího syna," kývl hlavou směrem na Willow.

„Ty nevděčná fousatá bestie, ještě ti budu dobrej, až budeš potřebovat ošetřit a ona u toho nebude," ozvalo se ze skupiny sedících mužů opodál.

„Jak jsi mě to nazval?" zaburácel Tavis.

„Fousatá bestie. Naprosto přesně, tě ten mrňous vystihnul. Od teď už ti jinak nikdo neřekne," smál se léčitel.

„Ty jeden bylinkáři!" zařval Tavis a hnal se k němu.

Oba se začali prát a postupně se k nim přidávali další. Willow se na ně dívala se zděšením a strachem v očích. Camron s Alexem na sebe mrkli a oba znovu tasili meče. Postavili se před ni a chránili ji vlastními těly. Willow však brzy pochopila, že to, co bylo rozpoutáno horkou Tavisovou hlavou, po chvíli přerostlo v něco podobného, jako jejich cvičný boj. Byl zde jen rozdíl v tom, že místo zbraní používali pouze pěsti. Willow bylo jasné, že i beze zbraní v ruce, jsou pěkně tvrdí a nebezpeční. Na druhou stranu z toho, co do této chvíle viděla a o čem jí přesvědčovali svým chováním, jí bylo jasné, že to nejsou žádné krvežíznivé bestie. A jestli měla Megan pravdu, že se někdo z cesty do hor nevrátil, tak do nich určitě nešel s čistými úmysly a pak za to zaplatil.

Jak bitka začala, tak i rychle skončila. Všichni její účastníci se vraceli zpátky k ohni a vedli hlasitou diskuzi o tom, kdo si vedl nejlépe, každý se cítil jako vítěz a započala další bitka, tentokrát slovní. Tavis se vracel k Willow.

„Ošetříte mě, jak jste prve nabízela?" zeptal se.

„Jistě, posaďte se a svlékněte se, já si dojdu do sedlového vaku pro potřebné věci."