Díky královu rozkazu...

19

Na nádvoří na nás čekala netrpělivá Megan.

„Tak co, našli jste je? A proč oba vypadáte, s prominutím, jak čuňata?"

Podívali jsme se na sebe s Willow a oba se začali smát. Megan měla pravdu. Willow se snažila umýt ještě v chalupě u Bartonových, když ošetřovala Lilian zlomenou nohu a nějaké ty odřeniny, ale na mně nebylo jediné místo čisté.

„Hlavně, že se dobře bavíte, ale jestli jsou děti v pořádku, to se od vás nedozvím."

„Jsou, Megan," ujistila jí Willow a pak šly spolu do hradu. Po cestě jí bude nejspíš vše vyprávět.

Já jsem odváděl naše koně do stáje. Camron šel vedle mě se svěšenou hlavou.

„Ty nemáš radost, že jsou v pořádku?" zeptal jsem se ho.

„Mám, ale kdybych tenkrát ten vchod do jeskyně nenašel, tak tam teď nešli."

„Neobviňuj se, Came, za to ty nemůžeš, to bylo jejich rozhodnutí tam vejít, ne tvoje."

Položil jsem mu ruku na rameno: „Bez tebe bychom je nenašli. Máš na jejich záchraně velký podíl."

„Vážně?" podíval se na mě.

„Rozhodně, to mi věř."

Konečně se mi podařilo vyloudit na jeho tváři úsměv.

Po cestě ze stáje, jsem se stavil u studny, naplnil vědro vodou, svlékl si špinavý kabátec a pokusil se trochu si, byť ve studené vodě, smýt špínu z rukou a obličeje. Nakonec jsem si spláchl i hlavu. Nechtěl jsem, aby bahno a špína skončila ve vodě, do které jsem se chtěl naložit a věnovat svalům trochu relaxace. V sále jsem pak potkal Megan, která se na mě začala usmívat, jen co mě uviděla. Úsměv jsem opětoval, i když jsem netušil, čím jsem si ho zasloužil.

Elsie opět nezklamala. Vana byla plná horké vody a voněla po jehličí.

„Odnesu to špinavé prádlo a vedle na židli, máte čisté, pane," oznámila mi.

„Děkuji ti. Proč mám pocit, že se mnou bude ve vodě půlka lesa?"

Elsie se začala smát.

„To je odvar ze smrkového jehličí, který jsem přidala do vody, uvolní vám to svaly a bolavá záda."

„Tak to si nechám líbit."

Naložil jsem se do vody, opřel se, zavřel oči a oddával jsem se ničím nerušené relaxaci. No, zase tak nerušená nebyla, protože jen co jsem zavřel oči, objevila se mi před nimi Willow a já si vzpomněl, jak si ráno vyprosila polibek a jak mě sama od sebe políbila v jeskyni. Pak se mé myšlenky zatoulaly k včerejšímu večeru, kdy jsem ji přistihl, jak sleduje kuchařku s Haroldem a jak jsem ji po dlouhé době opět políbil. Někde vzadu v hlavě, se mi ozval instinkt, že někdo vešel, ale ignoroval jsem ho. Byl jsem omámen vzpomínkou na Willow, na její rty, na vášeň, která se v ní probouzela a naskočila mně husí kůže z toho, když jsem si vzpomněl, že jsem ji mohl ztratit, kdybych ji nestačil v jeskyni chytit. Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že musím stále snít, protože Willow stála přede mnou u vany, jen v županu, který si teď rozepnula. Oblečená byla v  dlouhé bílé noční košili. Vlasy měla na temeně stočené do drdolu, který držela ozdobná jehlice. Tu, teď Willow vytáhla a její vlasy se rozprostřely, v celé své kráse, na záda a ramena. Zavřel jsem oči, chtěl jsem si uchovat každý detail z tohoto výjevu. Mé tělo reagovalo na ten obraz přede mnou a já tak zjistil, že mě dokáže vzrušit jen pouhé pomyšlení na ni.

„Angusi, mám odejít? Chceš být sám?"

Tak počkat, tohle není sen, tohle je skutečné, ona sama přišla za mnou, jak jsem se na tuhle chvíli těšil. Otevřel jsem oči.