Díky královu rozkazu...

9

„Tak, jak se cítíš, jako ženatý muž?"

Překvapil mě Malcolm otázkou. Podíval jsem se na něj.

„Teda, Angusi, znám tě už dlouho, takže poznám, když tě něco trápí. Co se děje?"

Díval jsem se, jak Willow odchází a Megan ji drží kolem ramen.

Beze slova jsem zamířil na cvičiště s Malcolmem za zády. Potřeboval jsem trochu cvičného boje a on to pochopil. Nechal jsem si jen košili, postavili jsme se proti sobě a začali jednoduchými výpady.

„Díky Abottovi a otci, oba byli ze stejného těsta, nevěří na normální vztah mezi mužem a ženou."

Jen tak, tak jsem vykryl Malcolmův výpad.

„Zpropadený král dal mně, co bylo její."

Pár výpadů a Malcolm skončil na zemi. Sklopil jsem meč a pomohl mu na nohy. Postavili jsme se znova do výchozí pozice.

„A s tímhle ksichtem, nemám nejmenší šanci uspět."

Teď jsem se na zemi válel já. V ráně na zádech mi zacukalo. Vstal jsem. Malcolm stál proti mně a usmíval se.

„Ty ses zamiloval."

Šel jsem do útoku, pak následovaly rychlé změny bojových pozic a vykrývání výpadů navzájem, až z nás lil pot a zhluboka jsme dýchali.

„Jo, asi to tak bude."

Malcolm útočil a já měl co dělat, abych se soustředil. Vše jsem vykryl a několikrát svými nenadálými výpady potrápil Malcolma. Poslednímu útočnému seknutí jsem se ale úplně nevyhnul a ostří Malcolmova meče mně sjelo po paži, kde zanechalo krvácející šrám.

„Sakra, Angusi, dobrý?" strachoval se Malcolm.

„Jo, v pohodě, to nic není."

„Vidím, že tě to sebralo víc, než jsi ochotný připustit. Nečekej radu od chlapa, který nikdy zamilovaný nebyl. Jo pár ženskejch jsem měl rád, to jó, ale zamilovat se, na to jsem si dával sakra pozor."

Kabátec jsem si přehodil přes ramena.

„Dej jí čas a ukaž jí, že jsi jiný, než Abott a otec. Pak se uvidí. Jenom jí to hned neříkej, tím bys ji asi otrávil hned na začátku."

„Jediný, komu jsem to řekl, jsi ty a tak to doufám zůstane, drž jazyk za zubama, nechci vypadat jak osel."

„Spolehni se."

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Pomalu jsme se vraceli, když z úkrytu za stromem vylezl Camron.

„Tedy to bylo úžasný, pane, naučíte mě to taky?"

Probodl jsem ho pohledem. Kolik toho asi tenhle všetečka slyšel. Pomyslel jsem si. Camron pod mým pohledem zbledl.

„Pane, já....nechtěl jsem....já..."

„Zase někoho strašíš pohledem, Angusi? Camron za tvoji rozmrzelost nemůže. Příště se neschovávej za stromem a přijď rovnou."

„Ano, pane," stále byl trochu vystrašený.

Rozcuchal jsem mu vlasy. Neuhnul před mojí rukou. Ten kluk má kuráž.

„Budeme s ostatními trénovat každý den, klidně přijď, ale jen v případě, že budeš mít hotovou práci a nebudeš ji zanedbávat."

„Ano, díky, pane."