Díky královu rozkazu...

50

Zabaleno jsme měli prakticky hned, nikdo s sebou moc věcí neměl. Ke vší té smůle, která nás provázela po celou dobu co jsme odjeli z panství, jsme měli i velké štěstí, které jsem si uvědomil, až když jsem uviděl celou naši skupina pohromadě. Domů jsme se vraceli všichni. Nikdo v boji nepadl a já byl za to rád.

S Willow nás čekala ještě jedna povinnost a pak už nám nic nebránilo v návratu.

Král na nás čekal v hlavním sále.

„Tady jste," řekl a zamířil směrem k nám.

Poklekl jsem a Willow se uklonila.

„Vstaň, Angusi. Co najednou takové formality," smál se.

„Slíbil jsem přeci, že na vylepšení etikety začnu pracovat," pokrčil jsem rameny a dusil v sobě smích.

„Má drahá lady, opravdu nevím, čím si tenhle neotesanec získal vaše srdce," ptal se Willow se smíchem.

„Vším, můj králi a děkuji za štěstí, které mě, díky vám, potkalo," odpověděla mu.

Král se dál smál a vybídl nás, abychom se posadili. Sám si sedl na trůn.

„Lady," oslovil Willow," věřím v osud. Už tenkrát jsem si byl jistý, že o vás ještě uslyším. Nejsou slova díků, která by vystihla, jak moc jsem vám vděčný za vaši pomoc. Nebýt vás a vaší odvahy, tak tady spolu takhle nesedíme. Dostali jsme se do bezvýchodné situace, ze které nám mohl pomoci jen zázrak. Ten se stal a já vám děkuji."

„Bez podpory vašich nových spojenců, bych toho moc nesvedla," přerušila Willow krále.

„Jsou to silní bojovníci," pokyvoval král hlavou.

„To ano a jsem moc ráda, že jste se rozhodl vrátit jim jejich území."

Nijak jsem do rozhovoru mé ženy s králem nezasahoval, čekal jsem. Král se začal nahlas smát.

„Myslíte si, vy dva, že jsem měl nějakou jinou možnost? Oba dva jste se mě přeci snažili přesvědčit o správnosti toho rozhodnutí. Za tebe mluvil vztek, Angusi a za vás vášeň, lady."

Podívali jsme se s Willow na sebe. Já se lehce ušklíbl, Willow zčervenaly tváře.

„Nebylo moc času na rozhodování, ale po zvážení všech argumentů jsem se prostě nemohl rozhodnout jinak."

„Já," král mě mávnutím ruky nenechal domluvit.

„Přijela jste si pro Anguse a máte mé svolení si ho vzít a vrátit se zpátky na vaše panství, lady. Ze služby pro královskou korunu ho však neuvolním."

Teď naznačil Willow, aby mlčela a nechala ho domluvit, protože ta se akorát nadechovala, aby mohla králi něco říct.

„Neuvolním, protože nemohu přijít o tak skvělého muže ve zbrani. Mohu vám však slíbit, že podaří-li se nám u Lochovi dcery vyjednat mír, pak ho nebudu na nějakou dobu potřebovat. Pevně v to doufám."

„Já taky," neodpustila si má žena poznámku. V tónu jejího hlasu bylo znát zklamání.

Král se na ni podíval a mračil se.

„Omlouvám se, jen jsem chtěla, aby viděl vyrůstat svoji dceru. Nechci, aby v nějakém zbytečném boji přišla o otce."

Vzal jsem Willow za ruku a lehce ji stiskl. Chtěl jsem jí dát najevo, že vím o co jí jde.

„Tak ty máš dceru a za celou dobu ses o ní nezmínil?" vyčetl mi král.

„On to nevěděl, když odjížděl. Ještě nebyla na světě," uvedla Willow věci na pravou míru.