V zajetí vzpomínek

1. kapitola - Zmizet

,,Sif," zakřičela na mne z dálky Cora. Jako vždy toužila po tom, aby byla první osobou, kterou po dvou měsících odloučení uvidím. ,,Ahoj. Jaké byli prázdniny? Užila jsi si je?"

,,Ahoj," odpověděla jsem klidně. Působím proti ní o mnoho klidněji. Zatímco ona kolem mě radostně skotačí, rozhlížím se po dalších známých tvářích. ,,Docela to ušlo. A jak jsi se měla ty?"

,,Nejlepší prázdniny, ever," vypískla nadšeně. Kde tož já bych ji nejraději za to jedno anglické slovíčko přirazila k zemi. ,,Protože MADE..." dále bych její monolog popsala jako neuvěřitelný proud emocí filtrovaný pomocí zvýšené hlasitosti. Ano, opět vypískla. Automaticky jsem odtahovala hlavu dál od ní, abych neohluchla. ,,Bylo to boží. A ten Daesung."

,,Jo, jasně. Daesung," opakovala jsem po ní slova. Prohrábla jsem si vlasy, které jako vždy zastoupí cestu výhledu na okolní svět. Už bych si měla dojít ke kadeřnici. Ale teď... Teď hledám i další lidi. ,,A co jinak?"

,,Sif, ty mě neposloucháš," Změna tónů hlasu, mě upozornila, že moje spolužačka - jedná z těch nejlepších - je s mojí nepozorností opravdu nespokojená. ,,Na co probůh zase myslíš? Je to některý z biasů, nebo... No neříkej mi, že máš přítele?"

,,Co, ne," ujistila jsem ji. ,,Jen vyhlížím Nicole."

,,Nicole? A pročpak?" vyzvídala Cora.

Zadívala jsem se na ni. ,,Přeci, abych ji pozdravila." Cora nechápavě svraštila čelo. Otevřela pusu. Zavřela ji. Opět ji otevřela. ,,Nejsi jediná s kým se bavím." Upozornila jsem ji.

Vzdálila jsem se od ní a začala hledat zbytek lidí s kterými udržuji přátelské vztahy. V těsném závěsu za mnou byla Cora. Tou holkou neotřese snad ani sebe ošklivější poznámka na její adresu. Ne, že by mi to vadilo. Popravdě je to jedna z věcí, kterých si na ní vážím, ale vypadá díky tomu jako naivní dívenka. A toho mnoho kluků zneužívá. A ochrana takové kamarádky od nežádoucích podvraťáků je pro jednoho opravdu vyčerpávající.

Zbytek jsem našla před vstupem do školy. Jak typické. Naše místo na schůzky. Pravidelně každé ráno se tu sejde bezmála celá třída. ,,Ahoj Nicole, Particu...,'' a takhle jsem pokračovala ještě chvíli, než jsem všechny objala.

***

První den ve škole proběhl jako asi každý první den ve škole. Rozebíraly se události dvou měsíců, kdy jsme se neviděli. Pralo se špinavé prádlo toho či onoho člověka. Učitelka nebyla puštěná ke slovu. Snad jen na tu chvíli, aby nám řekla, že máme první dva týdny praxi. Všichni jsme skákali tichým nadšením do vzduchu. A po tomto a pár dalších informací jsme byli opět vypuštěni na svobodu.

,,Sif, ty máš dnes na sobě něco nového, že?'' Ano, po asi dvou hodinách si všiml někdo, že jsem si nevzala nic jako džíny, tričko a košili. Čili takové to typické chlapské oblečení, které jinak nosím s železnou pravidelností. A nevšiml si nikdo jiný než Cora. Zřejmě už se vzpamatovala z kpopu, který jsme probrali ze všech stran do těch nejmenších detailů. ,,A páni... ty máš i rozpuštěné vlasy.''

,,Jo. A už mě pěkně štvou,'' usmála jsme se a začala si vlasy stahovat. Nesnáším, když jsou volné. Pořád někde překáží. Lechtají mě na krku, padají mi do očí. Skoro jako kdyby to byla něčí ruka. Nesnáším, když se mě někdo dotýká a tohle je velice podobné. Taková hrozba se musí eliminovat. Stáhla jsem si vlasy do drdolu, který i přesto, že jsem ho udělala teď, vypadal jako dlouhou dobu zdobený, aby vypadal elegantně. Aneb není nad to, znát tisíc způsobů jak si stáhnout vlasy. ,,Ach, konečně úleva.''