V zajetí vzpomínek

17. kapitola - Sex & Nebezpečí

   Dnes je 22. října. Nádherný den nemyslíte? Tedy venku prší a všichni utíkají, aby se mohli schovat někde v suchu, ale přesto bych ho už teď označil za nádherný den. Nádherně zvláštní den. Vše mezi mnou a Safirou se časem urovnalo. Mám pocit, jako kdyby jsme mi dva začínali od začátku.

   A tamhle je. Zrovna vstupuje do budovy. Z prvního patra, kde se kavárna nachází na ní mám dokonalý výhled. Navíc jsem si zabral tento stůl záměrně, abych zachytil její příchod a mohl se na něj připravit. Zastavila se před výlohou jednoho z rozličných obchodů. Konkrétně tento vám naskytl nepřeberné množství obuvi. Dokonce i mě se tam několik kousků zalíbilo. 

   Možná i Safira vyhlíží novou obuv. Stačí když si ukáže a koupím jí od každého několik párů. Nebo rovnou celý obchod. Ach, ne, jen se prohlíží ve výloze. Jak roztomilé. Teď se však musím přestat rozplývat nad roztomilostí. Vkročila dovnitř budovy tohoto obchodního domu. Za chvíli bude tady.

   ,,Ahoj,'' pronesla, sotva se ocitla v mé blízkost. Vždycky sem přijde zadýchaná. Mám pocit, že ty jezdící schody ještě sama vyběhne. ,,Promiň, že jdu,'' podívala se na telefon. ,,Ach, chtěla jsem se omluvit, že jdu pozdě jako vždy, ale jsem tu překvapivě na čas.''

   ,,Páni, to by jsme měli oslavit, nemyslíš?'' Poposedl jsem netrpělivě. Páni, až jí předám tu letenku, bude úplně vykolejená. Měl jsem si připravit skryté kamery, abych si ten okamžik mohl uchovat na pořád. ,,Co třeba velký zmrzlinový pohár a...''

   Zdá se mi to, nebo mě přestala úplně vnímat. Dívá se z okna, do stejných míst, kam jsem se před okamžikem díval i já. Pohlédl jsem dolů, ale nezahlédl jsem nic zvláštního. ,,Sif, děje se něco?'' Bez odpovědi, ještě hodnou chvíli shlížela dolů. Když jsem váhal, jestli s ní zatřást, prudce se otočila k východu s kavárny. A také k nádhernému výhledu na lidi, procházející kolem nás. 

   ,,Omluv mě,'' pronesla duchem nepřítomně. Položila na stůl telefon a vydala se pryč z kavárny. Vyhrnula si rukávy u košile, snad jako kdyby měla v plánu se s někým pustit do křížku. Pro informaci, věděli jste, kolik existuje barev? Nebo spíš, kolik košilí v různých odstínech existuje? Já jsem o jejich počtu doposud neměl tušení. Safira má snad tolik košil, jako já sak. Možná i více. A to je co říct.

   Prošla kolem ohraničeného místa, skrz něj lze shlížet na lidi pod sebou. Byla už dost daleko, ale přesto jsem slyšel její zvučné ,hej', jenž namířila proti dvěma osobám, které právě vstupovali na podlahu prvního patra. 

   Vyšší z mužů - spíše kluků - se otočil. Když zjistil, kdo jej oslovil, usmál se a prohodil něco k druhému, o dost nižšímu blondýnovi, který jen protočil oči. Safira se ani neobtěžovala zastavit a pronést s nimi jakékoliv slovo. Bez sebemenšího varování se přiblížila k menšímu z nich a uštědřila mu pěkně silnou ránu svojí lýtkovou kostí. A k nelibosti mladíka se trefila do míst, která jsou pro každého muže choulostivá. ,,Au,'' pronesl jsem si pro sebe soucitně.

   Všichni se v tu chvíli ohlédly, co za tvora vydalo bolestivý sten. Lidé vycházeli z obchodů, zastavovali se na chodbě, vykláněli se zpoza rohů a sledovali jak Safira uštědřuje mladíkovi, který se lámal bolestí v pase, ránu přímo do obličeje. K jeho další smůle to bylo její koleno. Myslím, že bude rád, když skončí se zlomeným nosem. 

   Bylo vidět, že Safiře se její počin líbil, když si nad mladíkem, který teď zaujímal vertikální polohu na podlaze, rituálně očišťovala dlaně, jako kdyby jimi spadla do prachu. Dlouhán s kšiltovkou na hlavě však zřejmě nebyl z těch, kterým by něco takového otřáslo. 

   Málem jsem se tam vydal, když jsem ho viděl, jak po Safiře startuje. Ta se však nedala zastrašit jeho výškou a naordinovala mu ten stejný postup jako jeho příteli. Než se vydala zpět ke mě, sklonila se k nim a chvíli jim něco našeptávala.

   Když se vracela zpět ke mě, byl to impozantní pohled. Adrenalin se jí zračil v očích, stejně jako radost z toho, že někomu způsobila bolest. I když pěkně zákeřně. A lidé se na ní ohlíželi. Ti kteří před ní stáli, jí uhýbali, když na ně pohlédla. Ženské a velice drsné. Sebevědomé. Dokonalé. 

   ,,Kde jsme to skončili?'' Posadila se opět na své místo. Vzala si jeden z jídelních lístků a dívala se do něj. ,,Ale dnes je zima. Myslím si, že čokoládový zmrzlinový pohár dnes vynechám. I když je velice lákavý.''

   ,,Co to... do háje bylo?'' Vytřeštil jsme oči a hleděl do míst za Safirou, kde se ze země zvedali dva mladíci, kteří se nechali takto pěkně zřídit holkou. 

   ,,Tohle?'' Otočila se, aby si zkontrolovala svojí práci. ,,To je jen menší vystřídání názorů. Nic víc,'' věnovala mi vřelý úsměv, než se opět vrátila k menu. Upíral jsem na ní svůj pohled a implantoval jí do hlavy, že by mi třeba chtěla povědět, co se teď přede mnou odehrálo. ,,Dobrá, když tak naléháš. Ten menší je můj expřítel. Pokud se tomu tak dá říkat.'' Aha, tak tohle je ten její úlet. ,,A ten větší jeho kamarád, kterého bytostně nesnáším.''

   ,,A proč jsi je takhle zřídila?'' Jen ve dvou krocích. Přičemž jsi vypadala sexy a nebezpečně. Ale to si nech T.O.P pro sebe. 

   ,,Protože můj expřítel,'' ohlédla se ještě jednou na své dílo. ,,Je prachmizerný podřadný plaz. Pamatuješ si tu holku s dítětem na cestě?''

   ,,Tu Simone?'' Přikývla. Jak bych si jí mohl nepamatovat. Bohužel. ,,Ano.''

   ,,Ironií osudu otěhotněla, když s ním začala chodit. Necelý měsíc po našem rozchodu.'' Pronesla všetečně Safira. To muselo být hodně nepříjemné. ,,To mi ale opravdu nevadilo. Takže si schovej ten soucitný výraz. Nesnáším když je někdo neuctivý ke starším lidem a když někdo bije slabší. Že je to žena a je těhotná, to mi opravdu nedělá problém.''

   ,,Takže jsi jen bránila kama...'' Nenávistný pohled, který ke mě Safira vyslala mi jasně dával najevo, že kamarádky nebudou. ,,Spolužačku?'' Změnil jsem okamžitě poslední slovo.

   ,,Jen jsem bránila bezmocnou,'' pokrčila rameny a vrátila menu na jeho místo. ,,A vynahradila jsem si rozchod. Je to takový srab, že se se mnou rozešel přes facebook. Neměl ani tolik odvahy aby mi to řekl do očí.''

   ,,A to si zaslouží odměnu,'' pronesl jsem slavnostně. Ano, zpět k prvotnímu plánu. Je na čase, překvapit Safiru dárkem, který ani nebude moct odmítnout. Nahmatal jsem lístek, který představoval symbolicky letenku. ,,Zavři oči.''

   ,,Seung Hyune, nemyslím si, že bych potřebovala odměnu,'' zavrtěla Safira nesouhlasně hlavou. ,,Dobrá tedy,'' zavřela oči, když zjistila že z tohohle požadavku neodstoupí. Zakryla si obličej dlaněmi. Škoda, kdyby byl čas, mohl jsem jí i políbit. Co to plácám?! Políbil bych jí i kdybych už čas neměl.

   ,,Rozhodl jsem se, že za to, jakou jsi osobou, ti jako dárek dám tohle,'' nastavil jsem před ní letenku a počkal až spustí dlaně a otevře oči. Překvapením vytřeštěné oči, rty v úžasu otevřené v očích zračící se naprosté ohromení. Tenhle okamžik si zapamatuji až do konce života. ,,Prosím přijmi to, ale ber ohledy na to, že dokud se nevyřeší problém s Hannah, nemůžu odjet. Proto je to jen symbol cesty, kterou se mnou podnikneš.''

   ,,Bože, i ten symbol mi stačí,'' pronesla Safira tvářila se přitom jako kdybych ji na kolenou žádal o ruku. A tohle s ní udělá jedna letenka. ,,Ale děkuji,'' nahnula se přes stůl a málem mě zadusila ve svém objetí. Páni, jak je to dlouho, co mě naposledy objala. Měsíc minimálně. 

Holla. Tuto kapitolu jsem psala až do noci. Přesněji do druhé hodiny ranní. A musím říct, že jsem si její psaní vážně užila. Že je Safira někým, kdo vám bez obalu řekne, co si o vás myslí, to víme již z šestnácté kapitoly. Ale že je i ženskou, co umí dát opravdu pořádnou ránu, to je tedy novinka. A nejen pro nás. 

A nezarazilo to nejen vás, i T.O.P je z toho, dá se říct slušně mimo. A co je podivnější, vypadá to, že se mu to dokonce i líbí. Tady se nám z někoho líhne malý masochista.