48. kapitola - Vypátrána

154 17 2
                                    

   ,,To je Sif," zvolala Hannah, když jsme všichni seděli shromáždění v mém obývacím pokoji a marně přemýšleli, kam měla možnost Safira zmizet za týden. Zatím jsme to zúžili na celý svět. Ale vyloučili jsme tuhle zemi a Česko. To je dobrý začátek, nemyslíte?

   Všichni jsme sledovali Hannah a pozorně naslouchali jejich rozhovoru.

   ,,Sif, kde jsi?" zněla její první a očekávaná otázka. ,,A jsi v pořádku? Ano... Ale Sif... Dobrá... Ano. Ne, nic jim neřeknu." Hannah položila telefon a tvářila se ještě víc strnule, než před hovorem.

   ,,Tak co?" vyzvídal jsem nedočkavě. ,,Kde je?"

   ,,No dobrá zpráva je, že je Sif ještě někde tady," pronesla Hannah, jako by snad byla duch vznášející se kolem nás.

   ,,Skvělé, kde je? Jedu hned za ní," vyskočil jsem na nohy a hnal se ke vchodovým dveřím.

   ,,Ta špatná ale je, že se chystá odjet. Řekla mi, ať všechno prodám," pokračovala Hannah smutně.

   ,,Cože?" otočil jsem se k ní. ,,To snad nemyslí vážně," opět ve mě vřela krev.

   Chvíli jsem přecházel po místnosti a přemýšlel, kde by tak mohla být. ,,GD," oslovil jsem leadra, který se vzpamatoval ze svého vlastního pohroužení. ,,GD, kde jste se zasnoubili?''

   ,,Ehm... Na té vyhlídce jižně od Seoulu,'' vzpamatoval se hned i s odpovědí. ,,Najedeš na dálnici a hned ten první sjezd,'' vykřikl za mnou, když už jsem mizel ve vchodových dveřích.

***

   ,,Víte, tu první noc... Opravdu jsem sem přijela, protože skončit to tady... No nebylo by to dokonalé místo? Jen počkat na ten dokonalý okamžik-'' vypnul jsem vysílání, které bylo odvysíláno zhruba před půl hodinou z jednoho mála fungujících účtů Safiry.

   ,,Na to ani nemysli,'' zavrčel jsem zlostně na černou obrazovku zabudovanou do palubní desky auta. Párkrát jsem zabubnoval prsty do volantu, než se kolona přede mnou pohnula a já měl možnost sjet na první výjezd, jak mi GD řekl.

   Auto jsem zaparkoval na poslední povolené parkoviště a dál se vydal hledat snad jediné auto, které na jedné z menších vyhlídkových ploch bude. ,,Přísahám, až se ke mě vrátíš, roztrhnu tě jako hada,'' zavrčel jsem si pro sebe.

***

   ,,Safiro, tvoje vyhlídka skončila, čas vyrazit,'' odložila jsem telefon na palubní desku a pořádně se posadila. Víte jak, když řídíte, musíte vypadat jako vzorný řidič, jinak vás zastaví. ,,Ještě pás,'' natáhla jsem se, abych se připoutala, když dovnitř auta vnikl krátký poryv větru. Poté přišla typická rána pro zavírání dveří.

   ,,Ahoj,'' pronesl Seung Hyun a hleděl před sebe. Pohledem ani nezavadil o mě. ,,Tak kam jedeme?''

   ,,Vystup si!'' rozkázala jsem a nastartovala auto. ,,Vypadni! Proč tu jsi, když jsem ti tak ublížila?!'' křičela jsem na něj. Ani nehnul brvou. Jen tam seděl a díval se na noční město. ,,Co po mě chceš?!''

   ,,Co tu děláš ty?'' konečně se na mě podíval. ,,Hm? Neměla jsi být už dávno někde jinde? Podívejme se na to psychologicky. Možná jsi tu zůstala, protože nechceš opustit tohle město. A mě.''

   ,,Nebuď směšný,'' neubránila jsem se nevěřícímu úšklebku a úsměvu s ním spojeným. ,,Podívejme se na to logicky, prostě jsem si chtěla užít nádherný západ slunce.''

   ,,Jsem jen molekula té kapky, která se v tom moři rozpustí,'' pronesl Seung Hyun. ,,Pamatuješ si tu větu? Určitě ano. Co když vezmeme tu kapku a necháme ji, aby se odpařila? Co mi zůstane v dlani? Jen zrnko mořské soli. Víš, tohle zrnko mořské soli... Je pro mě hodně výjimečné. Protože i když mě pálí v živé ráně, nedokážu bez té bolesti, co mi působí žít. Nedokážu žít bez toho zrnka.''

   ,,Moc dobře víš, že tohle ti nepomůže, takže Shut Up a vystup si," opřela jsem se loktem o okno a hleděla před a sebe stejně jako před okamžikem Seung Hyun.

   ,,Víš, je i mnoho dalších způsobů. Třeba adopce... A věř, že krasavci jako já dají každé dítě, na které si ukážeme. Nebo umělé oplodnění. A pak ta nejběžnější možnost... Únos. Ty idolům prochází běžně."

   Vážně? Humor a egoismus? Kdy jsem tohle u tebe viděla Seung Hyune naposledy? Možná předtím, než jsem tě začala ničit.

   ,,Vidíš, směješ se. Takže to nebude tak tragické," naklonil se blíž ke mě. ,,Co tím chci říct, je to, že komunikace mezi lidmi je opravdu důležitá - i když to není pár. Musí docházet k výměně informací, aby nedocházelo k nedorozumění," pronesl, zatímco si mě přitahoval blíž k sobě, až jsme nakonec skončili v dalším - už asi nepočítatelném polibku.

***

   ,,Dobrá, ruku na srdce," odtáhl jsem se od ní. Položil si pravou ruku na srdce a opět na ní pohlédl. ,,Někdy je i výměna slin dostačující."

   ,,Aish," odtáhla se Safira. ,,Jak to můžeš tak nechutně zkazit?!" Zase prohlédla před sebe. Jako kdyby pro ní snad bylo těžké udržet oční kontakt na kratší vzdálenost. ,,Ale chybělo mi to."

   Povzdechl jsem si a vystoupil z auta. Zavřel jsem dveře a ještě se nahnul do okénka, než jsem jí nechal odjet. ,,A abych nezapomněl... Jsem ochotný vydržet vedle tebe, i kdyby nikde kolem nás neběhalo žádné dítě... Zvířat na tyhle blbiny je dost."

   Odstoupil jsem od auta, pohled však stále nepouštěl z ní. Bože na nebi, nebo i jinde ve vesmíru, dej mě všechnu sílu a jí... té nesobecké potvoře vezmi všechnu tu hrdost, aby teď vystoupila z auta a vběhla mi s pláčem do náruče.

   Auto se dalo do pohybu. Ve tmě jasně zářila jeho zadní světla, když sjíždělo z plošinky a mizelo v dáli.

   ,,No každopádně jsme do toho dali všechno, T.O.P," pronesl jsem sám k sobě a vydal se ke svému autu. ,,Ale, že jsme ji pěkně nalomili. Měla slzy v očích, když odjížděla a nechávala nás tam samotné. Určitě měla."

   Na druhou stranu, kdybych ji omráčil, svázal, hodil do kufru a pak doma zahájil donucovací proces, také by to nebylo na škodu. ,,Moc pozdě, až moc pozdě, Seung Hyune," pronesl jsem opět sám k sobě a otevřel auto na dálku.

   Podíval jsem se na hvězdy, které se třpytily na nebi. Že to ale byla dokonalá romantická scenérie. Chyběli jen svíčky a sklenky vína, kdy na dně jedné z nich by byl ten safírový prstýnek, který mám jen ze sentimentality v kapse saka.

Holla. No nejsem to ale ďábelský napínatel? Doufám, že jste napnutý jak struny u houslí. Jsem se rozhodla, že vám tedy ještě tu kapitolu dám.

A neb jsem nemocná. Ano, opět a zase, jako každý rok jsem si zase uhnala nemoc na konci školního roku. Libová tradice, nemyslíte?

No ale protože jsem nemocná, tak si stejně myslím, že tu knihu do zítra dopíšu. Jupí... tedy jako jo, bude se mi stýskat po postavách, ale už mě to i unavuje a mezitím mám v hlavě trilion dalších příběhů. A ty taky musí někdo napsat, že.

V zajetí vzpomínekKde žijí příběhy. Začni objevovat