V zajetí vzpomínek

35. kapitola - Stěhuji se!

   Ráno jsem se probudil s doufal, že uvidím vedle sebe ležet spící Safiru, v tím objetí, v kterém jsme během noci vždy usnuly a občas se i probudí na další noční dostaveníčko.

   Nikdo však vedle mě. Tohle uvědomění mě přimělo, abych rychle otevřel oči, což zapříčinilo ostrou bolest v přední části mozku. ,,Uh," klesl jsem zpět do pohodlí měkké matrace.

   ,,Kolik jsem toho vypil?" kladl jsem sám sobě tuto otázku, zatímco jsem prostým přehozením ruky, zamezil světlu v pronikání pod oční víčka.

   Dlouho jsem se rozhodoval, když jsem se rozkoukal, opatrně jsem pohledem přejel kus podlahy, která pro mne z této pozice byla jediná viditelná. 

   Někde tam - na půli cesty mezi dveřmi a postelí -, stála láhev od whiskey. Zbyl v ní jen jeden pořádný lok. Nechal jsem opět hlavu, ať klesne do měkkých polštářů.

   ,,Sakra," hlesl jsem odevzdaně a zároveň se připravoval, že se budu muset v tomto stavu obléct, sejít dolů, možná zase najít Safiru. K tomu nesmím zapomenout přičíst stres z toho, že vlastně netuším, kam až to mezi námi včerejší noc vyhrotila.

   Jak znám Safiru, bude k tomu mít mnoho výhrad. ,,Na co se mám připravit? Bude na mě naštvaná? Bude na mě křičet?" pronesl jsem k opuštěné lahvi. Doufám, že jsem nikde nerozbil sklenku. Byla by škoda ničit tenhle dokonalý pár, nemyslíte?

   Sešel jsem opatrně po schodech. Z kuchyně se linula vůně čerstvě nakrájeného ovoce. Nahlédl jsem již už že schodů, co se to v kuchyni děje. Na tom ostrovu z kuchyňské linky stála doslova rajská zahrada pro můj prázdný žaludek, který žebral o nějaký příděl jídla.

   Palačinky, vafle, slanina, z jejíž vůně bych se mohl na místě proměnit ve slintajícího psa. Dále tu je nepřeberné množství ovoce a zeleniny. Samostatné druhy rozmístěné v jednotlivých mističkách. Některé potom však byli smíchané s dalšími, takže taková mandarinka s jahodami představovala nejen pastvu pro fyziologické potřeby, ale i pro očí. 

   První po čem jsem však sáhl byla sklenice pomerančového džusu. Velkými lačnými dušky jsem zaháněl žízeň. Pil jsem tak dlouho, dokud mi stačil dech. Poté jsem od sebe odtáhl sklenici a hleděl na tu nádheru kolem sebe. ,,Připravila pro mě tohle?'' pronesl jsem ke sklence džusu. ,,Myslím, že jsem si to barvil moc černě.''

   Přes stůl přetékající takovou hojností jsem pohlédl na terasu. Vidět hned po ránu kulisy Seoulu, udělá na dortu dokonalého začátku dnes, dokonalou třešničku na dortu. Navíc, když tam spatříte Safiru, která zrovna s někým telefonuje... Nemůže být nic lepšího. 

   Zpozorovala mě. Nejdřív se na chvíli zarazila, ale poté mi zamávala a opět pokračovala v rozhovoru. Ještě párkrát přešla celou terasu a poté se vydala do kuchyně. Ke mě. Musím se přiznat, nevydržel jsem na ní čekat a než přišla, velká část palačinek a jedna mísa s ovocem už zmizela v mých útrobách.

   ,,Ahoj,'' pronesla zvesela. ,,Mám pro tebe dobrou zprávu.''

   ,,Vážně?'' Co může být lepší zpráva, než ta, že ta kuchyňská linka je vlastně docela prostorná? Dalo by se na ní provádět mnoho věcí. Vstal jsem a vydal se k Safiře. Tenhle plán mám v úmyslu splnit. Konečně tu kuchyň řádně využiji. ,,Co to je?''

   Safira si z jedné z mís vzala jahodu. ,,Stěhuji se,'' pronesla rozjařeně. Byla na ní poznat radost z téhle zprávy. Ve mě však, jako kdyby právě teď něco umřelo. Rázem šli všechny myšlenky na sex stranou. ,,Není to paráda.''

   ,,Ty... Ty mě opouštíš?'' hlesl jsem zděšeně. Musel jsem v tu chvíli vypadat jako roztomilé štěně, ale ... bolí to. Tohle... Proč? Co jsem zase provedl?

   ,,Co? Ne,'' zasmála se Safira. Očividně to bere zcela jinak než já. ,,Našla jsem dokonalý dům. Už jsem ho chvíli hledala. Patrový, má dost pokojů pro hosty. A také je dál od Seoulu. Ideální. Nemyslíš?''obrátila se na mě s touto otázkou.

   ,,Jo. Ano,'' snažil jsem se vzpamatovat. ,,Je to super.''

   ,,Nebuď smutný,'' pronesla, snažíc se mě utěšit. ,,Zase budeš mít volný pokoj. Budeš ho moct dokončit. Navíc... Kdykoliv mě budete moct přijet navštívit.''

   ***

   ,,Je to tu dokonalé,'' pronesla jsem k ženě, která dům díky své realitní kanceláři prodává. Dům přesně podle mých představ. Dříve to byla menší ubytovna. Ale pár úprava bude to přesně vyhovovat tomu, kvůli čemu ho chci koupit. 

   ,,Safiro, já si tím nejsem jistý,'' pronesl opět Seung Hyun. Souhlasil s tím, že mě sem doprovodí, ale absolutně se mu ten nápad nelíbil. Nesdílel se mnou tu stejnou radost. Ani jsem to od něj neočekávala. Máme totiž zcela jiné názory na to, co se v noci stalo. Ano. Selhala jsem. Nedokázala jsem se zříct možná jediné šance na to zakusit Seung Hyuna. 

   Ano a taky je ta noc jedním z důvodů, proč tohle dělám. Není to hlavní důvod, ale dá se říct, že mi pomohl při rozhodování. To a také... Z nepochopitelného důvodu Hannah a GD. Tedy ano, děťátko jim přeji, ale víte jak to je. Někomu ve vašem okolí se poštěstí a pak si řeknete, že by jste se také měli usadit. Najít si partnera, založit si rodinu a žít do konce svých dnů šťastně. Nepochybuji, že Seung Hyun si to teď bude často říkat. Jedinou mojí starostí je, abych z toho vyřadila jedinou proměnou. Sebe.

   ,,Je tady hodně pokojů. Budeš tady žít sama. Nebudeš se bát?'' snažil se marně vymyslet, jak mi zabránit v koupení tohohle domu. 

   ,,Právě to jsem hledala,'' přešla jsem prázdnou místnost. ,,Musí tady být hodně pokojů. Věř mi, později si budeš říkat, jak dobře jsem to vymyslela.''

   Přistoupila jsem k realitní agentce. ,,Ještě dnes Vám zašlu peníze. Kdy se budu moct nastěhovat?''

   ,,Když podepíšete smlouvu ještě dnes, můžete se do týdne nastěhovat,'' pronesla makléřka, ale nemohla oči odtrhnout od Seung Hyuna, který se s naprostým nezájmem opíral o jeden z ozdobných sloupů a prohlížel si pochybovačně tuhle místnost. Škoda, že u něj nemá šanci.

   ,,To jsem ráda. Potřebuji to tu do konce měsíce zařídit,'' pronesla jsem a vytrhla jí desky. Podepsala jsem kupní smlouvu. ,,Dva týdny na to budou muset stačit. Chci aby to tady působilo rezervovaně. S odstupem. Ale přesto to musí každého chytit za srdce.''

   ,,To bude hodně práce,'' vyrušil mě z rozjímání Seung Hyun. Zamračila jsem se na něj a obrátila se k realitní agentce. Doprovodila jsem jí z domu ven. Převzala od ní klíče a rozloučila jsem se s ní. Jen nerada odjížděla. ,,Víš že to za dva týdny nestihneš zařídit.''

   ,,A právě proto mám šest jistých osob, které mi s tím pomůžou,'' pronesla jsem, když jsem se vracela zpět do svého domu. Měli by jste vidět Seung Hyunův obličej. Žárlivost z něj šla zřetelně vyčíst, i když se jí snažil hrdinně zamaskovat. ,,Myslím, že každého nechám, aby zařídil jeden pokoj. No a mojí ložnici můžou zařídit společně. N už se na to těší.''

   ,,Oni,'' odsekl posměšně. ,,Zařídím ti nádhernější pokoje, které spolu budou také ladit. Oni ti tu akorát zařídí zmatený chaos.'' Ach muži, dá se s vámi docela snadno manipulovat. Samozřejmě, že chci, aby mi to zařídil Seung Hyun. Nechci ho o to však žádat. A navíc, tohle je docela i zábava.

   ,,Dobrá. Zařiď mi pak ten nejnádhernější dům, který v Jižní Koreji bude,'' usmála jsme se na něj. Oplatil mi úsměv. Sklopila jsem zrak, jen proto, abych si místo Seung Hyuna prohlížela vlastní ruce v nichž jsem svírala telefon. ,,Omluv mě, musím zařídit ještě něco.''

Holla. Dnes hodně pozdě. Ale to víte. Někdy to hold nevyjde podle našich představ. Takže Safira nám opět prchá od T.O.Pči a ten jí v tom ještě pomáhá. Ach jo. To zase bude opět drama. Už teď se na to těším. 

BTD: Pro ty z vás, kdo čekali SS, máte smůlu. Páč to jsem psala jen jednou a už nikdy víc. Ještě jednou se ti Kookie omlouvám.