V zajetí vzpomínek

16. kapitola - Čokomagnát

   ,,Fajn,'' pronesla jsem. ,,Ale mám chuť si koupit něco sladkého. Takže se nejdříve stavíme v obchodě.'' Koupím si něco sladkého a nehorázně dobrého. Na nervy.

   Cestu k obchodnímu řetězci jsme podnikli v tichosti. Seung Hyun sobě i mě prokázal tu službu, že se držel kousek za mnou. Díky čemuž vymizela trapná situace, kdy by jsme spolu nemluvili. Avšak ticho mi naskytlo prostor k přemýšlení. Když najde Hannah, o které jsem se dozvěděla zcela náhodně, odjede, protože bude jeho úkol splněn.

   Tenhle fakt, ten na mě teď nejvíce doléhá. Proto se mi nechce ani do supermarketu, kam mi jinam cesta trvá necelé tři minuty. Ploužíme se tam už patnáct minut. Čímž se mi zase navyšuje čas na přemýšlení, snižuje se rychlost chůze a to vede k dalšímu získání času. No není to parádní kolotoč?

   Jediné, co mi v supermarketu pomohlo od přemýšlení a ulevilo mi od té bolesti z toho, že Seung Hyun odjede, byla klimatizace, díky které se mi podařilo do plic dostat více svěžího vzduchu. A pak také ten fakt, že v ruce držím dvě obrovské čokolády a šlehačku.

   Seung Hyun nemusel pronést ani slovo. Bylo mi jasné, že s tímhle stravovacím návykem, nebo spíš zlozvykem, nesouhlasí. Jeho obličej mluvil za vše. Avšak je tu menší pravděpodobnost, že ten obličej má na svědomí i podrážděnost z toho, že se tu dlouho potulujeme. Nikdo z nás neřekl ani slovo, což se za celou dobu, co se známe ještě nestalo. Tedy, nikdo to nevydržel bezmála půl hodiny. 

   ,,Odvedeš mě za ní, tedy?'' Nevydržel to. A to se zrovna blížíme k pokladnám. Nakoukla jsem opatrně přes roh. Vstoupila jsem do prostoru. ,,Co to děláš? Hraješ si na Spy?''

   Pozdě, nemyslíš Seung Hyune? Dělat teď narážky na mojí oblíbenou hru. Ukázala jsem směrem k pokladnám. ,,Tamhle je.''

   ,,Panebože,'' vykulil Seung Hyun oči, když spatřil dílo svého leadra. Kdo by se také nevyděsil? Sama jsem ji skoro nepoznala, když mě sem Clara nasměrovala. Z usměvavé, pozitivní a zdravě vypadající Hannah, jenž jsem viděla krátce na letišti, se teď stala Hannah, která by mohla hrát z fleku zombie v prvotřídním filmu. Vlasy vyčesané do uzlu, ale přesto bylo mnoho uvolněných pramínku, jenž vypadaly nevzhledně. Popelavě bledá pleť a tmavé kruhy pod očima byli asi nejvíce indikující. Pohyby těla, jako kdyby byla představitelkou unaveného ducha, ty už mluvili sami o sobě. Ukázkový příklad zničené ženy. Mužem.

   Přesně takhle nechci dopadnout. A připomíná mi to, čemu jsem teď, ale i tolikrát předtím unikla. ,,Nevím, co se u vás dělo, ale tohle je katastrofa,'' promluvila jsem zhnuseně. Nebylo to však mířeno na Hannah, ale zdroj jejího neštěstí. ,,Tohle muži provádí ženám, když už se s nimi víckrát nevidí a předtím jim dávají plané naděje na lásku. Jenže to se vy nikdy nedozvíte, protože už je nikdy nevidíte.''

   Opřela jsem se o regál a sledovala Seung Hyuna, jak sleduje Hannah, která nevěnovala ani za mák pozornosti svému zástupu zákazníků, převážně mužského pohlaví. Musím jim dát za pravdu, že i když je psychicky na dně, stále je to kráska. 

   Seung Hyun se pohledem vrátil zpět ke mě. ,,Nevíš co se stalo a už odsuzuješ GDho? Říkala jsi, že nerada odsuzuješ něco, než to zcela poznáš.''

   Ou, tady mě někdo nachytal na vlastních švestkách. Navíc mě překvapilo, že tím mužem, jenž Hannah zlomil srdce je G-Dragon. Nejspíš to však bylo zřejmé. ,,Nepotřebuji nic víc poznávat. Díváš se na ženu zlomenou láskou a doufám, že je to jen tím. Na tohle se moje názory nikdy nezmění. A teď pojď, je čas odejít. Hádám, že o tomhle budeš chtít svého leadra informovat, aby sem mohl přijet s nějakou prachmizernou omluvou a myslet si, že to tím vyžehlí.''