V zajetí vzpomínek

13. kapitola - Be ma Girl?

   No je to možné. Teď. Teď ho musím potkat. Napočítala jsem do deseti, přičemž jsem hleděla na tmavě modré proužky, jenž byli na Seung Hyunově bledě modré košili. Hluboce jsem se nadechla, nasadila přívětivou tvář a otočila se na toho otravu.

   ,,Ahoj, Marku,'' pozdravila jsem nejzdvořileji, jak jsem jen dokázala. A Bůh nade mnou ví, že bych tohohle otravu nejraději zadupala do země. 

   ,,Ahoj, holubičko,'' pronesl nechutně. Až jsem musela potlačit oklepání se. Možná to mělo znít láskyplně, nebo svůdně, ale to v jeho případě opravdu není možné. ,,Copak tu dělá moje holčička s tímhle... Otrapou?''

   Ops. Musela jsem Seung Hyuna zarazit, aby nevystartoval po tom kuřeti, co před ním stálo. Přeci jen 29 let a sotva sedmnáct, to je velký rozdíl. A nemluvím jen o věku. 

   ,,On je tvůj přítel?'' Zeptal se Seung Hyun. Ale teď bych opravdu uvítala, kdyby stál někde opodál a nevšímal si tohohle. Navíc k tomu si stoupl přesně tím způsobem, aby mě mohl v případě nebezpečí odstrčit někam stranou. Jak já tohle nesnáším. Zamračil se. ,,Proto jsi se mou nechtěla nic mít?"

   Nemusím snad ani říkat, že z klidného a mírumilovného Seung Hyuna se stal rozzuřený.

   ,,Co?" zasmála jsem se hystericky. Nemohla jsem si pomoci. Myslí si něco takového jen díky tomu, že ten pablb použil moje jméno a pár zájmem typu moje. ,,Tohle rozhodně není můj přítel. Je to jen člověk, který nechápe, že ne, znamená ne. Uráží mě, že si můžeš něco takového myslet.''

   Změna pozic, teď jsem na Seung Hyuna naštvaná já. Na oba dva jsem naštvaná. Otočila jsem se na Marka. ,,Nech si tahle pěkná slovíčka pro ty tvoje krasotinky, s kterými se před kamarády vychloubáš. Už rok ti dávám jasně najevo, že s tebou nechci mít nic společného. Ani tu cestu autobusem.'' Otočila jsem se k němu zády. Protáhla jsem se kolem Seung Hyuna pokračovala k přechodu přes silnici. ,,Jak bych se mohla zajímat o někoho, s kým jsem udělal díru do tabule?'' Položila jsem spíše řečnickou otázku k nim oběma.

   Rychlé kroky naznačovali běh a zvyšující hlasitost mi dávala jasně najevo, že osoba se ke mě blíží. Ale už jsem na přechodu a nehodlám na nikoho čekat. ,,Safiro, pozor!'' Varování vzešlo od Seung Hyuna, ale rozhodně ho teď budu poslouchat. Nemám náladu na to poslouchat něčí varování.

   Což jsem asi měla udělat. Z levé strany se ozvalo kvílení pneumatik a troubení klaksonu. Ani jsem se nezastavila. Ani jsem nezpomalila. Momentálně je mi to jedno. Jsem naštvaná. A v tomhle stavu nikoho nikdy neposlouchám, nedávám na nic pozor a nějaká újma z nehody mi starosti nedělá. 

   ,,Sif, zastav se!' Lehký dotyk na lokti, Seung Hyunův hlas za mými zády. Nemám na to teď náladu. ,,Sif,''zaskuhral prosebně. 

   ,,Copak Seung Hyune?'' otočila jsem se na něj, když jsem přešla na druhou stranu. ,,Nejsi jediný, kdo má neodbytné lidi ve své blízkosti.'' 

   ,,Nebuď na mě naštvaná! Pro mě to opravdu vypadalo jako kdyby byl tvůj přítel,'' ohradil se. Jaká to příjemná změna. ,,Měl jsem vážně strach, že už jsi s někým jiným. A proto se chci zeptat, jestli bych mohl být já tvůj přítel?''

   Stop- Může teď někdo prosím zastavit čas? A ještě to přetočit. A pokud možno to pustit ve chvíli, kdy chtěl pronést tu žádost, abych ho mohla zastavit. ,,Tohle... Tohle nemůžeš! Nemůžeš na někoho tohle vybalit.''

   Ustoupila jsem malátně o krok. To je šílenství. Nemůže někomu říct ,Be ma Girl' a poper se s tím holka. Ještě se na mě dívá s očekáváním, že mu na to hned odpovím. Určitě očekává i kladnou odpověď. 

   Jak se můžu správně rozhodnou, když mě takhle zahnal do úzkých. Momentálně myslím jen na to, jakým způsobem to bude k autobusu rychlejší. ,,Promiň, ale na tohle ti teď nedokážu odpovědět.''

   ,,Nechci odpověď hned. Počkám si na ní. Tak dlouho, jak budu muset,'' pronesl rozhodně. Snad bych i řekla, že tuto reakci ode mě očekával. ,,Ale musím ti říct jednu věc. Snad ti to v rozhodování pomůže. To ty jsi jedním z důvodů, proč jsem tady.''

   Jo, tím jsi mi rozhodně pomohl. Seung Hyune, tleskám ti sarkastickým imaginárním potleskem za to, že jsi holku, která jen pomýšlela na útěk dostal jednou větou do ohniska paniky. To dokáže opravdu jen někdo, kdo neví, jak to s někým jako já chodí.

   Proboha, vždyť jsem mu i řekla, že nejsem připravená na vztah. Dokonce že nejsem ani na děti. Proč to dělá? Proč?! ,,Proto bude lepší, když se teď nějakou chvíli neuvidíme,'' pronesla jsem rozhodně. Tohle si budu muset důkladně promyslet. 

   ,,Ale jak tě potom budu moct kontaktovat?'' 

   Věř mi, o tohle si starost dělat nemusíš. Jestli to spěje tam, kam si myslím, budu tohle muset ukončit. A tohle bez radikálního řezu nebudu moct provést. ,,Neboj se, dám ti vědět.''

   Bez nějakého zvláštního loučení jsem se otočila a pokračovala na zastávku s číslem šest, odkud za malý okamžik pojede můj spoj. Ale přesto si připadám jako ve snu. Nebo spíš noční můře. Ve svém malém osobním pekle. 

   Teď budu muset pár dní přemýšlet nad tím, jak radikální řez odmítnutí provést. Bude to muset být rychlé a bohužel i bolestivé, aby se to už víckrát neopakovalo. A ... Ach můj bože, opravdu odmítnu Choi Seung Hyuna. Nezdá se mi to? Není to jen má fantazie? Tohle všechno, co když je to jen pokus nějakého šíleného vědátora. Třeba Mr. Brain by za tím mohl být. 

   Ne, tohle je jen má představa, že je to představa. Autobus je tady. A přesto vím, cítím, že mě stále propaluje pohledem. Sif, teď se otoč, usměj se, zamávej mu a vstup do autobusu. Nemysli na to, že je to naposledy, kdy ho vidíš. Nesmí to na tobě poznat. Jinak by jsi se ho již nikdy nezbavila. 

Holla. Pozdě, ale vzhledem k mému úrazu to dřív opravdu nešlo. To koukáte, že ano. Popravdě, tohle jsem chtěla napsat asi až do další kapitoly, ale proč to nenapsat do téhle, aby jsme neměli kapitolu jen o 300 slovech, že ano? XD