V zajetí vzpomínek

9. kapitola - Edith Piaf

   ,,Bylo to výborné,'' hlesla jsem nadšeně, když Seung Hyun seskakoval z koně. Tentokrát už plánovaně. ,,Na začátečníka ti to šlo, kdybych nevěděla, jak na tom jsi, považoval bych tě za pokročilého.''

   ,,Zničil jsem si oblek,'' skuhral už po několikáté. Ano, při druhém pádu se mu povedlo si ho ve švech na zádech roztrhnout. A takový pěkný kousek to byl,'' postěžoval si, když si prohlížel díru. 

   ,,Říkala jsem ti, že si nemáš brát nic nového, drahého a nebo pěkného. Udělal jsi přesný opak,'' nehodlám ho litovat. Je to jeho vina. A nemusel vůbec padat. Poprvé... To snad vystoupil dobrovolně, když jsem pobídla koně do svižnějšího kroku. A podruhé. První naklusání. Opravdu jen pár klusových kroků a on už se poroučel k zemi. 

   Došli jsme před stáje. Myslím, že nejtěžší jsem to měla já a kůň. Samuel byl z jeho řečí stejně unavený jako já. Ale Samuel pořád pospává. Tudíž to nemá žádný valný význam. Vstoupili jsme do malé stáje, kde jsou ustájeni hřebci a velice zvláštní valaši. Jen škoda, že Samuel k nim nepatří. Ale musím tudy projít, abych se dostala k jeho boxu. 

   ,,Ale neříkala jsi, že budu jezdit,'' pronesl naškrobeně Seung Hyun. ,,Víš jaké trauma jsem teď utrpěl. A pomysli na ty, které by byli zničené, kdybych skončil v nemocnici. A to jen díky tobě.'' 

   ,,Ok-hey, máš tím problém? Dala jsem ti hodinu jízdy zadarmo, někdo jiný by mi musel můj čas zaplatit,'' nechci na něj křičet, ale bez zvednutí hlasu to nejde. ,,Jsem cvičitelka na velice kvalitní úrovni a hodina se mnou něco stojí. Padat jsi nemusel, kdyby jsi nevyšiloval. Teď tady zůstaň, než odstrojím koně.''

   Prošla jsem kolem něj, koně jsme za sebou doslova táhla. Naštěstí Sam brzy pochopil, jak rychle chci zmizet a přidal do kroku. ,,Same, ten mě teď tak vytočil,'' Samuel zřejmě souhlasil, protože párkrát rázně zafrkal. Což také mohl způsobit fakt, že jsme se ocitli v budově o dvou boxech. Jeden patřil Samuelovi a druhý prázdný zatím čekal na svého obyvatele. 

   Pustila jsem koně, který sám zamířil do svého boxu a přešla k zadní části, kde jsme měla pro něj přichystané jídlo. Popadla jsem plný kýbl a vydal se za Samuelem. Naplnila jsem obsahem - což jsou vlastně jen řepné řízky a oves - žlab a vzteky jsem vyhodila kýbl z boxu. ,,Takový neurvalec,'' přešla jsem ke koni a začala ho odstrojovat. 

   Stál v klidu. Nebývá to u něj normální, natož, když má ve žlabu žrádlo. Rychle jsem z něj sundala uzdečku, aby se mohl pustit do žrádla a nevadilo mu v tom udidlo. Plná vzteku jsem z něj sundala i sedlo. Oboje jsem hodila do rohu boxu a začala koně čistit. ,,Pitomec jeden, už ho sem nikdy nevezmu.'' 

   Samuel zvedl hlavu od žrádla a podíval se na mě. Souhlasně pokýval hlavou a poté se opět vrátil ke své pochoutce. Tím, jak jsem byla vytočená, jsem péči o koně odbila opravdu rychle. A jemu to rozhodně nevadilo. ,,Zítra ti to vynahradím procházkou, Same,'' promluvila jsem omluvně ke koni, když jsem ho hladila po levé tváři. Instinktivně jsem se vyhnula malé bouli, kterou měl valach pod okem od doby po si pamatuji.

   Opustila jsem toto místo. Opravdu mě ničí, že je tu ten kůň sám. Jeho spolubydlící si však našel nové majitele a nemáme momentálně koně, který by mohl jeho box zaplnit. Opět jsem vstoupila do stáje, kde jsem zanechala Seung Hyuna. A k překvapení mě samotné už tu nebyl. Pohlédla jsem na koně, který jako jediný vykukoval ze svého boxu. Černá hlava a inteligentní pohled. Klasický Stanley. ,,Nevíš, kam ten divný muž zmizel?'' 

   Hřebec rozšířil nozdry a vydechl vzduch, který se i v teple jako je dnešní noci srážel v obláčky páry. Poté se podíval směrem, kterým jsem předtím přišla i se Seung Hyunem. ,,Děkuji,'' podrbala jsem ho na jeho oblíbeném místě, mezi nozdrami. ,,Tvoje nenarozená dcerka, nebo syn může být hrdý, že jsi jeho otec.''

   Vyrazila jsem za dobrodružstvím v podobě hledání Seung Hyuna. Nechápu, že tu nemohl počkat uvnitř. A koneckonců taky mohl odjet. Jsem na něj naštvaná, nakonec by to byla nejlepší volba. Dnes bych s ním asi nemohla vést normální rozhovor. A vůbec. Nehodlám ho hledat, jdu hlídat Editku, nebudu se zabývat někým zhýčkaným, kdo se nedokáže povznést nad dva pády. 

   ,,Editko, takového blbce jsem ti sem dnes přivedla. Nedovedeš si představit, jak to bylo hrozné,'' povzdechla jsem si, když jsem se blížila k porodním boxům. Zase strávíme další poklidnou nox spolu. Ne že by mi to vadilo. Editka je ráda, že má společnost a já nemusím trávit noc doma. ,,Už to nikdy neudělám-''

  ,,To jsem rád,'' pronesl Seung Hyun, když se zrovna skláněl nad poslední... Svíčkou? Rozhlédla jsem se kolem. Deka na zemi, svícen se čtyřmi svíčkami. Víno, které se právě teď chladí. Váza s růžemi. Kolem Editina boxu svítila malá světélka. Nejvíce mě ovšem ohromil líbezný hlas mé milované Edith Piaf. ,,Ber to jako omluvu,'' stoupl si Seung Hyung do středu toho všeho a rozpřáhl ruce. ,,Se sakem by to bylo ještě dokonalejší. Sna to postačí.''

   ,,Je to... Je to nádherné,'' hlesla jsem ohromeně. Tohle pro mě nikdy nikdo neudělal. Niko se mi nikdy nesnažil spravit náladu. A vůbec se o to nepokoušel člověk, který by můj vztek zapříčinil. Seung Hyun se hbitě natáhl po láhvi, která se chladila v kýbly s ledem. ,,Ale ještě mi není osmnáct, nemůžu alkohol,'' já ho ani nemám ráda.

   ,,Neboj, jsou to jen rychlé špunty,'' usmál se. Promyslel to do detailu. Nevím jestli je to zákeřné, nebo okouzlující, takhle mě vytočit a pak stihnout tohle připravit, než přijdu. ,,A mám ještě mnoho krabiček s Ice Coffee a to stejné i v případě čokolády.''

   ,,A já mám zase spoustu sušenek nejrůznějšího typu,'' vydechla jsem, když mi podával skleničku s nealkoholickým šampaňským.

   ,,Takhle se stravují noční hlídačky?'' Podivil se. 

   ,,Jen ty, kterým je jedno, že se to na nich projeví,'' pronesla jsem. ,,Navíc mi vždycky polovinu sní Editka.'' A jako kdyby to ta kobyla nenasytná vytušila, vykoukla ven z boxu a rozhlížela se po vší té parádě. 

   Posadili jsme se na deku a opřeli se o dveře boxu. Zadívala jsem se na nebe. Dnes je zataženo, ale čas od času prokoukne mezi mraky i část hvězd. A měsíc v úplňku je vidět i před mraky. ,,Dnes je úplněk,'' konstatovala jsem. ,,Když jsem byla malá, vždy jsem věřila, že první noc o úplňku se probouzí všichni vlkodlaci, tu druhou hodují na lidském mase a v poslední den holdují zvířecím pudům. Zvláštní, že? Ale kupodivu mi tahle víra zůstala až doteď.'' 

   ,,Já věřím v to, že láska na vždy, nemusí být vždy ta na první pohled,'' pronesl vážně Seung Hyun. Proč mluví o lásce, když já tady mluvím o vlkodlacích? 

   ,,A v co nevěříš? Já nemám ráda, když někdo říká, jak bude něco úžasného a poté, když zjistí, jak je to těžké, vzdá to.'' To mě dovádí na práh příčetnosti. Skoro bych kvůli tou vraždila. Ale to už by tady nebyla polovina lidí, které znám. ,,Je to bezohledné vůči ostatním.''

   Poté nastalo dlouhé ticho. Co teď? Takové trapné ticho. ,,Seung Hyune,'' pronesla jsem nejistě a hleděla přitom na skleničku na jejímž hladkém skle se odrážel úplněk. ,,Tyhle schůzky... Co pro tebe znamenají? Doufám, že to nebereš jako rande.''