V zajetí vzpomínek

38. kapitola - Kdo je zpět?!

Česká Republika, 22. února 2016...

   ,,Nik, Coro, před školou zastavuje nějaký luxusní bourák,'' zvolal nadšeně Patrick, který byl přilepený na skle a sledoval přijíždějící auto. ,,Páni, je to Bentley. Budu se u něj muset vyfotit.''

   ,,Samozřejmě až po konci hodiny,'' vstoupila mu do toho učitelka, která stejně jako ostatní sledovala příjezd drahého auta. ,,Zajímalo by mě, kdo sem přijel,'' pronesla si pro sebe.'' 

   ,,Co když je to nějaký ministr?'' učitelčina poznámka neunikla Coře. ,,Nebo některý z našich idolů, Nik?''

   ,,Jo,'' vypískla Nicole. ,,Z toho bych nemohla. Jestli je to tak, škoda, že tu není Sif, ta by byla v sedmém nebi.''

   ,,Hele, otevírají se dveře,'' vyhrkl Patrik a všichni se opět zaměřili na auto. ,,Páni, to je kost. Co to je za holku?''

   ,,Doufám, že sem přijde,'' vložil se do toho další z kluků, kteří přebrali místa u okna, zatímco holky znechuceně mávli rukou nad dívkou, která ukazovala až moc kůže - na konec února. ,,Ty džínové kraťásky a tílečko, co odhaluje její bříško. A ten zadeček, to je roštěnka, kdopak to asi je?''

   Všichni sledovali, jak dívka, která si zakryla obličej velkými slunečními brýlemi, mizí ve školní budově. ,,Tak to by stačilo. Vraťte se na místa, máme ještě půl hodiny vyučování,'' učitelka se snažila zahnat největší horlivce do lavic.

***

   ,,Ach, konečně venku,'' oddychla jsem si, když jsem vyšla z kanceláře ředitelky. Podívala jsem se na mého bodyguarda, jenž tento týden slouží jen mě. ,,Ani bys nevěřil, jak byla vlezlá, Jyujine,'' promluvila jsem na něj v korejštině, protože tady si můžete být jistí jen tím, že mají stěny uši a oči a že o vás ví celá škola.

   ,,A divíte se jí?'' narážel na můj vzhled. Oblečení a celkově výrazně progresivní změnu. A proč tohle vše? Proč na sobě mám v únoru džínové kraťasy, ve kterých vyniká dokonale vytvarovaný zadeček, tílko, které nezakrývá ploché bříško, mám na sobě ty snad nejvyšší jehly, které jsem si odvážila vzít? Proč jsem dala vyniknout teď své dokonalé postavě? ,,Musela se divit, když jste za ní šla žádat o ukončení studia.''

   Protože pomsta se podává nejlépe za studena a v sexy podání. ,,To ano,'' usmála jsem se na něj. ,,Tak jdeme za nimi?'' Bodyguard přikývl a vydali jsme se chodbou ke třídě číslo 106. Ke třídě, kde je pro mě mnoho důležitých lidí a mnoho těch, kteří teď zakusí týden hrůzy.

   Jenže v chodbě se objevili dvě osoby, se kterými jsem rozhodně nepočítala. Měli by být na praxi, co dělají tady? Pamatuje si někdo na ty dva, co jsem si je podala v obchodním domě? Ano, před třídou, do které mířím stojí oba dva. 

   ,,Nevšímej si jich,'' prohodila jsem rychle k Jiujinovi. Němě přikývl a zařadil se za mě.

   ,,Vidíš, to je kus,'' začal dlouhán, kterého z hlouby duše nenávidím. ,,Hej, ty čičinko, pojď sem.''

   ,,Co blbneš?'' snažil se ho zarazit můj ex přítel - jestli se té známosti tak dá říkat. 

   ,,Klid,'' poplácal ho po rameni dlouhán. ,,Slyšel jsi? Mluví bůh ví čím, ta nám vůbec nerozumí.''

   ,,Ale pokřikování na hezkou holku má všude stejný podtext,'' nevydržela jsem to a vložila se do jejich rozhovoru. Oba dva ztuhli. Naznačila jsem bodyguardovi, aby zůstal tam, kde je. Poté jsem k těm dvou vykročila. 

   Je čas na první část pomsty v které tihle dva sehrají jistou úlohu. Namířila jsem si to k dlouhánovi a snažila se hodně napodobit svůdnou chůzi, kterou jsem se snažila co nejvíce nacvičit ze sledování vystoupení dívčích skupin.

   ,,Jasný podtext sexuálního zájmu,'' zavrněla jsem a prohnula se přitom v bocích. Pohledem jsem se zavrtávala hluboko do očí dlouhána a užívala si to, jak baží potom, aby mohl mít kousek tohohle těla. Když jsem byla u něj jak nejblíže to šlo, otočila jsem se přímo na blondýna a vyslala k němu vyzývavý pohled, přesně ten, po kterém toužil.

   Pootočila jsem se přitom dostatečně, abych se bokem dotýkala dlouhána na  na tom správném místečku a jeho zatajení dechu, čechralo mému egu jeho velikost. ,,Co na to říkáš?'' zaševelila jsem k blondýnovi.

   ,,Kdo... Kdo jsi? Mám pocit, že ten hlas...'' pronesl omráčeně. Oči nespouštěl z úzkého tílka a jeho výstřihu. 

   ,,Hej, námořníku...'' snažila jsem se získat jeho pozornost. ,,Do očí se mi dívej!'' posunula jsem si sluneční brýle níž, aby byli vidět moje oči. ,,Teď mě poznáváš?'' sundala jsem si brýle z očí a postavila se před oba dva.

   ,,Sif? Jsi to ty?!'' vydechl omráčeně blondýn. Oh, jak mi zvětšuje ego jeho výraz, který jasně udává, že jeho mozkové buňky nejsou schopné pobrat to, co jeho oči vidí. Jen tak dál, zatím mi hraješ pěkně do karet. ,,Ale...''

   ,,Co? Mysleli jste si, že jsem zmizela,'' zasmála jsem se pobaveně a založila si ruce na hrudníku. ,,Nebo spíš zemřela? Poté, co jste mě tam nechali ležet na chodníku,'' vztáhla jsem před sebe pravou ruku s dokonalými rudými gelovými nehty a prohlížela jsem si prsten s logem BIGBANG. ,,Abych tam plivala vlastní krev?'' Nespouštěla jsem pohled z ruky. Po dostatečné odmlce jsem ruku spustila a opět si je prohlédla. ,,Hochu, nejsem žádná slabá křehotinka, která by se sesypala z nějakých šesti lidí, co do ní kopou.''

   ,,Ale... Mysleli jsme, že... Když jsi se delší dobu neobjevila... Hledala tě i policie...'' Ou, tady měl někdo strach o sebe. Co kdyby ta holka někde v příkopě umřela, nebo našla ty kamerové záběry? Jo, to by bylo asi špatné. ,,Měli jsme strach o-''

   ,,O to, že by jste skončili ve vězení?'' neubránila jsem se dalšímu smíchu. Opravdu miluji, když se ve mě vzbudí ta zlomyslná mrcha. A že bylo na čase. ,,Neboj se, tohle vám nehrozí,'' alespoň ne hned teď. ,,Víte co, pojďte se mnou dovnitř. Stejně se teď učit nebudou. Mám něco důležitého na srdci. Ale neřekneš slovo Simone a ty taky ne,'' ukázala jsem z blondýna na dlouhána. 

   Došla jsem ke dveřím, zaklepala a otevřela je. Nechala jsem projít ty dva a než jsem vstoupila také dovnitř, otočila jsem se k Jiujinovi. ,,Zůstaň přede dveřmi, když tak tě zavolám. Ale jen vstup dovnitř a stoupni si ke dveřím.''

   ,,Rozumím.'' kývl Jiujin a postavil se přede dveře.

   Spokojeně jsem se usmála a opět si nasadila sluneční brýle. Teď začne velký kolotoč chaosu. Nechám roztočit neúnosný zmatek, posadit se na sedadlo a v pohodlí, s popcornem a colou budu sledovat, jak se to nádherně bude všechno vyhrocovat. 

Holla. Dnešní díl je takový... nevím, ještě někdo má pocit, že se ze Sif stala mrcha prvotřídního kalibru? Už chápu, proč nechtěla, aby s ní TOPča jel. Vidět tohle, tak... nevím jestli by se mu tím zhnusila, nebo ho jen překvapila, ale nebo by se mu to líbilo (viz. vzrušilo ho jak zmlátila ty dva na první dobrou).

Mimochodem, včera jsme se na malou chvíli dostali na 75 místo ve čtení, všiml si toho někdo další než já? Tím jsme oficiálně předhonili Stáž Hrůzy s cca 100. místem. Halelůja. XD <- hádám že tohle slovo teď někomu utrhlo oči XD. Jinak, na fb je již vyhlášeno hlasování o další knížku, takže nezapomeňte hlasovat. Kdo bude chtít, pošlu mu odkaz. Chci vám tím dát i najevo, že si vás vážím, takže se mnou můžete takto tvořit - i když nepřímo vytvářet příběh.