V zajetí vzpomínek

10. kapitola - Odmítneš?

   ,,Když řeknu ano," zadrhl se mi hlas. To je tím tíživým cosi, asi vzduchem, který mi teď obestírá celý hrudník a svírá ho v železném obětí. ,,Odmítneš se se mnou scházet?"

   ,,Seung Hyune, teď mě dobře poslouchej," pronesla Safira vážně. Stejně vážný výraz i ve tváři. ,,Nevím co si od toho představuješ, ale já momentálně nehledám vztah. A už vůbec ne s člověkem tolik slavným jako i ty. Ano, sice jsem o tomhle okamžiku mnohokrát snila, ale to byla má fantazie. Nic víc."

   ,,Mám se kvůli tobě vzdát toho, kam jsem se vypracoval?" otočil jsem se na ní se stejně vážným výrazem. ,,Protože já jsem schopný to udělat."

   Safira se zamyšleně podívala nad sebe, na hlavu kobylky, která nad námi stála jako kdyby nás hlídala. Poté zase shlédla domů a napila se Ice Choco, které jsem pro tuto noc nakoupil. ,,Myslíš si, že bych dokázala žít s pocitem, že jsem někoho donutila ukončit jeho sen?'' Pronesla, když se konečně dostatečně nabažila té dobroty. ,,Tohle není můj styl, Seung Hyune. A i kdyby byl, lidé kolem tebe na tebe spoléhají, nemůžeš být tolik nezodpovědný. Co by na to řekla Společnost? Nebo skupina? Nebo fanynky? A co tvoje rodina? Měla by radost, že ses vzdal něčeho takového kvůli,'' zastavila se. Jako kdyby nechtěla dál pokračovat.

   ,,Kvůli čemu?'' Předklonil jsem se a rukama spočinul na kolenou, které teď byly výše, neb jsem nohy pokrčil. Pohledem jsem přesto opět skončil u Safiry. ,,Myslíš si, že moje rodina je zpátečnická a řešili by to, že nejsi stejné národnosti jako já?''

   ,,Třeba i tohle,'' pokrčila rameny a opět se zadívala před sebe. Třeba i tohle? Je toho víc? Co vše mi tajíš, Safiro? ,,Prostě a jednoduše řečeno, nejsem holka pro tebe.''

   ,,Protože se podceňuješ,'' pronesl jsem bez rozmyslu. Ale vím, že mám naprostou pravdu. ,,Myslíš si, že pár kilo hned znamená, že nejsi pro někoho dobrá? Také jsem byl jako ty. Proto na něco takového neberu ohledy.''

   ,,Myslíš si, že tohle já nevím?'' pronesla Safira bez jakéhokoliv zabarvení hlasu. ,,A věř mi, tohle,'' ukázala na sebe. ,,To je to nejmenší, co řeším.''

   ,,Tak mi to řekni, když to vyřešíme, pak bude vše v pořádku, ne?'' TOP hlavně ať nezníš jako šílenec. V klidu. ,,Pomoz mi, aby to bylo dobré. Přijatelné pro tebe.''

   Safira odvrátila hlavu, tím nastalo dlouhé ticho, které jsem se neodvážil narušit. Což ovšem nedělalo problém Editě, která mezi nás strčila hlavu a začala hledat zřejmě něco dobrého na zub. Šťouchala a dloubala do nás obou dlouhou dobu. Až se hustá a načepýřená atmosféra mezi námi uvolnila. 

   Safira k ní namířila svůj nedopitý nápoj. Kobyla bez okolků vzala brčko mezi pysky a začala sát. Páni, je to možné? Dokáže tohle kůň? Měl by to vůbec umět? 

   ,,Přišla jsem na to, že tahle kobyla se může po sladkém utlouct. Neměla by to, takže buďme o tomhle ticho,'' promluvila šeptem Safira. Pohledem spočívala na kobyle, která nasávala čokoládu jako o život. ,,Ono se ti to stejně vrazí do boků, až porodíš toho mrňouska.''

   ,,Myslíš si, že bude dnes rodit?'' Bylo by úžasné, kdybych u toho porodu mohl být. Tedy, doufám, že bych neomdlel. Slyšel jsem kolikrát omdleli muži, když na svět přicházela jejich ratolest. A to je to teoreticky čistá procedura. V tomto případě si tím nejsem jistý.  ,,Nebo v dohledné době? Rád bych u toho byl.''

   ,,Nemyslím si, že se toho dočkáš. Většinou přenáší dva týdny. A tohle je teprve třetí den,'' podívala se na mě, zatímco drbala kobylku na čele. Zatímco já jsem drbal na levé tváři. ,,To už tady asi dávno nebudeš.''

   ,,Proč bych neměl?'' Bůh ví, jak dlouho budu hledat Hannah. 

   ,,Aha, já myslela, že tohle je tvoje týdenní dovolená. Že poté odjedeš.'' divila se Safira. Možná tohle je ten důvod, proč si myslí, že není holka pro mne. 

   ,,Ne. Mám teď spoustu času, než budu muset odjet,'' přitulil jsem se na krátkou chvíli k hlavě kobylce. Ta už dávno vypila svůj příděl čokolády, teď mezi námi spočívá jen kvůli drbání. ,,Myslíš, že i koně si někdy vzpomenou na svoje potomky? Stýská se někdy matkám po dětech. A co hřebci? Vidí třeba někdy hodně podobného koně sami sobě a řeknou si, třeba je tohle můj potomek?'' 

   ,,Jestli jo, tak to mají fríští hřebci hodně na co myslet,'' uchechtla se Safira. ,,Abys to nepochopil špatně, ale fríští koně jsou všichni stejný. Stejná barva, stejná stavba těla. Proto to říkám. Ale ano, myslím si, že někdy na ně myslí.''

   ,,To je dobře. Až budu mít děti, budu na ně myslet kdykoliv je nebudu mít na očích,'' hleděl jsem do oka kobylky. Vypadá spokojeně, ale snadno jsem z něj vyčetl i smutek. Co způsobilo, že tato kobylka je smutná? ,,A budu jich mít tolik, co ty.'' Ukázal jsem na kobylku.

   ,,Eh... Víš, ona už čeká své třinácté hříbě,'' pronesla objektivně Safira. 

   ,,Ok, menší změna,'' pohlédl jsem na Safiru. ,,Půl tuctu by mohlo stačit. A výborná žena k tomu, jako třešnička na dort.'' 

   ,,Jak myslíš,'' pronesla lhostejně. Pokrčila rameny a opět se opřela o dveře boxu. Opět nastalo ticho. ,,Víš co, dojdu zkontrolovat ostatní koně.'' Zvedla se rychle a odcházela. Za chvíli jsme jí už v tmě všude kolem nás neviděl.

   Pohlédl jsem na Editku, která hleděla do míst, kde Safira zmizela. Poté se opět vrátila ke mě. ,,Myslím si, že Safira bude tou pravou. Co myslíš ty?'' Kobylka se dala do horečnatého přikyvování. Hned se však odebrala do svého boxu. Za krátko jsem uslyšel mohutné heknutí a slámu, která na protest šustila, jak si do ní kobylka lehala.

   Pohlédl jsem opět na měsíc. Ano je opravdu pozdě. A zívnutí mi to potvrdilo. ,,Ano, máš pravdu. Je čas jít spát.''

   Promiň mi to Sif, ale nejsem zvyklý na takové dlouhé ponocování. ,,Dobrou noc, Apollon Edith Piaf. Dobrou noc, Safiro,'' popřál jsem jim obou malátně. Ať si je Safira kde chce, doufám, že se také na chvíli prospí. Jediné co tomu chybí je teplá deka, když jsem přišel o sako.

Holla. Pozdě, ale přeci jen jsem neodolala. Musela jsem něco napsat. Protože jsem dnes byla u koní. A překvapivě, Editka stále prcka odmítá porodit. Ale poňuchňala jsem dvě jiná miminka a s jejich pomocí napsala první část tohohle. 

Pro informaci, Editka mi opravdu snědla dneska jednu sušenku a skoro mi vypila i ice coffee. Může se po tom utlouct. Takže kdo by tvrdil, že to koně nemají rádi, natočím mu tuhle obludku, jak se v tom vyžívá. A když na ní dlouho mluvíte, odkývá vám všechno. Před týdnem mi slibovala, že porodí XD

Jinak co k ději? Ani se není moc na co ptát. Snad jen na pár maličkostí, ale to nestojí ani za řeč. Doufám, že jste si to alespoň užili.