V zajetí vzpomínek

43. kapitola - Rozhovor

   ,,Nejlepší byl výlet do Japonska," vykřikla nadšeně Petra.

   ,,Nejlepší bylo nakupování," pronesla Cora a Áňa bez chvíle zaváhání přikývla.

   ,,Nejlepší bylo radio," pronesla Nicole. A pak se strhla hádka o to, co z celého týdne bylo nejlepší.

   Po pondělí jsme totiž vyrazili do největšího obchodního domu a užili si nákup nového šatníku pro všechny.

   V úterý jsem měla připravenou jako další náhradu výlet do Japonska. Ale nebyl to jen tak nějaký výlet. Plavili jsme se do Japonska na obří plachetnici jednoho z mě velice blízkých lidí. Jen jsme museli dojet na Jeju ostrov, ale to byl problém takřka nepostřehnutelný.

   Jednodenní výlet se však protáhl na dny tři, tudíž jsme se vraceli ve čtvrtek a opět s rukama plnými nákupů.

   Dnes je nádherné páteční odpoledne a vzhledem k tomu, že je i teplo na druhý březnový týden, rozhodla jsem se pro kavárnu, kde si dáme něco dobrého.

   ,,Stýská se mi po mém příteli," povzdechla si Nicole. Vypadá opravdu trochu sešle. Zřejmě od něj nebyla tak dlouho sama. ,,Přála bych si, aby tady byl."

   ,,No tak, Nicole," pronesl Patrick povzbudivě. ,,Také bych si přál, aby tady byla Tereza, ale zatím si to tady prostě užívám."

   ,,To já jsem single," pronesla Áňa. ,,Ale i tak tomuhle něco chybí."

   Poslouchala jsem ostatní a nechala v hlavě rozvíjet plán, který vypadal velice slibně. Možná jsem našla náhradu za svůj zlatý hřeb nedělního večera.

   ,,Ehm... Omluvíte mě?" popadla jsem telefon a poodešla od našeho stolu.

***

   ,,S kým jsi si to volala?" přikradla se ke mě Cora, když jsem právě pokládala asi desátý hovor. Zdá se, že tahle akce bude víc náročná na čas a peníze, ale jestli se to povede, bude to lepší než setkání s Big Bang.

   ,,S nikým důležitým," prohodila jsem. 

   Cora chvíli pokyvovala hlavou, ale bylo vidět, že je duchem úplně mimo. ,,Můžeme si promluvit?" ohlédla se za sebe. ,,O samotě."

   ,,Jistě," podivila jsem se, co má tak důležitého na srdci. Odešli jsme ven na čerstvý vzduch a posadili se k jednomu ze stolečků. ,,Tak co se děje?"

   ,,Sif," začala z pomala. ,,Kvůli čemu to je?

   ,,Omluv mě?" nechápavě jsme na ní hleděla. Netuším, kam se tenhle rozhovor ubírá. ,,O čem tohle je?"

   ,,I lidé, kteří si myslí, že si nikoho nezaslouží mají právo na štěstí," pronesla starostlivě Cora.

   Neubránila jsem se protočení očí. ,,Tak sem míříš."

   ,,Sif, já to myslím vážně. Ty si to zasloužíš," zachytila jednu z mých dlaní a pevně, přesto jemně jí stiskla. ,,Vzala jsi sem své přátele. Sedmi lidem jsi zajistila dopravu a nechceš po nich ani korunu. Ještě mám věci kupuješ. Dala jsi lidem bez domova práci a šanci na nový život. Místo, kam jsi chodila ke koním. Kolik jsi mu při té týdenní návštěvě věnovala peněz? Dala jsi místu, kde po tobě ani neštěkl děkovně pes ohromnou šumu. A tvoje rodina? Nejraději bych tě uškrtila. Koupila jsi jim vilu u Prahy. Lidem, kteří ti nedali pocítit nic jiného než zklamání, nenávist, opovrhování a nakonec tě vyděsili jsi dala něco takového. Co to je, Sif?"