V zajetí vzpomínek

40. kapitola - Doma

   ,,Proč ti Sif psala, jestli by týden nemohla spát opět u tebe?" dotíral neustále Daesung. Že jsem mu to říkal. Měl jsem si to nechat pro sebe. ,,A proč chtěla, aby jsme tu všichni byli?"

   ,,Nechtěla,'' pronesl jsem lehce podrážděně. ,,Byl to můj nápad, že ji přivítáme.''

   ,,Aha,'' pronesl Daesung, který chápe tyhle věci velice rychle. ,,Tak takhle to je. Budeme ti dělat křoví?''

   ,,Víš že křoví je většinou ticho a nehýbe se?'' podíval jsem se na něj a strčil ho za sebe, aby jsem byl první na očích.

   ,,Mě to neříkej, ale víš že Seungri nikdy nikoho neposlouchá,'' ukázal jeho směrem, jak oslňuje hlouček fanynek. Zřejmě nepochopil termín inkognito.

   ,,Tryskáč už přistál,'' houkl GD, který právě ukončoval hovor s kapitánem. ,,Připravte se!''

   O pár trýznivých okamžiků čekání později se vynořila Safira, která úplně zářila. Sotva nás však zpozorovala, radostná atmosféra jenž se kolem ní tetelila, rázem zmizela.

   Okamžitě se k nám přiřítila. Odmítla obětí od každého z nás a začala nás všechny postrkovat kamsi pryč.

   ,,Co tady děláte?" zasyčela podrážděně.

   ,,Chtěli jsme tě překvapit," vyjekl Seungri, který se jen tak tak vyhnul hloučku osob.

   ,,Můžeš se uklidnit!" zastavil jsem se na místě a klidně nechal Safiru, ať si do mě v nepozornosti nabourá. ,,Co to s tebou je? Chováš se, jako kdyby jsi před námi schovávala milence a..."

   Dál už jsem nebyl schopný ze sebe nic vypravit. Ježíši, mám pravdu. Opravdu si s sebou někoho přivedla. Proto mě nechce. Proto řekla, že až se vrátí, bude opět randit. Proto se vrátila. A já, debil nejvyšší kategorie jí pustil. Nevšiml jsem si ničeho.

   ,,Co? Ne, takhle to není Seung Hyune," popadla mě za paži a odtáhla mě stranou od ostatních. ,,Přivedla jsem své kamarádky a kamarády, chápeš? Nechci, aby vás viděli. Vy jste až zlatý hřeb výletu."

   Podíval jsem se po ostatních a poté odtáhl Safiru ještě o kus dál. Za sloup, kde nás nemohl nikdo z nich vidět. ,,Jak můžu vědět, že mezi nimi nemáš nikoho-"

   ,,Přestaň, Seung Hyune!" přerušila mě Safira a sundala si sluneční brýle. ,,Nebuď žárlivý. Mezi nimi není nikdo, kdo by se mi lí-"

   ,,A mezi námi?" přerušil jsem jí teď já. Také jsem si sundal brýle, aby mi viděla do očí a mohla z nich vyčíst vše, co jsem si myslel. ,,Je tady někdo, kdo se ti líbí?"

   ,,Tady vás je," pronesla zasněně. Tím mě zvládla podráždit ještě víc, než tím, že mě stále odmítal vzít na vědomí. ,,Seung Hyune, uklidni se, ano? Slibuji ti, že po tomhle... po tomhle bude vše snad v pořádku. Pustíš mě teď?'' podívala se na obě mé ruce, které jí uvěznili mezi mnou a sloupem. 

   ,,Já nežárlím,'' pronesl jsem. Jen jsem prostě naštvaný a frustrovaný. Mám pocit, že vše, co dělám, nebo co jsem udělal, je špatně. ,,Jen mě to vysiluje. Myslel jsem, že dneškem... Myslel jsem, že-''

   ,,Já ti rozumím,'' pronesla soucitně Safira a přejela mi lehce dlaní po tváři. ,,Měl by jsi se oholit,'' pronesla s lehkým úsměvem na tváři a sklonila se, aby mohla podlézt jednu z mých rukou. Naklonila se ke mě ještě. ,,Mimochodem, proč si myslíš, že jsem se tě ptala, jestli u tebe nemůžu týden přespávat? Zamysli se, Seung Hyune.''

   Po tomhle se jen tak, hážo plážo začala vzdalovat. Tak to ne. Natáhl jsem se po ní a zatáhl ji zase zpět. Opět jsem jí uvěznil. ,,Seung Hyun není doma,'' pronesl jsem. Zatvářila se nechápavě. ,,Teď je tady T.O.P, holčičko,'' pronesl jsem bez toho, aniž bych pohledem sklouzl níž, než byli její rty. 

   ,,Seung Hyune, tady ne,'' pronesla prosebně Safira a poplašeně hleděla o okolí. 

   ,,Právě teď a tady,'' uchopil jsem jí za zátylek a přitáhl si jí blíže k sobě. Její šance na to, aby se mi vyhnula se momentálně snížila. Plný touhy jsem si kradl jeden krátký polibek za druhým, až se z nich nakonec stal jeden dlouhý. Odtáhl jsem se od ní, vyměnil si s ní pohled a bez dalšího slova odešel.

***

   ,,Páni,Sif, tohle místo je dokonalé," vydechla Cora, když jsme se ocitli ve společenské místnosti mého domu.

   ,,A tos neviděla ty pokoje," špitla jsem k ní. ,,Teď mě poslouchejte, je tu šest pokojů, takže na každého vyjde." Otočila jsem se k učitelce. ,,Je mi líto, na vás jsem nemyslela, takže vám snad bude stačit moje ložnice. Je v patře," ukázala jsem na jediné shody, které vedli do patra, jenž by samotné mohlo být pokládáno za luxusní samostatný být.

   ,,A kde budeš spát ty,Sif?" zeptala se starostlivě Cora, zatímco se ostatní rozcházely do volných pokojů.

   ,,Neboj se, mám ještě jeden byt na druhé straně města," uklidnila jsem jí a docela před dveře jejího pokoje. ,,Teď je již pozdě, takže vám vysvětlím, jak to tady funguje a pak vás nechám, aby jste si odpočinuli."

   ,,Copak potřebujeme osvětu ohledně sprchy, jako malé děti," ucekl Patrick, který vykoukl že svého pokoje. ,,Ale jinak boží pokoj."

   ,,No jak myslíš," pronesla jsem si polohlasně pro sebe. Jsem zvědavá, jak se vyznáš v hangulu. ,,Vyřídím tvé pochvaly architektovi," pronesla jsem k němu, než jeho hlava zase zmizela za dveřmi.

   Podívala jsem se na Coru a jejich jediný dospělý dozor v učitelky. ,,Už pojedu. Než tam pojedu, bude hodně pozdě. Nechci zatěžovat šoféra."

   ,,Ale..." zarazila mě Cora. ,,Myslela jsem, že si popovídáme," pronesla sklesle.

   ,,Taky že ano, zítra bude času dost," pohladila jsem jí po rameni, abych snad i zahnala smutek. ,,Pošlu pro vás auto v deset hodin," pronesla jsem k učitelce, která jen kývnutím hlavy naznačila, že rozumí mému sdělení.

   Cesta k domu Seung Hyuna byla jako návrat do domu, kde člověk vyrůstá. Opravdu se těším, až se zase ocitnu v tom domě. Ve své bílé místnosti.

   Stanout před tím domem a vidět, že k v něm rozsvíceno... Díky tomu se ve mě probudila ještě větší radost a mírumilovnost, než jakou mi zajistililo vědění, že jsem si sem přivezla všechny své pravé kamarády.

   ,,Klid," přejela jsem si roztřesenou rukou od krku, který by lehce předčil ve vyprahlosti i tu nejsušší poušť, světa, až k místu na hrudníku, kde do stěny z žeber prudce bušili srdce. To jemu jsem zvěstovala prosbu o utišení svého tempa. K mé smůle, odmítalo poslechnout a snad ještě zrychlilo, když jsem se v pokusu o uklidnění dívala do oken a hledala Seung Hyuna.

   Snad jen díky tomu, že jsem jej zahlédla v okně nad vchodem, snad jen díky tomu se mé srdce poddalo mé prosbě a vynechalo mnoho chvil nebití.

    I na tuto dálku jsem mohla jasně určit, že ve chvíli, kdy jsem vyhledala jeho obličej ke mě vyslal šarmantní, jemný a přesto nedočkavý úsměv.

   I ve tmě, kterou on sám vytvořil, když zastoupil světlo, jenž prostupovalo domem jako pravá aura, dokonce i v té jsem rozpoznala smělé oči, jejichž vřelému a vtahujícímu pohledu se nemůže ubránit nikdo, kdo nepochází z Marsu. Teď žhnuly touhou a chtivost po tom, abych vkročila dovnitř a tím pádem mu i v mnoha úrovních dimenze patřila.

   Sklopila jsem pohled, abych se mohla obrnit před touto mojí nemesis. ,,Buď silná," opakovala jsem si tuto svojí mantru, než jsem došla ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a připravila se na hraní této nepsané hry, kde jediným pravidlem je neprozrazení svých citů a výhrou je další den, kdy mu nepropadnu.
  

   Holla. Opravdu, opravdu hrozně, hodně moc se omlouvám všem. Vím, že některé z vás čekali na novou kapitolu, ale já nebyla schopná jí dopsat. Proč? Pravdou asi je, že takhle dlouhou knihu píšu poprvé a už mě to unavuje, takže jsem si prostě potřebovala na chvíli odpočinout. Snad vám to tímto alespoň částečně nahradím.