V zajetí vzpomínek

20. kapitola - Tajemství

   ,,Sif, než začneš vyvádět, dej mi příležitost to vysvětlit," pronesl Seung Hyun svojí naléhavou žádost. 

   Sklonila jsem,hlavu, díky čemuž vypadal můj pošklebek děsivě. ,,Víš co? Řekla jsem si, že nemá cenu se kvůli tobě štvát."

   ,,To je dobře," zaslechla jsem v jeho hlase úlevu. Nemá ani tušení, jaké peklo jej čeká. 

   ,,Tys to asi nepochopil," zavrtěla jsem hlavou a vzhlédla k němu. ,,Chci tím říct, že ať řekneš cokoliv, nespravíš to."

   Seung Hyunova tvář by se dala v tomto okamžiku popsat jako směsice zděšení a smrti takřka z vteřiny na vteřinu.

   ,,Tedy pokud nemáš postup na to, jak napravit ztracenou důvěru," pokrčila jsem rameny. ,,A teď mě dobře poslouchej," zavrčela jsem jeho směrem. ,,Řeknu ti pár věcí, které ve svém okolí nesnesu. Nesnesu, když se někdo nabourává neprávem do mého života. Tohle jsi stihl porušit ještě dříve, než jsi mě spatřil. Nesnáším, když mi někdo lže. Což jsi splnil hned několikrát. Chceš to připomenou?"

   ,,Sif, já -"

   ,,Neřekl jsi mi pravý důvod toho, proč tu jsi," přerušila jsme jej a začala na prstech odpočítávat jeho lži. ,,Tvrdil jsi, že ti na mě záleží, i když to nebyla pravda," druhá lež. Má nejoblíbenější. ,,A zapomněla bych na to, že jsi mě donutil věřit ti. Nebo to byla ta přetvářka? Jen role? Doufám že jsi se-"

   ,,To že mi na tobě záleží je pravda," přerušil mě, aby započal svojí obhajobu. Nemáte šanci, pane. ,,A teď zase poslouchej ty mně," přistoupil ke mě a vyplnil tím prostor, který považuji za svůj osobní. ,,Díky tomu dopisu jsem se do tebe zamiloval ještě dřív, než jsem tě spatřil. Proto ten profil. Měl jsem strach, že kdyby ti napsal T.O.P, nechovala by jsi se jako ty. Chtěl jsem, aby jsi to byla ty, abych se do tebe mohl zamilovat mnohem víc."

   ,,V co doufáš? Myslíš si, že ti na to skočím? Nejsme v žádném dramatu," dala jsem se na stejný odchod jako předtím Hannah. Jen kdybych neměla ty nesmyslné boty. Díky tomu, že si v nich nejsem jistá, se mi nedaří zrychlit na svojí obvyklou rychlost.

  Podrážděně jsem na boty zavrčela. Co mi zbývá, budu si je muset sundat, abych si splnila své přání zmizet odsud. Levou rukou jsem se zapřela o zeď a hbitým pohybem si sundala levou botu. Poté jsem se narovnala a z pravé nohy, pokrčené v koleni, ohnuté až k zadní straně stehna jsem strhla i druhou botu.

   ,,Co to děláš?'' Zaslechla jsem za sebou zděšený Seung Hyunův hlas, když mě viděl, jak si sundavám i ponožky. Přeci si do nich neudělám díry. ,,Jestli jsi na mě naštvaná, nevidím důvod, pro si kvůli tomu sundavat boty. Jsi dětinská, když si teď odpíráš něco, co tě uchrání před nepohodlím a nebezpečím, že se pořežeš. Jen kvůli tomu, že jsem ti to koupil já.''

   ,,Dětinská?!'' Otočila jsem se na něj. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Spatřila jsem odpadkový koš. Takový, kterých ve větším městě najdete nespočet. Natáhla jsem ruku v které jsem doteď držela boty, přímo nad onen koš. Poté jsem boty pustila. Dutá rána, která se ozvala, indikovala, že boty přistály na prázdném dně. ,,Teď jsem dětinská,'' pronesla jsem dopáleně.

   ,,Blázne,'' vykřikl zděšeně. To už přilákalo pozornost ostatních. Za rohem, vedle kterého doteď Seung Hyun stál se vynořila hlava Daesunga a Seungriho. Když si mě prohlédly, vyvalili zděšeně oči a pronášeli v korejštině k Seung Hyunovi bůh ví co. Nakonec se za Seung Hyunem vynořil i šťastný páreček.

   Opravdu teď nemám náladu na nic takového. S hlubokým povzdechem jsem se otočila a pokračovala k nejbližší zastávce. Vzhledem k tomu, že jsem holka z vesnice, chůze naboso mi nečiní potíže. Ale na autobusové nádraží bych nejspíše nedošla. Štěstí, že tahle zastávka je blízko. Stačí jen přejít silnici a párkrát zahnout správným směrem.

   Navíc tímhle manévrováním o mě ztratí Seung Hyun přehled. Posadila jsem se na lavičku, která byla jako jedna z mála v dobrém stavu. Většina zastávek na okrajových částech města je poničená a vzhledem k tomu že tohle je hranice okrajové části s kulturním centrem, jen odhaduji, kdy bude také zničena.

   ,,Ahoj,'' pronesl milý hlas. ,,Mohu si přisednout?'' Nebyla to otázka, spíš jen vyplnění ticha. ,,Já jsem-''

   ,,Hannah,'' skočila jsem jí do řeči. ,,Já vím.'' Nic víc jsem nedodala. A ona se také neměla k ujetí slova. Prostě jsme jen seděli vedle sebe a sledovali projíždějící auta. To ticho je neúnosné. Jako kdyby čekala až se jí svěřím. ,,Budeš tu jen sedět a chodit kolem horké kaše, nebo mi řekneš to co si myslíš, že mě postrčí blíže k němu?''

   ,,Víš, on... Nemyslel to tak. Věř mi, že ať to vidíš jakkoliv, na začátku toho s tím profilem, to opravdu bral jako jediný způsob jak se s tebou spojit, aniž by bylo zjištěno, že kontaktoval fanynku,'' pronesla Hannah lítostivě. ,,Byla jsem u toho. Dokonce jsem mu pomohla, aby tě našel. Nemyslel to zle. Ani s tebou nehraje žádnou hru. Nemůžu tvrdit, že vše co ti pověděl je pravda, ale vím, že je to dobrý muž a ty to víš také.''

   Odmlčela se. Aha, teď bych měla něco říct. Ale co? Nedůvěřuji ani lidem, které znám dlouho. Natož těm cizím. Kdo však mluví o tom, že bych měla Hannah říct pravdu? Nikdo. Tudíž jí můžu říct cokoliv jiného a bude to v pořádku. Vydala jsem ze sebe hlasitý povzdech. ,,Je těžké ho od sebe odehnat. Nevím, proč mi to ztěžuje.''

   ,,Odehnat? Sif, zlato, proč se o to pokoušíš?'' Pronesla zmateně Hannah a přisedla si blíže. 

   To je otázka filozofie. Když ti Hannah nic neřeknu, nebudeš se muset s ničím trápit. Když ti řeknu byť jen kousek, možná mě pochopíš a pomůžeš mi s mým problémem. Třeba mě ale nepochopíš vůbec. ,,Povím ti to, ale nikomu to neříkej.''

   ,,Slibuji,'' pokývala Hannah hlavou stejně vážně, jako jsem na ní zprvu vážně promluvila. Naklonila jsem se k ní blíž, abych jí mohla pošeptat to, co mě nejvíce tíží. Když jsem se oddálila, čekala jsem, že bude reagovat zděšeným výrazem. Dokonale jsem to vystihla. Ústa v úleku otevřená dokořán, oči rozšířené překvapením - divím se, že jí nevypadly. ,,A nedá ses tím nic dělat?'' Pronesla, když se z omráčení vzpamatovala.

   ,,Ani s jedním,'' zavrtěla jsem hlavou. ,,Proto se od něj chci distancovat. To a dalších tisíc maličkostí. Proto si hledám důvody, abych se jej mohla zbavit.''

   ,,Sif, ale to není řešení,'' zavrtěla nesouhlasně Hannah hlavou. ,,Tohle tvoje tajemství, to mu musíš říct. Podívej se na mě a GDho. Tajemství nás oba dovedla někam, kde to nebylo nikomu příjemné.''

   ,,Mě je to nepříjemné už teď,'' utrousila jsem suše. ,,Navíc, teď musím před ostatními vypadat jako hysterka.''

   ,,Můžu tě plně ujistit, že T.O.P jim vysvětlil, že za to může on. Jako hysterka vypadat nebudeš.'' Další výmluva zneutralizována.

   ,,Přesto,'' vytáhla jsem symbolickou letenku, kterou mi nedávno Seung Hyun dal ke svátku. 

   ,,Tohle,'' ukázala Hannah na letenku. ,,To zařídím. Poletíš později, aby jsi nemusela letět se skupinou. Tím to vyřešíme.''

   Ta mu to natřela co? Ne, byla to slabota. A Holla. Dámy, všimly jste si? Už jsme dosáhly na 1 000 přečtení. Pro informaci GD & Hannah mají již 5 100 přečtení. Vzhledem k tomu, že jsem dnes hodně unavená, ani nevím, na co se vás tak nějak zeptat. Teda vlastně máme tu to tajemství. Ano správně. Jsem zvědavá na vaše teorie. Jo a to s botkama, no to bylo co? XD Ale tak jako bránit Sif je potřeba. Fakt byla naštvaná a řekněme, že TOPinka jí svojí starostlivostí i vyhecoval.