V zajetí vzpomínek

33. kapitola - Jsem těhotná

   ,,Hannah," oslovila jsem ženu, která seděla na židli vedle mě a bezcílně bloudila pohledem po místnosti. ,,Jestli tě to tady nebaví, můžeš jít domů."

   ,,Ani náhodou," vrátila se zpět do reality. ,,Utečeš mi a T.O.P si mě podá. Už tak mám strach nechávat tě tady tu hodinu denně samotnou."

   Mluvila o tom, že každý den s tvrzením, že se hned vrátí a že si musí zařídit něco důležitého, zmizí přesně na 23 minut. Když odchází je zachmuřená, ale jakmile se vrátí, rozzáří se jako slunce. Podezřívala bych jí z tajných schůzek s G-Dragonem, ale to by nesměl být v Japonsku.

   ,,Hannah," opět jsem se snažila upoutat její pozornost. Vždycky mě na chvíli vnímá a pak je jako když vypněte robota. ,,Kam to každý den chodíš?"

   ,,Nechci tě tím trápit," pronesla zkroušeně. ,,Je mi nepříjemné jen pomyslet, jak se budeš cítit, až se to dozvíš."

  ,,Hannah, ale to je nesmysl," nadzvedla jsem se, abych se mohla lépe posadit. S kanilou v ruce to šlo ztěží, ale antibiotika díky bohu zabírala. ,,Co tě trápí?"

   ,,Pamatuješ si na tu Novoroční oslavu v horách?" naklonila se Hannah blíže ke mě.

   ,,Myslíš na to, jak jsi byla vystresovaná, že se GD po té dlouhé době opět zřídí?" Pamatuji si, jak jsme nakonec viděli Hannah opilou že všech nejvíce. A pak na celý víkend oba zmizeli. ,,Jo, to byl dobrý víkend."

   ,,Dá se říct," shlédla dolů a pohladila si bříško. ,,Že se nám to trochu vymklo."

   ,,Bože, Hannah," zakryla jsem své překvapení zachováním úst do dlaní. ,,Já... Gratuluji. Už to ví GD?"

   ,,Děkuji," hlesla nevesele. ,,Nechci to oznamovat nikomu, dokud to nebude  bezpečné. Ještě týden a poté to řeknu G-Dragonovi. Snad se nebude zlobit."

   ,,Myslím že bude nadšený," pronesla jsem konejšivě. ,,Ostatní budou mít zajisté také radost."

   ,,Sif," přisedla si ke mě a zakryla svými dlaněmi mé. ,,Prosím, udrž mé tajemství, stejně jako já jsem udržela to tvé," upevnila stisk prstů.

   ,,Ovšem, že nikomu nic neřeknu," chvatně jsem slíbila. ,,Jsem nadšená. Jen mě mrzí, že ses mi to zdráhala říct. "

   ,,Promiň," omluvila se. ,,Odteď si budeme říkat všechno."

   ,,Ano," přikývla jsem.

***

   Nastal konec týdne, který jsme strávili v Japonsku. Všichni jsme se vraceli s neskrývanou úlevou.
   Původně jsem chtěl jet do nemocnice - vyzvednout Safiru a tak trochu jí i tímto odvozem překvapit - sám. Jenže postupně se ke mě přidali i ostatní. 

   Gd ho jsem přibrala, protože mířil do nemocnice za Hannah. Mojí chůvou, která dělala Safiře společnost.

   Taeyang mířil do nemocnice také za svojí slečnou. Zranili nějaké fanatické VIPs, které jí záviděli její místo vedle Taeyanga. Když se to ve čtvrtek dozvěděl, byl z toho hodně rozrušený. A i když jsme mu chtěli umožnit cestu domů, manažér žádost celé skupiny zamítl. Taeyang se incidentem zbytek týdne trápil. Já v něm však vidím zdroj inspirace. Náš si dívku a přestože nevěděl jak na to budou reagovat jeho fans ani okolí, dal to jasně najevo. A pořád si svojí dívku hlídá. 

   Daesung se k nám připojil skrze své zranění. Včerejší večer se Seungrim zdivočeli. Na pokoji po nich ráno zůstala spoušť, snad jako kdyby tam pořádali večírek pro 100 000 lidí. Díky tomu si někde během noci přivodil pěknou ránu na hlavě. Odmítal ale odjezd do tamní nemocnice.