V zajetí vzpomínek

5. kapitola - Je to rande!

   ,,Ahoj Coro," pozdravila jsem kamarádku a zamířila ke skříním. ,,Došla jsi domů v pořádku?"

   ,,Mám to domů pět kroků, jistě že jsem v pořádku," prášila mě Cora. Promiň, ale musím na tebe dávat pozor. ,,Ale děkuji. A co ty? Jak to že ti ujel autobus, tvrdila jsi, že to stíháš."

   Jo, stíhala bych to, kdyby mě nezastavil jeden velice zajímavý muž. A přesně tohle je ta informace, kterou ti nepovím.

   ,,Sif, jsi tam?" Ozvalo se ustaraně z telefonu, který ležel na nočním stolku. ,,Sif!?"

   ,,Promiň," vymanila jsem se ze svého zamyšlení. ,,Jen jsem se zasekla u výběru věcí ke koním."

   ,,Jdeš ke koním? Tak to si vezmi nějaké tílko s výstřihem," dala se Cora hned do radění. Díky Bohu za to, že ji není těžké odlákat od něčeho o čem se nechci bavit.

   ,,Nejsem si jistá, že by to na ty kulaté obludy udělalo dojem," uchechtla jsem se. Alespoň, že mě umí rozptýlit. ,,Jdu tam sama, takže tam bude slídit tolik kluků, asi jako kdybych tam nebyla." Pravda je taková, že když trénuji, nebo jen udržuji stáj v každodenním chodu, neobjeví se širokou daleko ani noha. Jakmile se sjedou ostatní holky, mohli by jste kluky u ohrady vidlemi přehazovat, jen aby na ně mohli koukat. Nemám jim to za zlé. Jsou to mé kamarádky a jsou opravdu pěkné a já tam mám alespoň samotu. Můžu se tam mazlit s poníky a čas od času si poplakat bez toho, aniž by mě někdo viděl. ,,I kdybych tam chodila ve spodním prádle, nikdo by se tam neobjevil."

   ,,Jak si můžeš být jistá?" promluvila na mě Cora. ,,Třeba tě někdo pozoruje dalekohledem."

   ,,To by mu praskly ty čočky," zasmála jsem se při představě, že se někomu díky mě stane toto.

   ,,Jdeš i zítra?" Zeptala se mě nečekaně Cora. Na tohle se nikdy neptá. Zamračila jsem se přes pokoj na telefon. ,,Mohla bych jít s tebou?"

   Aha, tím se to vysvětluje. Natáhla jsem se pro pracovní tričko, což je vlastně jen kus černé a volné látky, která se zatím statečně drží, než ji roztrhnu. ,,Samozřejmě, že půjdu."

   ,,Takže můžu jít s tebou?" Ujišťovala se Cora. ,,Víš jak. Mazlit hříbátka."

   ,,Jistě," další nahnutí pro rajtky. Se vzorem zebří srsti. Pamatuji si, když jsem si je pořizovala. Tehdy to byla T.O.P éra a chtěla jsem je jen protože seděl na zebře. 

   ,,Sif, posloucháš mě?" Opět mě vytrhla z myšlení starostlivost Cory. ,,Co se děje?''

   ,,Víš, já vlastně zítra nemůžu.'' Sakra, proč mi nedošlo dřív, že mám už domluvenou tu schůzku s Seung Hyunem. Kdo by si jen pomyslel, že tohle budu jednou řešit. ,,A nebo víš ty co, já to zruším a půjdeme spolu ke koním.''

   ,,Ty něco máš? Co je to?'' Cora ihned přepnula do módu výzvědné jednotky. Kdyby těm u vyslýchání podezřelých chyběli lidi, tady máte jednu do party. ,,Sif, řekni mi to.''

   ,,Zapomněla jsem, že mám zítra domluvenou schůzku.'' Nedá se nic dělat, budu jí to asi muset říct. ,,Řeknu ti, kdo to je, ale prosím, nevyšiluj!'' 

   ,,Ty máš rande? Ty. Máš. Rande. A chceš to kvůli mě odložit?'' Už vyšiluje. A to ještě neví kdo to je. A není to rande. Jen schůzka. ,,Kdo to je? Je to někdo ze školy?''

   ,,Není to rande. Je to jen přátelská schůzka,'' ohradila jsem se. Nevím co na tom vidí. Tedy je pravda, že den co den jezdím ze školy, nebo praxe hned domů, abych se stihla postarat o koně, ale to neznamená, že jsem poustevník. No dobrá, žiji život poustevníka, ale nestěžuji si. Tím pádem je to v pořádku. ,,A teď, tě ztiším na minimum, protože až ti řeknu kdo to je, budeš křičet. Nechci aby mi prasklo všechno sklo v pokoji.''

   Rychle jsem překonala vzdálenost mezi skříní a postelí a ztišila zvuk natolik, abych ji sice slyšela, ale aby mi to nervalo bubínky na kusy. ,,Připrav se!'' sedla jsem si na kraj postele. ,,Vím že jméno Choi Seung Hyun, ti bude bohatě stačit.''

   I přes to, že jsem měla hlasitost skoro vypnutou, slyšela jsem, jak se na druhé straně křičí do ochraptění. Minutu, dvě, tři. Po pěti minutách mi bylo divné, že to ještě vydržela. ,,Coro? Coro hlavně se teď uklidni. To co ti teď řeknu, bude důležité.''

   Hádám, že těch pět minut ticha se snažila uklidnit natolik, aby se soustředila na to, co jí řeknu. ,,Dobrá, jsem tady,'' zaslechla jsem její hlas. Sotva jsem to postřehla, ale když jsem ji musela ztišit, aby mi tady neřvala jak na lesy. Rychle jsem zase dala hlasitost na maximum.

   ,,Nikomu to neřekneš. Je ti to jasné. A aby bylo jasné, nebudu ho nutit, aby šel se mnou do školy.'' Raz, dva, tři. Strhla se vlna protestů, přemlouvání a prosení, abych jej přivedla. A to je to jen od jedné osoby. ,,Ne, Coro!'' Umlčela jsem ji rázně. ,,Nebudu ho tam vystavovat jako nějaké zvířátko. Určitě si sem přijel odpočinout. Nemám v plánu mu jeho dovolenou kazit. Hádám, že já už jsem na něj byla dost.''

   ,,Ale vždyť se s ním uvidíš zase zítra,ne? Tak co mi to tady vykládáš o tom, že ho nechceš otravovat?'' Myslím, že je na výsost jasné, že je naštvaná. Nemám jí to za zlé. Byla bych také podrážděná. ,,Ale jdeš na to rande, že ano? Sif! Koukej tam jít!''

   ,,Nejdu tam,'' vyprskla jsem. Momentální rozhodnutí? Ano, ale je správné. Lehla jsem si vyčerpaně vedle svého milovaného mobilu a kamarádky, která mě nepřestávala komandovat. ,,A není to rande. Je to jen přátelská schůzka.''

   ,,A jak ty to poznáš?'' Podrážděná Cora, je zlá Cora. Myslím, že to mě teď čeká. ,,Mám víc zkušeností s kluky, než ta a říkám ti, tohle je jasné rande.''

   ,,Hele, také jsem měla jeden... Úlet.'' Za nic víc se to ani nedá pokládat. Měsíc jsem s tím klukem chodila někam za roh, aby nás náhodou nikdo z jeho přátel neviděl. Měla jsem toho dost. 

   ,,Jo. Byl to jen úlet. Navíc, co se týče romantiky a těchto věcí, jsi fakt tupá. Asi jako já na ježdění.'' Proč má pravdu, vždy když je naštvaná? To pak nemám čím argumentovat. ,,Je. To. Rande.''

   ,,No dobrá,'' povolila jsem nakonec. ,,A právě proto tam nepůjdu.'' Zděšené zalapání po dechu jsem očekávala. ,,Podívej se na to takhle. On je hvězda. Já jsem jen kapka v moři VIPs. Ne, já jsem molekula té kapky, která se v tom moři rozpustí. Nic víc.'' 

   Hluboké povzdechnutí. Ze zlé Cory se stává Cora, která na mě bude hodná. ,,Sif, tohle je tvoje šance na šťastný konec.'' Coro, copak nevíš, že já o nic takového nestojím. ,,A nechci slyšet, že to není nic pro tebe. Koukej popadnout příležitost, dokud se naskytla. Zatáhni si ho klidně na záchody. Vezmi ho na koně, užijte si pěknou vyjížďku a pak si užijte někde mezi stromy, ale nenech si to ujít.''

   ,,Úchyle,'' zasmála jsem se. Vím kam tím míří a vím, že to také přehání. Rozhodně ho nemám v plánu znásilnit. Rozhodně ne ve stylu Cory. Ani sebe. ,,A řekla bych ti i pedofile, kdyby nebyl starší.'' 

   ,,Jdeš tam tedy?'' Snažila se Cora ujistit. ,,A nechci slyšet ne, nebo si pro tebe po praxi dojdu.'' 

   ,,Ano, madam,'' odsouhlasila jsem jí to. Rychle jsem přetáhla tričko přes hlavu a hodila ho někam do prostoru. Teď se musím rychle převléct. Tím rozhovorem jsem ztratila mnoho času. ,,Ale teď jdu ke koním. Takže koukej ukončit ten hovor, ať můžu jít.''

Holla. Kdo čekal, že si TOP smlsne na stryptýzku Sif? Asi se ho dočkal až ke konci, že. Ale tak, dozvěděli jsme se opět Sif názor na to vše. A Cora - chvalme ji za to - doslova vtloukla Sif do hlavy, že se jedná o rande. A nikoli přátelskou schůzku. Jste zvědavý, jak se s tím Sif popere. A co TOP, jak ten zvládne dělat, že nic z toho neviděl... A neslyšel.

Zároveň bych vám chtěla poděkovat, že jsme se jen s pěti kapitolami dostali do TOP 1000 nejlepších knih v kategorii FF. Konkrétně je to dnes #691. místo. Co myslíte? Pokoříme i TOP 500?